Článek
Soutěž s jediným rozhodčím
Ve svém nedělním videu na síti X Babiš znovu vysvětloval rozpočtový spor s prezidentem a připomněl také vlastní působení na ministerstvu financí. Když premiér potřebuje doložit, kdo financím skutečně rozumí, historický průzkum mívá pozoruhodně krátkou trasu. Začne u Babiše a bezpečně u něj také skončí.
Krásnou neděli vám všem 🙋🏻♂️
— Andrej Babiš (@AndrejBabis) July 26, 2026
Dnes vám řeknu něco k vetu pana prezidenta. Vysvětlím vám podrobně, proč není možné snížit deficit z jednoho roku na druhý o 160 miliard, jak by si to pan prezident a opozice přáli. Ano, přáli bychom si to všichni, ale důsledky toho by byly samozřejmě… pic.twitter.com/2nueLgwsn9
To není obyčejná samolibost. Je to celá politická metoda. Babiš vystupuje jako člověk, který svou minulou pochvalu používá coby současný znalecký posudek. Neříká pouze: tehdy se nám dařilo. Naznačuje: dařilo se, protože jsem tam byl já, a proto mám pravdu i dnes.
Jednu oporu má. V roce 2016 skutečně získal mezinárodní ocenění pro ministra financí rozvíjejících se evropských zemí. Jenže stejnou cenu před ním dvakrát obdržel také Miroslav Kalousek, jak tehdy připomněl iROZHLAS. Babišova osobní síň slávy tak má nepříjemného spolunájemníka.
Čísla mu neodporují. Jen mu nesalutují
Babišovo období na financích nelze poctivě odbýt jako marketingovou bublinu. Oficiální tabulka Ministerstva financí ukazuje pokles státního dluhu z 1,683 bilionu korun na konci roku 2013 na 1,613 bilionu na konci roku 2016. Rozpočet za rok 2016 skončil přebytkem 61,8 miliardy. To jsou výsledky, které mají právo být součástí jeho politického životopisu.
Nemají však povinnost nastoupit do osobního kultu.
Rozpočtový přebytek nebyl jen výtvorem jednoho ministra se sklonem vstávat brzy. Výsledek výrazně ovlivnily evropské peníze, růst ekonomiky, vysoká zaměstnanost a příjmy, které vznikaly v celé zemi, nikoli v Babišově kanceláři. Ministerstvo později uvedlo, že po očištění o evropské finanční toky by rok 2016 skončil schodkem 13,6 miliardy, zatímco rok 2017 schodkem 1,3 miliardy. Podrobnosti obsahuje oficiální vyhodnocení rozpočtu za rok 2017.
To Babišovy zásluhy nemaže. Jen vrací do obrazu hospodářský cyklus, úředníky, firmy, zaměstnance a evropské refundace. Tedy všechny ty vedlejší postavy, které v jeho autobiografii obvykle stojí mimo záběr.
Minulý úspěch není doživotní licence
Největší trik spočívá v přesunu času. Babiš vezme dobré číslo z roku 2016 a položí ho na stůl jako odpověď na spor roku 2026. Jenže bývalý úspěch není předplacená pravda na všechny příští rozpočty. I skvělý hasič může o deset let později špatně navrhnout požární předpis.
Rozpočtová politika se neposuzuje podle životopisné medaile jejího obhájce. Rozhoduje kvalita dnešních pravidel, dnešní výdaje a dnešní schopnost vysvětlit, kdo zaplatí zítřejší účet. Babiš místo toho nabízí ekonomickou dědičnost: jednou jsem byl oceněný ministr, proto má moje vláda zvláštní nárok určovat, co je odpovědné.
Tím snižuje i vlastní tehdejší výkon. Kdyby čísla mluvila dost hlasitě, nemusel by k nim pokaždé přistavovat svou sochu.
Premiér jako vlastní reference
Babišův problém není, že se pochválil. Politik, který neumí obhájit výsledky, dlouho nepřežije. Problém je uzavřený kruh: Babiš má pravdu, protože byl dobrý ministr; víme, že byl dobrý ministr, protože to říká Babiš. A kdo pochybuje, financím nerozumí.
Tak se z ekonomické debaty stává konkurz na důvěru v jednoho člověka. Fakta smějí nastoupit, pokud potvrzují jeho příběh. Souvislosti se přijímají jen tehdy, když nepřekážejí hlavní postavě.
Andrej Babiš při hledání nejlepších ministrů financí opravdu došel až k sobě. Překvapivé by bylo, kdyby pokračoval dál. Třeba ke Kalouskově stejné ceně, evropským penězům nebo k obyčejné možnosti, že dobrý výsledek země může vzniknout i bez jediného majitele.
