Článek
Ministr obrátil reflektor
Na tiskové konferenci po jednání vlády měl Aleš Juchelka příležitost vysvětlit, co jeho resort zjistil o možném střetu zájmů bývalé poradkyně Alexandry Semancové. Místo klidného rozebrání faktů přišel útok na reportérku Seznam Zpráv. Ministr označil práci redakce za odpornou a vyzval novinářku, aby se styděla, že pro ni pracuje. Jeho slova i oznámení o objednaném externím posudku zachytil iROZHLAS.
Byl to pokus přesunout stud z člověka, který má odpovídat, na člověka, který se ptá. Novinářka stojí u mikrofonu sama, ministr za sebou má úřad a premiéra, který celou věc označil za mediální kampaň.
Jenže hlasitost neurčuje správnou adresu. Reportérka nerozhodla o přijetí Semancové, nedala jí přístup k interním procesům a nesvěřila jí vliv v oblasti evropských dotací. To udělal resort vedený Juchelkou. Ministr může rozporovat každé zjištění, žádat opravu a předložit dokumenty. Povel „styďte se“ je pouze kouřová clona s ministerským razítkem.
Kontrola je příjemná hlavně směrem dolů
Ministerstvo práce denně požaduje po občanech potvrzení, přílohy, vysvětlení a důkazy. Kdo žádá o veřejné peníze, musí snést, že úřad zkoumá jeho příjmy, vztahy i nárok. Uvnitř ministerstva se však stejná zásada náhle změnila v osobní urážku.
Podstata případu je přitom konkrétní. ČT24 už v březnu popsala, že Semancová jako poradkyně působila v agendě balíku za 17 miliard korun a současně zůstávala majitelkou firmy pomáhající klientům s dotacemi. To samo ještě není rozsudek o zneužití peněz. Je to však učebnicový důvod pro důkladnou kontrolu a přesné odpovědi.
Juchelka nyní tvrdí, že interní prověření neprokázalo ovlivnění hodnocení projektů a že případnou škodu bude resort vymáhat, pokud ji potvrdí externí posudek. Proč tedy tuto pozici doprovází morálním výpraskem novinářky? Možná proto, že fakta poskytují méně pohodlí než útok na jejich nositele.
Miliony se neurazí a nezmizí
Ministerstvo už připustilo, že čtyři projekty v objemu 63,8 milionu korun nevykáže Evropské unii k proplacení. Dalších 17,6 milionu se podle souhrnu Novinek týká jiného evropského programu. Není zatím určeno, zda jde o škodu způsobenou Semancovou ani kdo ponese účet. Právě proto jsou otázky namístě, nikoli odporné.
Seznam Zprávy navíc doložily, že resort údaj o 63,8 milionu vydal až po opakovaných žádostech podle informačního zákona. Popsaly také, že ministr předchozí přímé dotazy odbýval tím, že informace nemá a novináři mají čekat. Když se po měsících čekání otázka vrátí na vládní tiskovku, nemůže se ministr tvářit, že problém vznikl jejím vyslovením.
Neurazí se titulkem, neodejdou ze sálu a nezačnou se stydět. Buď pro peníze existuje evropské krytí, nebo je bude muset najít český rozpočet. Nadávka redakci tuto účetní skutečnost nepřepíše.
Stud není tiskový nástroj
Ministr může mít pravdu, že některé články jsou přehnané nebo nespravedlivé. Musí to ale ukázat na datech. Má k dispozici smlouvy, interní závěry, úředníky i právníky. Novinář má otázku. Když moc na otázku odpoví osobním zostuzením, neprokazuje převahu argumentů. Prokazuje jen převahu postavení.
Juchelkův výpad je proto závažnější než jedna nepovedená věta. Odhaluje představu, že kontrola veřejné moci je legitimní pouze tehdy, když dochází k příjemným závěrům. Jakmile začne bolet, novinář se má omluvit za svou profesi.
Stud se však nedá přidělovat zpoza vládního pultíku. Patří tam, kde chybějí odpovědi, kde informace vylézají až po odvoláních a kde ministr považuje za skandálnější otázku než možné desítky milionů na účtu státu. Juchelka poslal novinářku stydět se. Měl se nejprve rozhlédnout po vlastní straně mikrofonu.
