Článek
Večeře, která rozsvítila zákulisí
Oficiální program NATO počítá na úterní večer se společenským přijetím a večeří pro hlavy států a vlád s manželi či manželkami. Program summitu přitom jasně odděluje tuto recepci od pracovních jednání ministrů a středečního zasedání Severoatlantické rady. U stolu se tedy nebude hlasovat o obraně Evropy. Bude se však vytvářet obraz, kdo za svou zemi přijel jako její politická tvář.
Podle informací, které Petr Pavel popsal Deníku a zveřejnily Novinky, dostal premiér pozvánku pro sebe a jednu další osobu, s níž má dorazit Monika Babišová. Prezident by šel pouze na přímé pozvání. iDNES.cz zároveň uvedl, že Eva Pavlová do partnerského programu zařazena nebyla.
Tento detail proto pálí víc, než odpovídá jeho formálnímu významu. Vláda totiž přesunula domácí spor do prostoru, kde i židle vypráví příběh. Babiš přichází s doprovodem, který mu dává obraz hostitele české přítomnosti. Pavel přijíždí s rolí, jež se má vejít do úzkého prostoru mezi hlavní program a cizí rozhodnutí. Protokol se proměnil v politickou scénografii.
Druhá dáma bez funkce, ale s velkou rolí
Monika Babišová za tuto komedii nenese odpovědnost. Přijíždí po boku premiéra na akci, kam partneři státníků běžně patří. O to víc je pozoruhodné, jakou váhu jí česká politická režie připsala. Stala se „druhou dámou“ země, kde takový úřad vůbec neexistuje.
Český ústavní pořádek zná prezidenta, vládu a jejich pravomoci. „První dáma“ ani „druhá dáma“ do něj nevstupují; text Ústavy nabízí funkce a odpovědnost, žádné ceremoniální koruny pro manželky nebo partnerky politiků. Přesto mají podobné postavy v diplomacii cenu zlata. Zjemňují ostré hrany, vytvářejí lidskou fotografii a dodávají delegaci společenskou samozřejmost.
Právě proto působí dnešní sestava tak výmluvně. Babiš může usednout vedle Moniky Babišové jako premiér, který si veze i civilní kulisu svého postavení. Pavel dorazí bez Evy Pavlové, ač jeho vlastní funkce stojí v české ústavní architektuře nejvýš. Výsledkem je zpráva o tom, komu chce vláda dopřát plnou scénu a koho chce ponechat na jejím okraji.
Svatba bez organizátora
Dobře uspořádaný summit připomíná velkou svatbu: každý ví, kde sedí, kdo koho vítá a proč se dveře otevírají právě jemu. Česká výprava do Ankary dorazila s vlastním svatebním zasedacím pořádkem, který vznikal v přímém přenosu a každému účastníkovi přidělil i politický podtext.
Babiš tak získává víc než společenský doprovod. Získává silnou domácí fotografii: premiér vede, jeho partnerka stojí po boku a český prezident plní vedlejší roli. Pavel tím naopak získává paradoxní výhodu. Každý přehnaně pečlivý pokus stáhnout jeho přítomnost na minimum zvyšuje pozornost k jeho přítomnosti samotné. V politice často platí, že kdo někoho přesouvá do druhé řady, posvítí na něj reflektorem.
Na tomhle summitu se budou hodnotit závazky, rozpočty a bezpečnostní plány. Česká veřejnost si však možná zapamatuje jinou scénu: kdo přiletěl s partnerkou, kdo bez ní a kdo si z diplomatického večera udělal malý domácí casting. To je škoda. Ne kvůli Evě Pavlové, Monice Babišové nebo jedné večeři. Kvůli státu, který dokáže z drobného protokolárního detailu vyrobit celovečerní obraz vlastních malicherností.
