Článek
Energeťák má pult. Internet má boční vchody
Andrej Babiš se vyslovil pro zákaz sociálních sítí pro děti mladší patnácti let. Jak psal iROZHLAS, premiér mluvil o ochraně dětí před prostředím, které jim škodí. Ten instinkt zaslouží respekt. TikTok, Instagram ani další platformy nejsou neutrální park. Jejich provoz stojí na pozornosti, emocích a nekonečném návratu uživatele.
Sociální síť se však nechová jako plechovka energeťáku. Energeťák čeká na polici a prodavač se podívá na doklad. Síť žije ve skupinovém chatu, na herní platformě, ve videích s komentáři i v účtu, který koluje mezi sourozenci. Zákon může zavřít hlavní bránu. Internet mezitím připraví mladým návštěvníkům boční vchody.
Kabinet postaví bariéru, dospělí si oddychnou a děti si z ní během týdne vytvoří mem. Ne proto, že by byly zkažené. Prostě vyrůstají v prostoru, kde digitální pravidla dávno znají lépe než většina lidí, kteří je kreslí do zákonů.
Závora funguje hlavně na tiskové konferenci
Plošný zákaz umí vyrobit pocit, že se stát konečně postavil na stranu rodičů. Vyřeší však především jednu věc: premiér získá větu, která se vejde do titulku. Samotné dítě získá přístup přesunutý do šedé zóny, kde mizí dohled, otevřená komunikace i šance, že si řekne dospělému o pomoc.
Před tím varuje E-Bezpečí při Univerzitě Palackého: formální zákaz podle expertů nemusí přinést skutečné omezení a může děti zatlačit k utajenému používání bez podpory dospělých. To není výzva k rezignaci. Je to důvod, proč si vláda nesmí plést ceduli se skutečnou ochranou.
Dítě, které trpí šikanou, sexuálním nátlakem nebo algoritmem krmícím úzkost, potřebuje bezpečný účet, rychlou pomoc a platformu, která na něm nevydělává každým dalším kliknutím. Zákaz přesune odpovědnost z firem na děti. To je velmi pohodlný obchod.
Věk lze ověřit. Za jakou cenu?
Každý skutečný zákaz stojí na kontrole věku. Platforma potřebuje spolehlivě poznat, kdo sedí na druhé straně obrazovky. Evropská komise proto chystá nástroj pro ověřování věku, který má umožnit prokázat věk bez zbytečného odevzdávání dalších údajů.
To slovo „zbytečného“ je jádro věci. Evropský sbor pro ochranu osobních údajů připomíná, že věkové ověřování musí být co nejméně invazivní a chránit data dětí. Jeho stanovisko míří na dilema, které česká debata zatím obchází: jak dítě ochránit, aniž z každého uživatele uděláme člověka, který při vstupu do digitálního světa ukazuje průkaz?
Babišův nápad proto potřebuje víc než větu o přibouchnutých dveřích. Potřebuje přesný seznam služeb, systém kontroly, pravidla pro data, odpovědnost platforem a plán pro děti, které se za závoru stejně dostanou. Bez toho vznikne státní kulisa: z dálky autoritativní, zblízka děravá.
Dospělá politika jde po algoritmu
Ochrana dětí začíná tam, kde stát přestane ukazovat hlavně na dítě s telefonem. Problém představuje průmysl, který z dětského času vytáhl surovinu a proměnil ji ve zisk. Ten průmysl umí dítěti podsouvat další video, zdržet ho v aplikaci, roztočit závist i paniku a pak mu nabídnout reklamu na uklidnění.
Vláda má tlačit právě sem: chtít bezpečné výchozí nastavení, konec cílené reklamy dětem, srozumitelná pravidla pro doporučovací algoritmy a dostupnou pomoc ve školách. Ten program se hůř vejde na billboard. Zato funguje i ve chvíli, kdy dítě překročí patnácté narozeniny.
Zákaz sociálních sítí může posloužit jako nástroj v přesně vymezených případech. Jako univerzální rodičovský zámek však slibuje klid, který internet neumí doručit. Děti se mu možná vysmějí. Horší bude, když se jim vysmějí platformy — a vláda mezitím oslaví, že zamkla dveře v domě, který má okna dokořán.
