Petr Macinka je chudák, prohlásil Martin Schmarcz. Motoristy nám byl čert dlužen

Macinka zveřejnil zprávu, v níž Petr Pavel označuje přesun Filipa Turka na životní prostředí za pracovní variantu vyžadující další zvážení a výslovně dodává „ne deal done“. Ministr tím chtěl doložit, že prezident neříká pravdu o průběhu jejich tehdejšího jednání. Přesné znění SMS zachytily iDNES.cz a Novinky.

Macinka má jeden nepohodlný bod: zveřejněná zpráva opravdu neobsahuje Pavlem později popsanou výslovnou větu, že si Turka nedokáže představit ani na životním prostředí. Prezident tvrdí, že SMS patřila do delší komunikace a šlo o zdvořilé odmítnutí. To může být pravda, ale jeho vzpomínka na přesnou formulaci dostala trhlinu.

Jenže ani tato trhlina z pracovní varianty nevyrábí slib. „Promysleme to“ není „máte ministra“. Macinka chtěl přistihnout prezidenta při lži, ale současně vystavil vlastní schopnost slyšet dohodu tam, kde mu druhá strana píše, že dohoda uzavřena není.

Komentátor Martin Schmarcz na síti X označil Macinku za „ještě většího chudáka“ a tvrdil, že zveřejněná zpráva obrací ministrovu verzi proti němu. Je to výrok hrubý a osobní. Přesto zasáhl slabé místo celé operace: Macinka nepředložil prezidentský příslib, nýbrž záznam vlastního politického nedoslýchání.

Ministr zahraničí má být profesionálem na význam odstínů, podmínek a vět, které záměrně nenechávají dveře ani otevřené, ani zabouchnuté. Jestli potřebuje pod „pracovní, nikoli hotovou variantu“ domalovat fixem slovo dohoda, vzniká otázka, jak čte mnohem citlivější vzkazy od spojenců a protivníků.

Pavel si ovšem také nemůže nárokovat právo na mlhavost a potom veřejnosti tvrdit, že mluvil zcela explicitně. Diplomatická zdvořilost není univerzální opravný lak. Když se spor vede o každé slovo, obě strany musejí unést, že se bude každé slovo opravdu číst.

Nejpodivnější není samotné zveřejnění. Je jím načasování. Macinka po měsících vrací do provozu spor o Turka. Strana, která vstoupila do vysoké politiky s obrazem rázných mužů od motorů, začíná připomínat reklamační oddělení jednoho nenaplněného ministerského snu.

V lednu zveřejnil Hrad Macinkovy zprávy, které prezident označil za politický nátlak; ministr je hájil jako běžné vyjednávání. Tehdejší průběh shrnul Český rozhlas. Nyní Macinka stejnou metodu vrací Hradu. Z komunikace mezi ústavními činiteli se stal výměnný obchod se screenshoty: ty ukážeš moje, já vytáhnu tvoje.

Motoristy nám byl čert dlužen hlavně proto, že slibovali změnu politického provozu, ale dodali jeho bulvárnější verzi. Každá porážka je zrada, každá nejasná věta důkaz spiknutí a každý týden potřebuje novou epizodu seriálu Filip Turek měl být ministrem.

Prezident na Macinkův výstup reagoval, že slušná diplomatická komunikace je pro někoho těžko pochopitelná. Je to elegantní políček, nikoli úplné vysvětlení rozporu mezi zveřejněným textem a jeho pozdější vzpomínkou.

Macinka už nepotřebuje dokazovat, že Pavel umí být nepřesný. Potřebuje vysvětlit, proč český ministr zahraničí věnuje tolik politického kapitálu nekonečné rehabilitaci jednoho stranického kolegy. Země má diplomacii, bezpečnostní zájmy a spojence. Motoristé mají stále jednu nepřidělenou židli a zřejmě nekonečnou baterii v telefonu.

Schmarczovo „chudák“ je trochu zbytečně ponižující. Mnohem tvrdší verdikt nabízí sám Macinka: ministr, který z pracovní poznámky vyrobí údajnou dohodu a po půl roce ji slavnostně promítne jako státní důkaz, není obětí velké prezidentské lži. Je hlavní postavou malé politické posedlosti.