Článek
Nehoda, která se stranickým rozhodnutím nestane minulostí
Petr Macinka by chtěl, aby se Filip Turek znovu zapojil do porad vedení ministerstva životního prostředí. Zdůvodnil to jeho odborností a potřebou řešit klimatickou politiku. Potud lze jeho stanovisko pochopit. Turek nebyl odsouzen, policie vyšetřování ještě neuzavřela a samotná účast na odborných poradách není totéž jako návrat do funkce vládního zmocněnce.
Pak ale předseda Motoristů přidal větu, která celou obhajobu poslala do příkopu. Prohlásil, že je mu ukradené, zda se nějaká nehoda řeší, nebo neřeší. Podle něj šlo o běžnou dopravní nehodu, jaká se může stát každému. Macinkova slova zazněla při návštěvě ministerstva životního prostředí.
Ano, dopravní nehoda se může stát každému. Jen ne po každé nehodě zůstane převrácené nemocniční auto, zraněný řidič a policejní prověřování možného ublížení na zdraví z nedbalosti. A ne každý její účastník je poslanec, čestný prezident vládní strany a vládní zmocněnec, který veřejně slíbil vyvodit důsledky, pokud bude označen za viníka.
Právě na tento rozdíl Macinka ve svém zápalu pro návrat kamaráda poněkud zapomněl.
Babiš musel vysvětlit, co platí
Andrej Babiš se v nedělní Partii nejprve snažil hodnocení koaličního partnera vyhnout. Po opakovaném dotazu však označil Macinkův výrok za neadekvátní a připomněl, že Turek dal veřejný slib: pokud se prokáže jeho vina, ve funkci vládního zmocněnce skončí. Premiérovo stanovisko zaznamenala ČTK.
Babiš současně správně rozlišil dvě věci. Turek nyní nevystupuje jako vládní zmocněnec, neúčastní se jednání vlády ani příslušných evropských rad. Zda bude v nějaké jiné podobě pomáhat ministerstvu, je věcí ministra životního prostředí. To je podstatně přesnější postoj než Macinkovo mávnutí rukou nad celým vyšetřováním.
Premiéra lze tentokrát pochválit. Nepřisadil si, nepředjímal závěr policie a ani Turka předem neodsoudil. Pouze připomněl dohodnuté pravidlo a veřejně pronesený závazek. V české politice jde skoro o oslavu řádného administrativního postupu.
Současně je ovšem pozoruhodné, že předseda vlády musí vicepremiérovi před televizními kamerami vysvětlovat, že vyšetřování nehody není bezvýznamná společenská komplikace. Podobné poučení by člověk čekal v autoškole po prvním neúspěšném testu, nikoli mezi dvěma nejvýše postavenými muži vládní koalice.
Motoristická věrnost nemá zpátečku
Macinkovo vystupování prozrazuje hlubší problém Motoristů. Strana se k Filipu Turkovi nechová jako k politikovi, jehož jednání lze posuzovat. Chová se k němu jako fanklub k hlavní hvězdě. Když se objeví problém, první otázka nezní, co se stalo a jaké z toho mají plynout důsledky. První otázka zní, jak Turka ochránit.
Po červencové nehodě se přitom Motoristé mohli zachovat docela jednoduše. Vyjádřit lítost nad zraněním, počkat na policii a do té doby respektovat Turkovo vlastní rozhodnutí nevykonávat funkci zmocněnce. Turek tehdy oznámil, že v případě prokázané viny rezignuje.
Místo toho Macinka postupně vytvořil příběh o štvanici, mimořádně dospělém Turkově přístupu a nyní také o nehodě, jejíž řešení je mu ukradené. Loajalita ke kolegovi je sympatická vlastnost. Přestává jí být ve chvíli, kdy vyžaduje zlehčování všeho, co se kolegovi nehodí.
Nikdo rozumný dnes nemůže tvrdit, že Turek nehodu zavinil. O tom mají rozhodnout policisté, nikoli sociální sítě, ministři ani zpomalené internetové záběry. Stejně tak ale Macinka nemůže předem rozhodnout, že šlo o banální příhodu bez významu. Pokud závěr policie ještě neexistuje, nelze Turka prohlásit za viníka. Nelze ho však ani stranickým usnesením očistit.
Presumpce neviny neznamená presumpci bezvýznamnosti.
Premiér jako třídní učitel Motoristů
Babiš se vůči svému nejmenšímu koaličnímu partnerovi dostává do stále zvláštnější role. Na jaře Motoristům připomínal, že už nejsou opozičním spolkem a musejí změnit způsob komunikace. Podle poslance ANO Martina Kolovratníka měli pochopit, že z vlády mluví také k lidem, kteří je nevolili.
Nyní premiér vysvětluje Macinkovi, že policejní vyšetřování nelze označit za něco, co je mu ukradené. Předtím mírnil výroky Filipa Turka o „deratizaci“ státní správy a řešil jeho komplikovanou cestu do exekutivních funkcí. Babiš chtěl koaliční partnery, dostal ovšem třídu, v níž je každou chvíli nutné někomu zabavit fix a utřít tabuli.
Pro premiéra má tato situace také výhodu. Vedle Motoristů může poměrně snadno vypadat jako zodpovědný státník. Stačí nepronést nic o parazitech, nezlehčit vyšetřování dopravní nehody a jednou za čas veřejně oznámit, že koaliční partner použil nevhodná slova. Laťka leží tak nízko, že k jejímu překonání nepotřebuje ani rozběh.
Babiš ovšem není nevinný dozorce, kterému někdo Motoristy bez jeho vědomí nastěhoval do kabinetu. Je premiérem vlády, která na jejich hlasech stojí. Jejich styl znal před podpisem koaliční dohody a opakované výstřelky toleruje, protože bez třinácti motoristických poslanců by přišel o většinu.
Veřejné napomenutí Macinky proto bylo správné, ale nepředstavuje žádný hrdinský čin. Jde o minimální údržbu koalice, v níž jedna strana pravidelně vyrábí problém a druhá se jej snaží přeložit do přijatelnější češtiny.
Nejde jen o jednu nešťastnou větu
Macinka možná chtěl říct, že Turkova odbornost nezmizela kvůli neuzavřenému vyšetřování. Taková úvaha by byla legitimní. Mohl vysvětlit, že Turek nebude vykonávat funkci zmocněnce, ale resort může využívat jeho konzultace. Mohl dodat, že vláda závěry policie bez výhrad přijme.
Místo toho oznámil, že je mu nehoda ukradená. V politice přitom často nerozhoduje jen obsah myšlenky, ale také to, co politik bezděčně prozradí o svém pořadí hodnot. V Macinkově větě dostala stranická věrnost přednost před opatrností, ohledem na zraněného i respektem k dosud probíhajícímu řízení.
Babiš ho proto v televizním studiu neposlal ke zdi. Pouze ho vrátil k tomu, co bylo veřejně slíbeno. Přesto zásah působil téměř výchovně, protože Macinka nastavil úroveň debaty tak nízko, že premiérovi stačilo připomenout základní pravidlo odpovědnosti.
Dopravní nehoda opravdu není automaticky konec politické kariéry. O její závažnosti však nerozhoduje předseda kamarádovy strany. A už vůbec ji nelze odsunout slovem „ukradené“.
Turkova vina zatím prokázána není. Macinkova lehkomyslnost ano.
Já si nemůžu pomoct a čím dál, tím více se mi zdá, že Motoristé jsou jako třída mateřské školy, kterou musí krotit ředitel z jiné školky.
