Článek
Z víry vyrobila rozsudek
Petr Fiala se po obžalování Pavla Blažka dopustil politicky velmi nepraktické věty. Prohlásil, že věří v nezávislou justici a zároveň věří, že se jeho dlouholetý stranický kolega nedopustil úmyslného trestného činu.
Alena Schillerová z toho vzápětí vyrobila tvrzení, že Fiala už „ví“, jak případ dopadne. Ve videu věnovaném jeho výroku jej obvinila, že napovídá justici, jak má rozhodnout.
Mezi „věřím“ a „vím“ je přitom rozdíl přibližně tak velký jako mezi názorem a rozsudkem. Schillerová ho překročila bez zavazadel. Fialovu větu přeložila do jazyka, v němž se jí lépe pohoršovalo, a pak rozhořčeně napadla vlastní překlad.
To ovšem Fialu úplně neomlouvá. Bývalý premiér a předseda ODS opravdu nemusel před soudem veřejně odhadovat úmysly svého spojence. Blažek byl v bitcoinové kauze obžalován, vinu odmítá a o jeho odpovědnosti teprve rozhodne soud. Presumpce neviny platí, stranická důvěra ji však nemůže proměnit v předběžný certifikát bezúhonnosti.
Justice má pracovat. Jen nesmí dojít k předsedovi
Vít Rakušan Schillerové připomněl nepříjemnou drobnost: její klub pomohl zabránit tomu, aby mohl pokračovat soud s Andrejem Babišem v kauze Čapí hnízdo. A najednou působí trochu komicky, když právě z této strany přichází slavnostní přednáška o tom, že politici mají nechat justici na pokoji.
V březnu Sněmovna Babiše k dalšímu trestnímu stíhání nevydala. Pro nevydání hlasovali přítomní poslanci vládní koalice ANO, SPD a Motoristů. Praktický výsledek je jednoduchý: soudní řízení po dobu mandátu pokračovat nemůže.
Fiala pronesl neobratný názor. Poslanci kolem ANO učinili rozhodnutí s přímým právním následkem. Schillerová se pohoršuje nad větou, která soud ničím nezavazuje, zatímco její politický tábor soudu zavřel dveře před nosem. To už není drobná nesrovnalost. To je zásada upravená na míru předsedovu saku.
Imunita není potvrzení neviny
Existuje samozřejmě i poctivý protiargument. Poslanecká imunita je součást ústavního pořádku a Sněmovna může dojít k závěru, že trestní stíhání politika má účelový nebo politický rozměr. Babiš dlouhodobě tvrdí, že je jeho případ politicky motivovaný, a nebylo by fér vydávat nevydání automaticky za přiznání viny.
Jenže imunita zároveň není rozsudek. Neříká, že obžalovaný nic nespáchal. Pouze brání tomu, aby jeho případ mohl nyní dokončit soud. Pokud ANO požaduje, aby o Blažkovi rozhodovala výhradně justice, mělo by tentýž luxus dopřát i vlastnímu předsedovi.
Také Rakušan si situaci zjednodušil do úderného příspěvku. Parlamentní hlasování není totéž jako osobní útěk před soudcem a každý poslanec za něj nese vlastní odpovědnost. Jeho výtka je ale přesnější v následku než v právnické jemnosti: Schillerová káže zdrženlivost z místa, odkud byla spravedlnost před několika měsíci odhlasována na nucenou dovolenou.
Svatozář s vypínačem
Schillerová měla v jedné věci pravdu. Politici by měli o živých trestních kauzách mluvit opatrně a nesnažit se předepisovat soudům závěr. Jenže zásada používaná pouze proti soupeřům přestává být zásadou. Stává se stranickým nářadím.
Právě v tom spočívá největší problém jejího vystoupení. Ne v hlasitosti, ironii ani tradičním výrazu člověka, který právě objevil poslední spravedlivý zákon v zemi. Problém je v selekci: Blažka má soudit nezávislá justice, zatímco k Babišovi se nezávislá justice nesmí po dobu mandátu vůbec dostat.
Spravedlnost, která má pracovat jen na směně politických soupeřů, není spravedlnost. Je to stranická brigádnice. Rakušan proto nemusel Schillerové svatozář strhávat silou. Stačilo rozsvítit nad hlasovací tabulí.
