Článek
UPOZORNĚNÍ: Informace níže se týkají pouze údajů ze severské mytologie. Filmy a seriály se v tomto ohledu značně liší, proto na to, prosím, berte zřetel.
Váli a Narfi
Méně známí synové Lokiho a jeho manželky Sigyn. Rozhodně však nejsou nezajímaví. Už jen kvůli krutému osudu, který je postihl.
Rozhněvaní Ásové (militantnější část severského božstva) se rozhodli zajmout a potrestat Lokiho za to, že zapříčinil smrt krásného Baldra. Loki se sice ukrýval v jezírku v podobě lososa, nakonec jej ale zajali a odvlekli do jeskyně. Tam na něj už čekala zoufalá Sigyn a oba synové. Manželka s útrpným mlčením, Váli s Narfim odhodlaní otce hájit. Odvolávali se na jeho pokrevní bratrství s Ódinem. Na to se Ásové Váliho zeptali, co je podle něj to nejstrašnější, co může bratr bratrovi učinit. Ten odvětil, že akt zrady. Tím zpečetil svůj osud.
Baldrova smrt
Bohové jej přeměnili na běsnícího vlka, který okamžitě zaútočil na překvapeného Narfiho. Vlk rozsápal bratra na kusy, a když skončil s hrůzným dílem, utekl. Už nikdy jej nikdo nespatřil.
Lokiho následně Ásové spoutali střevy z mrtvého syna, která proměnili v pevná pouta. Na krápníky nad jeho hlavou obmotali hada, z jehož tlamy na samé věky kape jed do Lokiho tváře. Sigyn jediná potrestána nebyla (protože přeměna a zneuctění jednoho syna, smrt druhého a věčné uvěznění a mučení manžela asi trest není nebo co?!) a dodnes zachytává hadí jed do misky, aby Lokimu ulevila od utrpení. Přesto jednou za čas musí naplněnou misku vylít, a to se pak Loki zmítá tak strašlivou bolestí, až otřásá celým Midgardem (světem lidí).
Lokiho trest
ANGRBODINY DĚTI:
Ačkoliv byl Lokiho románek s obryní Angrbodou jasným důkazem nevěry, nijak se svým prohřeškem netajil. Když se jednoho dne navrátil z Jötunhaimu (světa ledových obrů), Ódin už věděl, co jeho pokrevní bratr učinil. Spatřil ve snech tři nepřirozená dítka a vyslal za nimi oddíl Ásgarďanů, kteří měli Lokiho levobočky přivést.
Děti Lokiho a Angrbody: Fenrir, Hel a Jörmungandr
Jörmungandr
První z Angrbodiných dětí, známý též pod jménem Midgardsormr (had, který obepíná svět). Už jako dítě byl velký a nevypočitatelný, a tak jej Ásové museli přivázat ke kmeni stromu, aby jej do Ásgardu vůbec dostali. Každým dnem byl větší a silnější a brzy přerostl i samotný kmen, k němuž byl upoután. V obavě z jeho síly se vládce bohů rozhodl jej vhodit do moře. Doufal, že tam nebude moci napáchat velké škody. Jörmungandr pod vodní hladinou však stále rostl a brzy svým tělem zvládl obmotat celý lidský svět.
Jörmungandr je největším Thorovým protivníkem. Až nadejde Ragnarök, svedou spolu poslední velkou bitvu, při které oba zahynou.
Thor bojující s Midgardsormrem
Hel
Další Angrbodino dítě a taktéž jediná Lokiho dcera. Ačkoliv se může zdát, že všechny děti obryně jsou děsivé, Hel byla přímo ztělesněním strachu. Když byla odvedena z Jötunheimu, vyvolávala mezi svým doprovodem rozporuplné pocity. Ti, kteří šli po jejím pravém boku, se rozplývali nad rozkošnou dívčí krásou. Měla hebkou pleť, buclaté tváře a po otci jedno zelené oko. Avšak ti, kteří šli po jejím levém boku, byli zděšení a znechucení. Viděli strupovitou, mrtvolnou pleť, seschlé našedlé rty a bělavé oko umrlce. Přivedli ji před Ódinův trůn a nejmocnější se otázal, zda je živá či mrtvá. Poprvé za celou dobu se na její živé straně tváře rozlil úsměv a na místo odpovědi pravila, že nejraději má mrtvé, protože na rozdíl od živých jsou prostí a chovají k ní úctu. Nad tou odpovědí se Otec všech zarazil a chvíli trvalo, než znovu promluvil. Po pečlivém uvážení rozhodl, že Hel se stane královnou podsvětí, kde bude vládnout zesnulým, kterým nebyla dopřána hrdinská smrt a posmrtný život ve Valhalle (skonali stářím, nemocí, nehodou nebo při porodu. Do Valhally směli jen ti, kteří hrdinsky padli v bitvě).
Byla odvedena do nejtemnějšího ze všech světů – Helheimu– kde vládne ve svém ponurém sídle nazvaném Elvidni (Utrpení).
Hermod sklánějící se před Hel v jejím království
Fenrir
Fenrir byl posledním Angrbodiným dítětem, o jehož osudu musel Ódin rozhodnut. Při odchodu z Jötunheimu byl jen malé štěně, ale stejně jako jeho hadí bratr, i on každým dnem neúměrně rostl. Bohové se jej začali bát. Jediný, který k němu projevoval náklonnost, byl Týr. Krmil jej a vesele s ním dováděl. Ódin sledoval, jak je šelma každým dnem silnější a cítil se bezradně. Ve vševidoucích snech viděl, že na konci všeho bude vlk s topasovýma očima, jaké měl Fenrir.
Ze strachu se jej rozhodl uvěznit. V božských kovárnách nechal ukovat ohromný řetěz nazvaný Leyding. Pod záminkou, že jej bohové chtějí jen vyzkoušet, ho jím spoutali a Fenrir, k všeobecnému zklamání, Leyding hravě přetrhl.
Ásgarďané se ale nevzdávali a v božské kovárně ukovali řetěz nový. Byl slitinou železa z útrob samotné země a želena, spadnuvšího z nebe. Pojmenovali jej Drómi a opět vyrazili za vlkem pod stejnou falešnou záminkou. I tentokrát se Fenrirovi podařilo řetěz zpřetrhat.
Týr krmí Fenrira
Ódin přemítal, jak jen Lokiho pomtoka přemoci. Měl veškerou moudrost světa a nakonec, jako poslední možnost, rozkázal poslu, aby dal přesné instrukce trpaslíkům. Ti měli vyrobit tu nejpevnější stuhu ze všech světů – Gleipnir. Měla být vyrobena z velice neobvyklých materiálů: dupotu kočky, ženských vousů, kořene hory, šlachy z medvěda, dechu ryby a sliny ptáka. Dílo se trpaslíkům zdařilo a posel donesl Gleipnir Ódinovi.
A tak se šlo za Fenrirem potřetí. Ten už ale tušil zradu. I přes přemlouvání a provokace odmítal nechat se Gleipnirem spoutat a svolil pouze pod podmínkou, že mu některý z Ásgarďanů vloží ruku do tlamy. Nikomu se do toho nechtělo, až nakonec předstoupil Týr a s hlasitým povzdechnutím Fenrirovi skutečně vložil ruku do chřtánu.
Fenrir byl spoután a ač napínal svaly sebevíc, Gleipnir přetrhnout nedokázal. Po dlouhém a marném snažení požádal, aby jej bohové osvobodili. Ti se ale jen smáli jeho bezmocnosti. V tom okamžiku se Fenrirovy oči střetly s těmi Týrovými. Bůh přikývl a sledoval, jak se ostré zuby zanořují do jeho zápěstí. Nevydal však ani hlásku. Fenrir, který do té doby chtěl být přítelem bohů, přísahal Ódinovi pomstu a sliboval, že zničí vše, co je mu milé. I jeho samotného.
Až nadejde Ragnarök, Fenrir se osvobodí. Jeho tlama se bude rozprostírat od země až k nebesům a pohltí vše živé. V jeho šlépějích bude kráčet oheň a zkáza.
Ódin v konečném souboji s Fenrirem při Ragnaröku
Sleipnir
Osminohý kůň, nejrychlejší ze všech koní. Loki jej pro jeho schopnosti daroval Ódinovi, který musel zvíře každý den uvazovat k Yggdrasilu (stromu, prorůstajícímu světy), protože ten jediný jej dokázal udržet.
Když byl Thor na jedné ze svých výprav v Jötunheimu, začali si Ásgarďané bez jeho přítomnosti připadat zranitelní. Rokovali o tom, že by se kolem jejich domoviny měla postavit zeď. V tom j navštívil podivný cizinec s koněm. Nabídl se, že postaví kolem Ásgardu největší a nejpevnější opevnění, které nedokáže překonat nejsilnější obr, ale neproleze jím ani mravenec. Za odměnu pak požadoval Freyu (Vánskou bohyni plodnosti, nejkrásnější ze všech bohyň) a přídavkem slunce s měsícem.
Ódin na Sleipnirovi
Bohové jej za tu opovážlivost chtěli vyhnat. Ale to by se do toho nesměl přimotat Loki. Navrhl, aby cizinci dali jen velmi krátký čas na dokončení a podmínku, že mu nikdo, vyjma jeho koně, nesmí pomáhat. Tak by získali alespoň základ stavby a zbytek by si dopostavili sami. Ásgarďané svolili a cizinec začal s prací.
Cizincův kůň se jmenoval Svadilfari. Měl ohromnou sílu a každý den z hor dovlekl dvacet ohromných kamenných kvádrů, které jeho pán obratně vršil na sebe.
Když přišel poslední den termínu, chybělo už jen dvacet kvádrů k dokončení. Bohové byli rozhněvaní a chtěli Lokiho za jeho špatnou radu zabít. Ten ale svou zkázu odvrátil slibem, že dostavbě zdi zabrání. Proměnil se v překrásnou, kaštanově hnědou klisnu a v této podobě odlákal Svadilfariho na celý den pryč. Cizinec pak musel vyrazit sám do hor. Neměl však potřebnou sílu a kvádrů se mu do Ásgardu podařilo dopravit jen deset. V rozčilení vyjevil bohům pravdou podobu. Podobu horského obra. Pevně rozhodnut všechny pobít, rozběhl se skrz nedokončenou část zdi. Cestu mu ale zastoupila urostlá postava Thora, který se akorát stihl vrátit z výpravy. Obra pak sprovodil ze světa jedním mocným úderem Mjölniru (božského kladiva).
Loki se po celý rok nikomu neukázal na očích. A to i přesto, že dostál svému slovu a byl v Ásgardu opěvován za svou mazanost. Když se konečně vrátil a po svém boku měl osminohé hříbě (již zmiňovaného Sleipnira), nikdo se neodvážil na nic vyptávat. Mládě se od něj odmítalo hnout a projevovalo mu takovou náklonnost, jakou umí dát pouze dítě matce
Jedná se tedy o jediného Lokiho potomka, kterému není otcem, nýbrž matkou.
Loki se snaží odlákat Svadilfariho v podobě klisny
Pokud jste dočetli až sem, velice děkuji za vaši vytrvalost. Budu moc ráda, pokud v komentářích doplníte další informace nebo mi dáte vědět, o čem byste si chtěli počíst příště. A pokud máte rádi mytologii, níže máte pár odkazů na mé předchozí články:
Anketa
Zdroje informací:
knihy: Severská mytologie, Neil Gaiman
Soumrak bohů, Helena Kadečková
