Článek
Turek oznámil žalobu v lednu, krátce poté, co Petr Pavel písemně vysvětlil, proč ho odmítá jmenovat ministrem. Podle iROZHLASu tehdy sliboval podání „v nejbližších dnech“ a omluvu za zásah do své pověsti.
V únoru už byl údajně hotový návrh od právníků. Potom přišla série odkladů. Nejdřív koaliční agenda, následně emisní povolenky, větrné elektrárny a automobilový průmysl. Turek nakonec pro iDNES.cz připustil, že žaloba není prioritou.
Teď sdělil, že názor změnil „z mnoha důvodů“. Jakých, neřekl. To je zvláštní konec příběhu, který začal jako otázka cti. Hluboké dotčení se během půl roku proměnilo v neurčitou poznámku pod čarou.
Hrozba byla výhodnější než soud
Nejspíš neexistuje jediný důvod obratu. Jeden je však nápadný: žaloba byla politicky užitečnější nepodaná.
Dokud visela ve vzduchu, mohl Turek vystupovat jako člověk, který se nenechá prezidentem pošpinit. Motoristé získali další díl příběhu o Hradu, jenž údajně nerespektuje výsledek voleb. Nebylo nutné nic dokazovat, přesně formulovat žalobní nárok ani riskovat, že soud celou konstrukci rozebere na součástky.
Před soudem by totiž skončila doba velkých gest. Začalo by se řešit, zda Pavel jednal při výkonu funkce, koho vlastně žalovat a zda byly jeho závěry hodnotícími soudy opřenými o veřejně známé skutečnosti. Advokát Marek Nespala, který zastupoval Miloše Zemana, už v lednu pro Seznam Zprávy tvrdil, že přímý spor s prezidentem nemá reálnou naději a případný nárok by musel mířit proti státu.
To není rozsudek. Je to však docela velká dopravní značka před vjezdem do sporu.
Soud by otevřel kapotu
Pavel ve svém oficiálním dopise premiérovi nesáhl po jediné urážce. Vystavěl politické a ústavní hodnocení z Turkových veřejných výroků, jednání a vztahu k pravidlům.
Turek mohl žalobou vynutit, aby se o správnosti některých závěrů vedl právní spor. Současně by ale otevřel prostor pro podrobné zkoumání všeho, co chtěl od své pověsti oddělit. Soudní síň není televizní studio. Nestačí v ní prohlásit, že šlo o černý humor, mediální útok nebo nepochopenou nadsázku. Každá věta dostane datum, souvislost a protistranu.
Právě proto lze obratu rozumět jako racionálnímu ústupu. Nevíme, zda mu to doporučili právníci, koaliční partneři, nebo vlastní politický instinkt. Turek to nevysvětlil. Jisté je jen to, že podaná žaloba mohla jeho obraz poškodit víc než Pavla.
Vrak splnil svůj účel
Celá epizoda ukazuje oblíbený způsob moderní politiky. Oznámí se nejtvrdší možný krok, získají se titulky, soupeř je označen za viníka a samotné provedení se odsune na neurčito. Když se pak hrozba potichu odstaví, očekává se, že veřejnost už sleduje jinou nehodu.
Turkova žaloba nikam nejela, protože možná nikdy nebyla především právním vozidlem. Byla houkačkou. Měla oznámit vzdor, svolat příznivce a vytvořit dojem, že prezident za své rozhodnutí zaplatí.
Teď z ní zůstal politický vrak bez technického průkazu a bez vysvětlení, proč byl odstaven. Turek změnil názor. To je jeho právo. Kdo však půl roku slibuje soudní bitvu na obranu vlastní cti, dluží víc než čtyři slova o mnoha důvodech.
Jinak se nabízí nejjednodušší odpověď: žaloba byla skvělá, dokud se nemusela podat.
