Článek
Paraceratherium
Paraceratherium (v překladu "blízký bezrohé bestii") byl lichokopytník, žijící před asi 30 miliony let (svrchní oligocén a spodní miocén) na území dnešní Eurasie. Jednalo se o býložravce , který se, díky dlouhému krku, živil listím v korunách stromů.
Jedná se o pravděpodobně největšího suchozemského savce. Délka se odhaduje na neuvěřitelných 8 metrů! Pro představu můžeme uvést nejvyššího žirafího samce (konkrétně žirafa masajská jménem George), který měřil téměř 6 metrů. Největší jedinci mohli vážit až 20 tun. Opět můžeme uvést příklad, kdy nejtěžší doložený slon africký vážil „pouhých“ 12 tun. První nález tohoto fascinujícího živočicha se datuje do roku 1910.
Paraceratherium
Takto se zdá, že paraceratherium byla taková prapodivná kombinace slona a žirafy. Pravdou ale je, že jeho současní nejbližší příbuzní jsou nosorožci. Ti se, z globálního hlediska, řadí k ohroženým druhům. Co do počtu je na tom nejlépe nosorožec tuponosý, jehož jižní poddruh spadá do největších žijících nosorožců současnosti. Váhou dosahují až 3,5 tuny a délkou bez ocasu fascinujících 3,8 metru. Přesto by si, v porovnání s paraceratheriem, ani neškrtli.
Paraceratherium - porovnání
Andrewsarchus
Andrewsarchus žil před asi 40 miliony let (svrchní eocén) na území dnešního Mongolska. Nalezená lebka, vystavená v New Yorském muzeu přírodní historie, měřila necelý metr. Jméno pak dostal po svém objeviteli, paleontologovi Andrewsovi, který jej nalezl v roce 1924. Dodnes se vedou diskuze o tom, zdali nebyl největším suchozemským dravým savcem všech dob.
Andrewsarchus
Navzdory tomu, že lebkou připomínal spíše dnešní psovité šelmy, měl s největší pravděpodobností místo drápů jednoduchá kopýtka. Stavbou těla by zas nejvíce připomínal kance. Celkově mohl měřit okolo 4 metrů, kdežto největší vlci (euroasijští) dosahují délky jen 1,5 metru. Prase domácí může může sice dorůst až 2,5 metrů, přesto v tomto srovnání vychází poněkud směšné. S váhou okolo jedné tuny je andrewsarchus srovnatelný spíše s urostlým býkem.
Ačkoliv bychom na první dojem mohli o andrewsarchovi mluvit jako o „prasopsovi“, ve skutečnosti má co do příbuzenství blíže k dnešním velrybám či hrochům.
Andrewsarchus - porovnání
Ambulocetus
Ambulocetus žil před asi 50 miliony let. Stejně tak, jako adrewsarchus, žil v eocénu a jeho pozůstatky byly nalezeny v dnešním Pákistánu. Popsán byl v roce 1994, tedy poměrně nedávno.
Měl masivní, podlouhlou hlavu, poměrně malé tělo a krátké, masivní nohy. Mezi prsty měl blány, ale nejspíš mu nečinilo problém se pohybovat ani po souši. Spekuluje se o tom, zda nemohl být obojživelný, k čemuž by měl všechny předpoklady.
Ambulocetus
Co se týče dnešních zvířat, nejvíce připomíná cosi mezi vydrou a krokodýlem. Jednalo se o savce z řádu sudokopytníků, s délkou okolo tří metrů a váhou asi 180 kilogramů. Vzhledem, velikostí i způsobem lovu se podobal spíše krokodýlům. Spekuluje se o tom, že mohl, stejně jako krokodýli, útočit na kořist ze zálohy, pokud se přiblížila příliš blízko ke břehu. K vydře má zase blíž, co se týče stylu plavání (vlnění do stran - krokodýl; vlnění nahoru dolu - vydra), ale také už jenom tím, že to byl savec.
Tak kdo vyhrává? Vydra nebo krokodýl? Navzdory vší podobnosti je ambulocetus přímým příbuzným dnešním kytovcům, například velryb. A je také jasným úkazem toho, jak moc bizarní umí evoluce být.
Ambulocetus - porovnání
Moeritherium
Další tvor, žijící v době eocénu (cca 40 milionů let). Pobýval na území dnešní severní Afriky a měl krátké, silné nohy, zakončené širokými prsty s kopýtky. Měřil 3 metry a jednalo se o býložravce se zavalitým tělem a drobnými kly. Fosilní nálezy byly objeveny v Egyptě (rok 1904). Jeho jméno v překladu znamená "bestie jezera Moeris).
Moeritherium
Co do podobnosti moeritherium nejvíce připomíná tapíra. Podlouhlý čumák i stavba těla by tomu odpovídaly. Dokonce i životní prostředí měli podobné. Moeritherium s oblibou pobýval v blízkostí bažinatého a vodního prostředí. Svou mohutností a zálibou plavat, by mohl být připodobněn též k hrochovi.
Nicméně ani jeden ze jmenovaných nemá k moeritheriu tak blízko, jak dnešní sloni. Nejedná se sice o přímé potomky, nicméně se oba řadí do řádu chobotnatců, kdežto tapíři a hroši nikoliv.
Moeritherium - porovnání
Chalicotherium
V češtině „oblázkové zvíře“ byl podivný živočich, žijící před 20 miliony let (období oligocénu a spodního pliocénu). A měl vskutku široké pole působnosti. Jeho pozůstatky byly nalezeny na území dnešní Evropy, Asie i Afriky. S váhou 1,5 tuny a výškou necelých tří metrů v kohoutku se jednalo o vskutku slušný kousek. Poprvé byl popsán už v roce 1833.
postoj Chalicotheria a gorily
Co se vzhledu týče, zaměříme se nejprve na jeho „postoj“. Z dostupných zdrojů to vypadá, že chalicotherium trávil hodně času vsedě, čemuž napovídají jeho krátké zadní končetiny. Naopak přední měl velmi dlouhé, zakončené třemi prsty s dlouhými drápy (podobně, jako u lenochodů). Ty nejspíš využíval na přitahování větví, jelikož se jednalo o býložravce. Bez pochyby je ale mohl využít i na obranu proti predátorům. Postojem i pohybem se podobal dnešním gorilám nebo pandám. Při chůzi totiž nedopadal u předních končetin na chodidla (jako člověk či medvěd), ale pouze se opíral o klouby (jako gorila).
Tak jak to tedy je? Panda, gorila či lenochod? Jak správně usuzujete, ani jeden. Chalicotherium totiž patří do řádu lichokopytníků, má tedy blízko k dnešním koním, nosorožcům či tapírům.
Chalicotherium
Entelodon
Tento nebezpečný tvor žil asi před 30 miliony let (pozdní eocén, raný oligocén). Jednalo se o vrcholného a velmi agresivního predátora. V kohoutku mohl měřit až neuvěřitelné 2 metry a jen jeho lebka dosahovala rozměrů okolo 1,5 metru. Pravděpodobně se jednalo o všežravce a častou potravou mu mohly být mršiny. Jeho neuvěřitelně silná čelist byla totiž skvěle uzpůsobená k drcení kostí. Jistě by ale neměl problém pošmáknout si i na něčem čerstvějším. Na krátkou vzdálenost dokázal vyvinout velkou rychlost, což je u tvora, který vážil téměř tunu, velmi znepokojující. O to víc, že jeho pozůstatky se nalezly též na území Čech, v oblasti Doupovských hor. Nejvíce jich ale bylo objeveno v dnešním Mongolsku. První nález je uveden už v roce 1846.
Entelodon
Z popisu entelodona nám může přijít na mysl pouze prase. Stavba těla, dlouhé špičáky, tvar hlavy a vlastně sakum prdum všechno. Navíc jsou prasata taktéž všežravci. Kostěné výrůstky v oblasti hlavy pak velmi připomínají obdobné útvary, které mají i prasata bradavičnatá. Jméno tohoto sudokopytníka by se dalo přeložit jako „úplný“ či „dokonalý zub“.
Tak tady už vážně nemůžou být žádné pochybnosti. Prostě je to prase a basta!
A zase špatně! Navzdory vší podobnosti má entelodon blízko k dnešním kytovcům a hrochům.
Entelodon - porovnání
Pokud se vám článek líbil, mohlo by vás také zajímat:
Zdroje informací:
knihy: Zdeněk Vlastimil Špinar, Kniha o pravěku
