Na Lysé hoře zpíval Babiš „nic nás nezastaví“. Už v pondělí může litovat

Andrej Babiš vystoupal s Karlem Havlíčkem, Alešem Juchelkou a desítkami příznivců na Lysou horu. Trasa mu zabrala přibližně dvě a půl hodiny, tepovou frekvenci odhadoval na 160 a na vrcholu mohl spokojeně ohlásit, že to zvládl.

Cestou vytáhl telefon, pustil Nothing’s Gonna Stop Us Now od skupiny Starship a přidal se k refrénu. Do hudebního čísla zvládl vložit také opozici, protože předseda ANO dokáže objevit politického protivníka i mezi kamením, borůvčím a turistickou značkou.

Byla to předvolební chvíle vyrobená téměř bez nákladů. Premiér v pohybu, lidé kolem něj, oblíbená píseň, krásná krajina a jednoduchý vzkaz: my jdeme vzhůru a nikdo nás nezastaví. Sobotní výstup se ostatně konal dva měsíce před komunálními volbami a Babiš cestou odpovídal také na otázky o rozpočtu, suchu či Filipu Turkovi.

U Turka odpověď zhruba skončila upozorněním, jak krásnou máme zemi. Což je na horském vrcholu nepochybně pravda. Ve Strakově akademii už výhled na Beskydy jako vládní argument obvykle nestačí.

Vláda se v pondělí v jedenáct hodin vrátí po prázdninové pauze ke společnému jednání. Na stole má být mimo jiné obnova Národní koalice pro boj se suchem. Babiš už přislíbil čtyři miliardy korun na vodohospodářské projekty včetně přehrad, zatím však není zcela jasné, v jakém období se mají peníze utratit a odkud přesně přijdou.

Právě tady může sobotní hudební sebevědomí začít znít trochu předčasně. Sucho se nenechá porazit refrénem z osmdesátých let. Potřebuje konkrétní stavby, povolení, vykoupené pozemky, rozpočtové krytí a roky práce. Premiér může obnovit radu a oznámit další miliardy, ale vodu do krajiny tisková konference nevrátí.

Zasednout má také koaliční rada ANO, SPD a Motoristů. To je uskupení, které připomíná hudební skupinu, v níž každý člen považuje za hlavní melodii něco jiného. Babiš chce mít klid na vládnutí, SPD potřebuje pravidelně dokazovat, že není pouhým příslušenstvím ANO, a Motoristé se snaží vysvětlovat, proč jejich nejslavnější tvář stále není ministrem.

K tomu se blíží příprava státního rozpočtu, jednání Senátu o EET a stavebním zákonu i mimořádná schůze Sněmovny, na níž chce koalice přehlasovat prezidentovo veto změn rozpočtových pravidel. Politické prázdniny tedy opravdu končí. A s nimi i období, kdy lze každou otázku odvést k panoramatu.

Na Babišově horské produkci není nic pohoršujícího. Premiér může chodit po horách, zpívat falešně a užívat si přízeň lidí. Je to stále snesitelnější než politik, který se mezi voliče dostaví pouze na billboardu a ještě z něj vypadá, že ho obtěžuje vlastní portrét.

Pozoruhodné je něco jiného: Babiš potřebuje i nevinný výšlap proměnit v příběh o sobě a opozici. Jako by každý kámen na cestě položil Martin Kupka, každé převýšení vypočítal Vít Rakušan a prudší úsek osobně namazali Piráti.

Tato metoda funguje, protože nabízí jednoduché rozdělení rolí. Babiš buduje, opozice překáží. Babiš stoupá, opozice ho chce stáhnout dolů. Babiš rozdává miliardy na sucho, opozice se prý těší na vyprahlé rybníky. Skutečná politika je ovšem méně poslušná. Někdy projekt zastaví chybějící posudek, jindy rozpočet, úřad, soud nebo koaliční partner. Tedy instituce a okolnosti, které nelze porazit tím, že se na ně zavolá „opozice“.

Premiér si tím zároveň vyrábí nebezpečný standard. Kdo zpívá, že ho nic nezastaví, nemůže se potom při prvním zádrhelu tvářit, že za všechno mohou předchozí vláda, Brusel, Hrad, Senát a nepřející novináři. Nezastavitelnost je v kampani příjemná. Ve vládě se z ní stává reklamace na počkání.

Lysá hora nabídla Babišovi téměř dokonalé podmínky. Cíl byl vidět, cesta byla značená a po dvou a půl hodinách bylo možné výkon uzavřít fotografií. Vládnutí nic z toho neposkytuje. Cíl se posouvá, značení bývá nečitelné a na konci dne zpravidla nikdo netleská.

V pondělí tak bude muset premiér místo rytmu nabídnout čísla. Kolik budou stát opatření proti suchu, kde vláda peníze vezme, co přesně postaví a jak uhlídá rozpočet. Bude také potřebovat dohodu s partnery, které při hlasování nelze přeskočit jako kámen na stezce.

Na Lysé hoře stačilo vystoupat a pustit hudbu. Ve Strakově akademii bude muset Babiš doložit, kam země směřuje, za kolik a s kým. Pak se ukáže, zda vládu opravdu nic nezastaví. Účetní tabulka, vyprahlá krajina a vlastní koalice totiž dokážou přinejmenším sáhnout po tlačítku pauzy.