Článek
Děti nejsou rukojmí displejů
Debata o mobilech ve školách není výmysl mrzutých dospělých, kterým vadí, že děti žijí jinak než oni. Učitelé dobře vědí, co znamená třída, v níž se pozornost rozpadá po každém zavibrování kapsy. Rodiče zase vidí, že telefon není jen nástroj spojení, ale i nekonečný zdroj srovnávání, tlaku, konfliktů a úniku.
Andrej Babiš tedy nesahá po tématu z ničeho. Tady opravdu existuje problém. A kdo ho bagatelizuje, nikdy nejspíš nestál před třídou, kde se učitel snaží vysvětlit látku proti algoritmu navrženému tak, aby dítě neodtrhlo oči.
Jenže dobré téma ještě nedělá dobré řešení. Premiér chce rychlý zákaz mobilů na základních školách. Zní to rozhodně, přehledně a politicky vděčně. Jenže školy nejsou kasárna a děti nejsou položky v provozním řádu. Pokud stát napíše zákaz špatně, vyrobí jen další konflikt mezi učiteli, rodiči a žáky, který se pak bude řešit u ředitelských dveří.
Ministr školství Robert Plaga už v únoru mluvil o tom, že školám pošle metodiku a že legislativa může následovat až potom. ČT24 tehdy připomněla, že dokument má ředitelům pomoci s prevencí, smysluplným využíváním technologií ve výuce i alternativním programem o přestávkách. To zní méně efektně než zákaz. Ale možná právě proto je to užitečnější.
Školy už pravidla mít mohou
Ministerstvo školství nakonec metodiku vydalo. Podle MŠMT vychází z právní úpravy účinné od 1. ledna 2026 a má školám pomoci nastavit srozumitelná, spravedlivá a legislativně správná pravidla. Jinými slovy: ředitelé už dnes nejsou bezmocní diváci školního TikToku.
A to je podstatné. Česká škola nepotřebuje jen další centrální příkaz. Potřebuje jistotu, že pravidla půjde vymáhat, že rodiče nebudou z každého zabaveného telefonu dělat právní bitvu a že učitel nebude stát osamocený mezi ministerským heslem a třídou plnou dětí.
Plošný zákaz má jednu velkou výhodu: je srozumitelný. Žádné vyjednávání, žádná šedá zóna, žádné „paní učitelko, já jen kontroloval rozvrh“. Telefon ráno pryč, odpoledne zpět. Jenže i takové pravidlo potřebuje výjimky. Zdravotní důvody, speciální vzdělávací potřeby, komunikace s rodiči ve výjimečné situaci, digitální pomůcky při výuce. A také odpověď na jednoduchou otázku: kdo bude každý den kontrolovat, vybírat, skladovat a vracet stovky zařízení?
Babišův styl je rychlý. Tady by ale rychlost neměla předběhnout provozní realitu školy. Protože zákaz, který se dobře vyhlásí a špatně provádí, jen zvyšuje nedůvěru ke státu.
Svět zakazuje, ale sám si není jistý
Česko by nebylo výjimkou. UNESCO uvádí, že do konce roku 2024 už používání chytrých telefonů ve školách zakazovalo 79 vzdělávacích systémů, tedy zhruba 40 procent. Globální trend je jasný: školy se snaží vrátit dětem pozornost, sociální kontakt a prostor, kde se nehraje o každé upozornění.
Jenže svět zároveň nemá jednoduchý důkaz, že samotný zákaz všechno vyřeší. Mobily ve škole jsou viditelný konec problému. Za nimi stojí sociální sítě, rodičovské návyky, digitální závislost, tlak vrstevníků i technologické firmy, které vydělávají na dětské pozornosti. Když telefon zavřeme do skříňky na šest hodin, nezmizí tím večerní scrollování, noční chaty ani algoritmus, který se na dítě vrhne hned po vyučování.
Právě proto je důležitá kritika dětského ombudsmana. Podle České justice Vít Alexander Schorm varoval, že plošný návrh zákazu mobilů postrádal dostatečné důkazy i hlas dětí a vládě doporučil, aby s ním nesouhlasila. To není obrana chaosu. To je připomínka, že pravidla pro děti se nemají psát bez dětí.
Mobily do školy nepatří jako samozřejmost. Na tom se dá shodnout poměrně snadno. Ale zákaz má být poslední přesně nastavený nástroj, ne první politické kladivo po ruce. Pokud chce Babiš opravdu pomoci učitelům a dětem, musí dodat víc než rychlou větu o zákazu. Musí dodat pravidla, podporu, výjimky, metodiku v praxi a tlak na rodiče i digitální platformy.
Jinak to dopadne po česku: premiér oznámí rázný krok, školy ho budou složitě provádět, rodiče se pohádají, děti najdou obchvat a stát si odškrtne, že problém vyřešil.
Telefon se dá ve škole sebrat rychle. Dětská pozornost se tak rychle vrátit nedá.
