Článek
Když se nehoda změní v obléhání
Policie dál vyhodnocuje kamerové záznamy a vyslýchá účastníky střetu, při němž nemocniční vůz skončil na střeše a jeho řidič byl zraněn, uvedla ČT24. Viník tedy zatím úředně určen není. To je dobrý důvod k opatrnosti, nikoli k výrobě legendy.
Petr Macinka přesto prohlásil, že Turka nikdy nepotopí ani se ho nevzdá. Vystoupení zachytil iDNES.cz. Zní to jako přísaha pronášená u poslední barikády. Ve skutečnosti se stále bavíme o dopravní nehodě, jejíž okolnosti mají popsat policisté a znalci.
Motoristé tak udělali první komunikační smyk. Místo aby řekli, že počkají na fakta a přijmou jejich důsledky, postavili kolem Turka ochranný val. Čím hlasitější je kritika, tím pevněji má publikum věřit, že nejde o otázky, ale o štvanici.
Hrdina, který dal stranou jednu židli
Turek do skončení vyšetřování přestal vykonávat funkci vládního zmocněnce a slíbil, že při označení za viníka rezignuje. Podle Českých novin však zůstává poslancem. Macinka tento krok označil za dospělý přístup.
Dočasně odložit vedlejší vládní funkci je rozumné. Mučednictví z toho ale nevzniká. Je to základní krizová hygiena politika, kolem něhož se vyšetřuje vážná nehoda. Dospělost není medaile za to, že člověk na chvíli ustoupí z jedné pozice, zatímco jeho okolí současně útočí na každého, kdo se ptá.
Macinka na novinářské dotazy reagoval slovy, zda něco hoří a zda se snad zboří svět, jak popsaly Seznam Zprávy. Svět se skutečně nezbořil. Jen se převrátil nemocniční vůz, zranil se jeho řidič a přepravovaný zdravotnický materiál byl při nehodě zničen. To by pro několik vážných otázek mohlo stačit.
Protiútok nevymaže kameru
Nejlepší sebeobrana bývá protiútok hlavně tehdy, když cílem není objasnit událost, ale udržet vlastní tábor v pohotovosti. Najednou se neřeší způsob jízdy, přednost vozidla s výstražným znamením ani první Turkova vyjádření. Řeší se údajná mafie, nepřátelská média a lidé, kteří prý čekají na jeho pád.
Tento postup má politickou výhodu. Stoupenec nemusí přemýšlet, zda jeho favorit pochybil. Stačí mu věřit, že favorit překáží mocným, a proto je pronásledován. Každý nový důkaz se pak nestává důvodem ke změně názoru, ale potvrzením rozsahu spiknutí.
Jenže kamera nemá stranickou legitimaci. Policejní závěr nebude méně platný proto, že Macinka zvýší hlas. A zranění druhého řidiče se nezmenší tím, že se debata přestěhuje od odpovědnosti k boji dobra se „zelenou mafií“.
Mučedník bez rozsudku
Motoristé možná Turka chrání ze strachu, že bez něj přijdou o nejsilnější značku, část voličů i důvod, proč jsou neustále vidět. To je pochopitelná stranická obava. Není to však omluva pro proměnu vyšetřované nehody v mytologii o pronásledovaném bojovníkovi.
Turek má stejné právo na presumpci neviny jako kdokoli jiný. Nemá právo na presumpci hrdinství. Tu mu nyní vyrábějí lidé, kteří jako by se báli obyčejné věty: počkáme na policii a přijmeme výsledek, i kdyby byl nepříjemný.
Protiútok někdy protivníka zaskočí. Tady ale hlavně ukazuje, jak málo Motoristé věří vlastní schopnosti přežít bez permanentní války. Z nehody udělali příběh o oběti dřív, než existuje viník. A mučedník, kterého musí strana tak usilovně vyrábět, bývá spíš marketingový výrobek než člověk nesoucí kříž.
