Článek
Šéf přišel, síť se má narovnat
Babišův instinkt je srozumitelný. Česká účast v mezinárodních iniciativách nemůže vznikat samospádem mezi odbory a diplomatickými chodbami. Vláda musí vědět, k čemu se země hlásí, co zaplatí a co získá. Když se premiér o nové evropské protiraketové koalici Freya dozvěděl až na jednání v Paříži, byl to důvod chtít vysvětlení.
Jenže první reakce odkryla slabinu šéfovského řízení. Jak zaznamenala ČT24, Babiš projevil zájem o zapojení Česka, ale chtěl projekt omezit na státy EU a zpochybnil účast Británie. Obranná architektura se však nestaví podle organizačního diagramu Unie. Británie je jaderná mocnost, člen NATO a jeden z hlavních evropských vojenských hráčů. Manažerský řez může na tabuli vypadat čistě a v realitě uříznout nosný trám.
Pojar nebyl vláda ve vládě
Tomáš Pojar se Babišovi hodí jako varovná cedulka minulé éry: expert v zákulisí, síť kontaktů, vliv bez volebního lístku. Jenže při vzniku funkce národního bezpečnostního poradce Pojar sám zdůraznil, že jde o pozici koordinační, nikoli výkonnou. Nerozhodoval místo vlády. Měl zařídit, aby vláda nerozhodovala jako skupina resortů, které se poprvé potkají až u mikrofonu.
Expert nemá poslední slovo, ale často ví, komu zavolat předtím, než se rozdají židle. Zná vznikající projekt ve fázi, kdy se ještě dají psát jeho pravidla. Politik bez této sítě může stále rozhodnout svobodně. Jen dostane na výběr z možností, které už připravili ostatní.
Pojar dnes tvrdí, že Česku ujíždí technologický vlak, protože do obrany dává méně, útočí na zisky zbrojního průmyslu a nepůsobí jako partner, kterého by zakladatelé nových projektů automaticky přizvali. Je to názor bývalého člena Fialova týmu, nikoli neutrální rozsudek. Nepříjemné na něm je, že přesně popisuje Babišův pařížský okamžik: premiér chce řídit projekt, u jehož zrodu Česko nebylo.
Prázdná židle také rozhoduje
Pojar odešel s Fialovou vládou, jeho nástupce Hynek Kmoníček míří k OSN a Babiš připustil, že post národního bezpečnostního poradce může zůstat neobsazený, jak uvedly České noviny. Úspora jednoho poradce stát nerozloží. Výmluvná je představa, že koordinaci lze nahradit tím, že si premiér vyžádá více hlášení.
Bezpečnostní politika není holdingová porada. Výsledek se často rodí měsíce před podpisem: v pracovních skupinách, neveřejných konzultacích a důvěře, že partner nepřijde jen tehdy, když ucítí zakázku. Kdo tyto vztahy považuje za úřednickou mlhu, může ji rázně rozehnat. Potom ale uvidí hlavně prázdné místo, kde měl stát.
Politická odpovědnost znamená, že vláda rozhodne. Neznamená, že premiér musí být nejchytřejším člověkem u každého stolu. Skutečně silný šéf si kolem sebe drží lidi, kteří vědí něco dřív než on a smějí mu říct, že jeho první nápad je špatný.
Varovná cedulka míří opačně
Pojar nemá být nedotknutelným symbolem odbornosti a jeho působení si zaslouží kontrolu jako práce každého vlivného poradce. Babiš z něj ale vyrábí důkaz, že stát byl řízen zpoza opony. Tím zakrývá vlastní riziko: stát řízený před oponou jedním mužem může být průhlednější, a přesto méně informovaný.
Freya je malá ukázka. Česko nebylo u začátku, premiér se rozzlobil a začal kreslit podmínky vstupu. Možná prosadí účast a získá pro zemi technologie i zakázky. Pokud však každý odborný kanál nejprve označí za podezřelé dědictví předchůdců, bude podobná překvapení zažívat častěji.
Pojar se tak skutečně stal varovnou cedulkou. Ne před vládou expertů, ale před vládou, která si odborníka plete s konkurentem. V obraně pak může mít poslední slovo šéf. Jen ho pronese do místnosti, kde už ostatní rozhodli.
