Článek
Koruna, která existovala jen v odpovědi
Petr Pavel dostal při neoficiálním setkání otázku, zda by si dokázal představit Česko jako moderní parlamentní monarchii. Českému královskému institutu odpověděl, že by s tím neměl problém, pokud by taková byla vůle lidí. Připomněl, že evropské konstituční monarchie mohou fungovat velmi dobře.
Následoval žertík o tom, že následníka už máme. Žádný návrh zákona, žádná prezidentská iniciativa, žádný plán na objednávku kočáru a korunovačních klenotů. Jen odpověď na hypotetickou otázku položenou organizací, která se monarchií zabývá. Ptát se tam na krále je asi stejně překvapivé jako mluvit na autosalonu o autech.
Pavel však udělal svou obvyklou komunikační chybu. Odpověděl přímo, bez ochranné vrstvy úřední kaše. Formulace, že by s monarchií neměl „sebemenší problém“, a dovětek o následníkovi byly zbytečně široké. Prezident musí vědět, že každá jeho lehká věta bude protivníky zvážena, usušena a rozemleta na kampaňový prášek.
Vondráček zatroubil na poplach. Republika zatím stojí
Místopředseda ANO Radek Vondráček okamžitě vytáhl Pavlovo členství v KSČ. Prezident je podle něj sběratelem režimů: nejprve vedoucí úloha strany, potom prezidentský úřad a nyní prý pokukování po království. Následně slavnostně oznámil, že hlava státu nemá zpochybňovat republikánské zřízení. Tečka.
Jenže tečka nedokáže opravit chybějící argument. Pavel republiku nezpochybnil. Nevyzval ke změně Ústavy, nezaložil monarchistické hnutí ani si nenechal měřit hlavu na korunu. Připustil, že by respektoval jiné uspořádání, pokud by je chtěla veřejnost. Český státní systém by navíc nemohl změnit sám, ani kdyby se jednoho rána probudil jako Přemysl Oráč s prezidentskou kanceláří. Ke změně ústavního pořádku je potřeba kvalifikovaná většina Parlamentu, nikoli prezidentská momentální nálada.
Vondráčkova reakce tak nebrání republiku před neexistujícím převratem. Brání pouze možnost, aby prezident vyslovil názor, který se nevejde do vládního jízdního řádu.
Pavlova minulost není univerzální otvírák
Členství Petra Pavla v KSČ je doložená skutečnost a legitimní téma. Prezident je nemůže odložit do sklepa Hradu vedle nepotřebného nábytku. Veřejnost má právo připomínat jeho tehdejší kariérní volby i studium spojené s vojenským zpravodajstvím.
Současně však platí, že Pavel svou minulost zveřejnil, členství ve straně označil za chybu a litoval ho. Historici se už před prezidentskou volbou přeli o její přesný význam, nikoli o to, zda existovala.
Vondráček má tedy plné právo ji připomenout. Měl by ovšem vysvětlit, co má společného s odpovědí o současných evropských monarchiích. Jinak se z vážné historické výhrady stává univerzální páčidlo: Pavel mluví o králi - KSČ. Pavel mluví o euru - KSČ. Pavel si objedná kávu bez mléka - patrně příprava na obnovu Národní fronty.
Tímto nadužíváním nakonec ANO Pavlovu minulost spíš vyprazdňuje. Když je důkazem údajné komunistické hrozby úplně všechno, přestane jím být cokoli.
Prezidentská kampaň už běží, kandidát nikde
Nejde totiž o monarchii. Jde o příští prezidentskou volbu. ANO zatím neví, koho proti Pavlovi postaví; Vondráček však tvrdí, že si vlastního kandidáta hnutí představit umí. Do nalezení vhodného jména lze alespoň soustavně upravovat obraz současné hlavy státu.
Jednou je Pavel opoziční vůdce. Podruhé člověk ignorující vládu. Potřetí skrytý evropský federalista, protože uvažoval o hlubší integraci Evropy. Nyní se z něj stal ještě uchazeč o imaginární trůn. Jednotlivé nálepky si odporují, ale to není překážka. Jejich úkolem není držet pohromadě, nýbrž postupně ulpívat.
Pavel si za některé komunikační šrámy může sám. Prezident nemá povinnost mluvit jako automat na předem schválené věty, měl by však tušit, že stojí v rozběhnuté kampani, i když ji zatím nikdo oficiálně nezahájil.
ANO naproti tomu riskuje, že svou přecitlivělostí udělá z Pavla oběť permanentního honu. Jestli lze z nevinné odpovědi monarchistům vyrobit ohrožení republiky, nebude už brzy rozhodující, co prezident řekl. Postačí, že otevřel ústa. A to je pro opozici vůči němu pohodlné, ale pro politiku poněkud drahé: po čase totiž nezbude prostor pro spor o skutečné věci, protože všechen kyslík spotřebuje poplach kvůli králi, který nikam nekandiduje.
