Mobily ve školách ano či ne? A není problém již v takto položené otázce?

Rok multidisciplinární práce se skvělými kolegy z Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí zakončený konferencí a kulatým stolem na konci roku 2025 přinesl jasný, konsensuální návrh opatření, který vám nyní mohu, jako spoluautor tohoto návrhu, představit.

Velké poděkování patří desítkám odborníků a i zástupcům politické reprezentace (pan senátor David Smoljak, bývala ministryně pro vědu, výzkum a inovace ČR Helena Langšádlová), kteří se problematice věnují a přímo, či nepřímo, se na výsledku podíleli. Mnoho z nich naleznete v sekci o nás, pod projektem, který je také výstupem tohoto snažení: digirozhledna.cz

A nyní již k navrhovaným opatřením.

Doporučení vzešlé z diskuzí vychází z dvou hlavních premis.

Premisa protektivní (Ochrana zdraví a vývoje dětí a dospívajících) vychází z odborného konsenzu, že nekontrolované využívání a nadužívání mobilních technologií generuje významné negativní externality. Tyto faktory prokazatelně narušují psychosociální a fyzický vývoj mladé generace v následujících klíčových doménách:

Premisa edukativní (Digitální kompetence) Druhým pilířem je požadavek na rozvoj digitální gramotnosti, který je ukotven v aktuální revizi Rámcových vzdělávacích programů (RVP)

Tyto dvě oblasti nesmějí být vnímány jako antagonistické. Naopak, efektivní regulace (ochrana) vytváří nezbytný prostor pro cílené vzdělávání (kompetence). Cílem je dosáhnout stavu, kdy jsou naplněny požadavky nových RVP na digitální kompetence v bezpečném a kontrolovaném prostředí.

Základním smyslem opatření je minimalizace negativních externalit plynoucích z nevhodného nadužívání digitálních technologií a současná maximalizace efektivity jejich smysluplného zapojení do výuky.

Nedílnou součástí strategie je revitalizace fyzických a sociálních kompetencí žáků. Důraz je kladen na podporu přirozeného pohybu, komunikace „tváří v tvář“ a osvojování si návyků při řešení konfliktů v reálném světě. Vzhledem k tomu, že zmíněné negativní externality jsou prokazatelně spjaty primárně s nekontrolovaným volnočasovým užíváním technologií, je návrh koncipován následovně.

Navrhuje se princip výchozího stavu offline.

Výchozím nastavením pro pobyt žáků ve škole je stav offline. Osobní mobilní zařízení žáků obou stupňů základních škol (korespondujících tříd ve víceletých gymnáziích) jsou po dobu přítomnosti ve škole, včetně přestávek a volného času, mimo provoz. Aktivace zařízení je možná pouze na základě explicitního pokynu pedagoga nebo ze specifických, níže uvedených důvodů.

Výjimky:

Smyslem a základním principem zvoleného doporučení je mimo jiné flexibilita, respektování edukační reality a posílení role učitele.

Doporučení je koncipováno s ohledem na maximální flexibilitu a bere v potaz i nepredikovatelný a rychlý technologický vývoj (množina zařízení – mobily, chytré hodinky, brzy to mohou být chytré brýle atd.)

Na druhou stranou je doporučení maximálně pružné i v druhé doméně a posiluje roli a respektuje autonomii učitelů. Ti disponují různými technickými dovednostmi a také mají nastavené odlišnou náplň konkrétních vyučovacích předmětů v rámci ŠVP každé školy. Využití digitálních nástrojů ve výuce je plně v kompetenci vyučujícího, který posuzuje jejich didaktickou přidanou hodnotu pro konkrétní hodinu. Technologie má sloužit výuce, nikoliv výuka technologii. (Výzkumy prokazují, že plošné a nucené zavádění digitálních nástrojů bez jasného didaktického cíle a odpovídajících kompetencí vyučujícího snižuje efektivitu výuky.)

Naopak, v okamžiku, kdy pedagog disponuje potřebnými kompetencemi a digitální nástroj smysluplně podporuje cíle hodiny, systém mu v jeho využití nebrání.

Tento přístup akceptuje i edukační realitu a rozdílné zaměření, velikost, možnosti atd. jednotlivých škol. Dlouhodobá strategie by samozřejmě měla a musí směřovat k posílení digitálních kompetencí všech vyučujících, ale i při naplnění této strategie bude platit, že posouzení efektivity využívání těchto technologií v jednotlivých vyučovacích předmětech ve vztahu k cílům učení, by mělo vždy zůstat na škole samotné.

Dále, zásadním argumentem pro plošný režim offline i během přestávek na druhém stupni je nutnost zajistit skutečnou psychohygienu a sociální interakci. Přestávka má sloužit k mentálnímu odpočinku, regeneraci a přípravě na další vzdělávací blok. Pokud žák tráví přestávku pasivní konzumací digitálního obsahu, k regeneraci nedochází; naopak, mozek zůstává v režimu vysoké stimulace, což vede k únavě a sociální izolaci přímo ve třídě.

Cílem navrhovaného opatření je navrátit do školního prostředí prostor pro rozvoj přirozených sociálních dovedností – řešení konfliktů tváří v tvář, neverbální komunikaci a spontánní pohyb, které jsou při fixaci na obrazovku potlačeny.

Praxe z terénu navíc ukazuje, že přístup k mobilům o přestávkách má přímý negativní dopad na organizační plynulost a efektivitu výuky. Učitelé reportují fenomén „odložené potřeby“, kdy žáci prioritizují pobyt v digitálním prostoru na úkor základních biologických potřeb a toaletu či přípravu na hodinu řeší až po zazvonění, čímž systematicky narušují začátky vyučovacích hodin. Zároveň se objevuje problém s udržením pozornosti v závěru hodin, kdy u žáků narůstá neklid a nesoustředěnost a to i v souvislosti s anticipací použití technologie.

Režim offline tento cyklus přerušuje a pomáhá vracet klid do začátků i konců vyučovacích bloků.

Finální návrh doporučení, které by mělo mít jasnou legislativní podobu, by měl být doprovázen metodickým/doporučujícím materiálem, který by rozpracovával dílčí problematiky, které jsou s implementací navrhovaného opatření do praxe spojené:

1. Doporučení k způsob uschovávání mobilních telefonů ve školách.

Doporučuje se nechat volnost školám, ale uvést doporučenou dobrou praxi. Definování dobré praxe si vyžaduje další odbornou diskuzi. Např. Přístup „Vypni a schovej do tašky“ může být nejlevnější a nejrychlejší, ale dále negativně ovlivňuje pozornost žáka. Masivní nákup „zamykacích skříní“ může zase narazit na finanční bariéru. Zvolený způsob by měl být flexibilní a rychlý a zároveň by měl pamatovat na případy nebezpečí. V případě boxů, musí např. disponovat možností jejich nouzového otevření atd.

2. Návrh musí být legislativně ošetřen. Existují již právní pohledy, že osobní majetek nemůže být člověku odebrán, bez toho, aby k němu neměl přístup.

3. Škola musí garantovat rodičům možnost urgentního kontaktu s dítětem prostřednictvím sekretariátu školy/kanceláře. V případě krizové situace dítěte školní personál neprodleně kontaktuje zákonného zástupce.

4. Jasné doporučení k nastavení sankčních mechanismů ve školách při porušení pravidel.

5. Doporučení k předcházení odporu vůči opatřením ze stran aktérů, rodičů i žáků.

Zde je nutné pracovat na přerámovávání diskursu zákazů směrem k diskursu efektivního a bezpečného využívání moderních digitálních technologií. To může být realizováno informační kampaní a edukací aktérů. Australský přístup, který byl na této informovanosti založen, jasně ukázal, že se míra odporu vůči následným opatřením jak u učitelů, žáků, tak i rodičů, minimalizovala. Rámování kampaně: „Škola jako místo k soustředění a pohodě“ ne současný diskurz „Zákaz mobilů“. Důraz kampaně musí být na to, co děti získají (klid, kamarády, pohyb), ne na to, co ztratí.

6. S předcházejícím bodem souvisí i nastavení způsobu využívání mobilních digitálních technologií u učitelů. Učitel hlídající o přestávce s mobilním telefonem v ruce je demotivujícím prvkem. Učitel musí jít příkladem.

7. Měla by být dořešena komunikace školy a učitelů s žáky v digitálním prostoru, a to nastavením systému, který je k tomu určen. Často používané whatsappové skupiny nepatří k těm bezpečnějším a v ČR jsou vzhledem k nastavení věku užívání sociálních sítí od 15 let dokonce nelegální

8. Opatření musí zahrnovat i další technická zařízení, které je možné používat ke komunikaci, resp. připojit k internetu, např. tablety, chytré hodinky atp.

9. Opatření na straně školy by měla být vyvažována pozitivní nabídkou k aktivnímu trávení času o přestávkách, např. vytvářením společenských zón anebo aktivit, které budou sloužit k odreagování.

Nyní se budeme snažit, v rámci navazujících diskusí, identifikovat další případné oblasti k metodickém rozpracování a samozřejmě také náš návrh prosadit u současného ministra školství.

A protože nás velmi zajímá i názor veřejnosti, rodičů, učitelů atd., velmi rád si přečtu vaše názory v komentářích.