Článek
Sněmovna není výdejna diplomů ani jejich skartovačka
Návrh SPD není zahraniční politika. Je to její papírová maketa, kterou lze nadšeně roztrhat před kamerami. Hnutí chce na koaliční radě protlačit, aby Poslanecká sněmovna vyzvala prezidenta Petra Pavla k odebrání nejvyššího českého vyznamenání ukrajinskému prezidentovi. Jak popsala CNN Prima NEWS, nejde zatím ani o rozhodnutí, nýbrž o pokus udělat z něj další politický výstup.
Volodymyr Zelenskyj přitom Řád bílého lva, občanskou skupinu I. třídy s řetězem, skutečně obdržel v roce 2022; vede jej tak oficiální seznam Pražského hradu. Nebyl to dárek za shodu v každém budoucím sporu ani permanentka do české politické oblíbenosti. Bylo to ocenění prezidenta země, která se tehdy rozhodla neuhnout před ruskou agresí.
Sněmovna může schválit usnesení skoro o čemkoli. Může si odhlasovat náladu, rozhořčení i společné předstírání síly. Jenže zákon mluví jasně: Řád bílého lva propůjčuje nebo uděluje prezident republiky a o vrácení vyznamenání hovoří při soudem uloženém trestu ztráty vyznamenání. Zákon o státních vyznamenáních nezná parlamentní tlačítko „odebrat, protože se to části koalice hodí do kampaně“.
Zahraniční politika jako soutěž o nejhrubší gesto
Soutěž SPD s Motoristy není formalizovaná. Nemá porotu ani časomíru. Stačí však sledovat, jak se z Ukrajiny stává výhodná kulisa pro domácí pózu. Čím méně je po ruce řešení drahého bydlení, slabých veřejných služeb nebo rozpočtových slibů, tím lákavější je demonstrativně kopnout do země, která se už více než čtyři roky brání válce.
Motoristé nemusejí Rajchlův návrh podepsat, aby do téže disciplíny patřili. Když ukrajinský velvyslanec kritizoval Okamurův novoroční projev, ministr zahraničí Petr Macinka za vhodné nepovažoval velvyslancovu veřejnou reakci, nikoli Okamurova slova o Ukrajině. Zachytil to iROZHLAS. Takhle nevzniká sebevědomá diplomacie. Takhle vzniká politika uraženého lokte: kdo zpochybní naše divadlo, bude označen za potížistu.
A právě zde se oba proudy potkávají. SPD nabízí otevřené ponižování. Motoristé mu dodávají kabát státní suverenity a procedurálního pohoršení. Jedni buší do dveří, druzí vysvětlují, že host neměl zvonit. Výsledek je stejný: vzkaz, že česká politika se má zabývat hlavně tím, komu ještě dokáže dát najevo pohrdání.
Rekvizita, za niž zaplatí Česko
Zelenskyj je v tom všem jen rekvizita. Špendlík, na který lze pověsit frustraci, historické spory i touhu po několika hodinách pozornosti. Česká republika se tím ale nevyhne ničemu skutečnému. Nezlevní bydlení, nevyřeší bezpečnost Evropy a nezíská větší váhu v zahraničí.
Naopak. Stát, který mění svá nejvyšší vyznamenání v žetony do koaliční přestřelky, nevypadá suverénně. Vypadá nejistě, jako někdo, kdo musí každé ráno dokazovat vlastní statečnost tím, že si vybere slabší terč. A země bránící se invazi je pro tento účel pohodlný terč jen do chvíle, než se svět začne ptát, co vlastně nabízíme místo téhle laciné výlohy.
Okamura a Motoristé si mohou rozdělit role na pódiu. Jeden bude tahat za provaz, druzí budou tvrdit, že jde jen o obranu národních zájmů. Jenže český zájem není v tom, aby se z Řádu bílého lva stal cinkrlátko pro politiky, kteří už nevědí, jak překřičet vlastní prázdnotu.
