Článek
Výhra, kterou se nesluší nazvat porážkou
Kabinet poslal Ústavnímu soudu pozoruhodný vzkaz: prezident se na summit NATO dostal díky předběžnému opatření, takže předmět sporu se prý fakticky vyčerpal. Česky to znamená: Dobře, pane prezidente, měl jste poslední slovo, seděl jste v Ankaře a fotografie existují. Teď už prosím nepokračujme k otázce, kdo měl pravdu.
Jenže stejné osmdesátistránkové vyjádření vlády zároveň žádá, aby soud Pavlovy návrhy zamítl či odmítl, a kdyby přece jen rozhodoval věcně, aby za pána delegací označil vládu. To není kapitulace. Je to pokus přiznat prezidentovi jednu cestu letadlem a současně mu zabavit jízdní řád pro všechny příští summity.
Vláda tedy Pavlovu „výhru“ uznává asi jako člověk, který po prohraném šachu tvrdí, že soupeř sice dal mat, ale pravidla hry byla od začátku podezřelá.
Osmdesát stran klidu
Kabinet mluví o vyčerpaném sporu, ale jeho podání připomíná spíš právní dělostřeleckou přípravu. Na vládní tiskové konferenci ministr spravedlnosti Jeroným Tejc označil předběžné opatření za soudní aktivismus a oznámil návrh na vyloučení soudce zpravodaje Pavla Šámala. Klid se zřejmě dostaví hned poté, co se vymění rozhodčí.
Vláda má právo namítat, že před rozhodnutím nedostala prostor se vyjádřit. Procesní férovost nepatří jen tomu, kdo nakonec vyhraje. Jenže věta „už je rozhodnuto“ se s požadavkem na odstranění soudce a potvrzení vládní výlučnosti skládá obtížně. Buď je spor mrtvý, nebo se o jeho kostru stále vede velmi živá rvačka.
Jako občan nepotřebuji vědět, kdo si v Ankaře připadal důležitější. Potřebuji vědět, kdo příště rozhodne dřív, než se státní letadla promění v kulisy dalšího rodinného soudu placeného z veřejných peněz.
Pavel vyhrál summit, ne celou ústavu
Ústavní soud při vydání předběžného opatření výslovně uvedl, že konečný výsledek nepředjímá. Rozhodl praktický problém s blížícím se summitem, nikoli celé rozdělení zahraničněpolitické moci.
Pavel tedy vyhrál účast. Nezískal bianco šek na každou zahraniční cestu ani titul druhého ministerstva zahraničí. Vláda ovšem prohrála svůj pokus prezidenta z delegace jednoduše vynechat. Obě strany mají kus argumentu a právě proto je konečný nález potřebný.
Tvrdit po návratu z Ankary, že už není co soudit, je pohodlné hlavně pro kabinet. Z jednorázové porážky se nestane závazný výklad a při příštím střetu lze celé představení sehrát znovu. Ústavní nejistota by zůstala, jen by na ni přibyla další vrstva tiskových konferencí.
Poslední slovo ještě nezaručuje ticho
Ústavní právník Ondřej Preuss pro Radiožurnál zpochybnil, že by vládní návrh na vyloučení Šámala měl naději na úspěch. Rozhodnutí ale patří plénu soudu, ne politikům ani komentátorům.
Skutečný klid nepřinese věta, že Pavel už dostal svou ankarskou výhru. Přinese ho teprve srozumitelné pravidlo pro další vlády a prezidenty. Jinak se dnešní spor pouze uloží do skladu, odkud ho někdo vytáhne při první vhodné cestě.
Vláda teď prezidentovi vzkazuje: dobře, naposledy jste vyhrál vy. Jenže poslední slovo není totéž co konec hádky. Dokud nebude jasné, komu ústava dala právo rozhodovat, zůstane „klid“ jen přestávkou mezi dvěma odlety.
