Článek
Když tabulku nahradí tropické ovoce
Alena Schillerová se ve videu s kokosem v ruce snaží vysvětlit, že s novým penzijkem může člověk místo šesti set tisíc odejít do důchodu s částkou vyšší o milion. Ministryně financí se tak opět vydala do krajiny, kde se státní správa potkává s teleshoppingem a složené úročení potřebuje rekvizitu.
Samotný kokos ovšem není problém. Třetí pilíř je pro většinu lidí asi stejně přitažlivý jako návod k obsluze kotle a politik, který ho dokáže vysvětlit bez šedesáti stran grafů, zaslouží alespoň malou pochvalu. Finanční gramotnost se opravdu nemusí šířit jen šeptem mezi ekonomy v šedých oblecích.
Potíž začíná ve chvíli, kdy jednoduchost přestane věc vysvětlovat a začne ji přikrášlovat. „Milion navíc“ zní jako částka, kterou ministryně přibalí ke smlouvě. Ve skutečnosti je to výsledek modelu, nikoli státní záruka. Kokos je skutečný. Milion podstatně podmíněnější.
Milion, který si musíte nejprve naspořit
Resortní propočet počítá se střadatelem, který si ukládá tisíc korun měsíčně a dalších tři sta dostává od zaměstnavatele. Dnešních necelých šest set tisíc po 25 letech má vyrůst zhruba na 1,64 milionu díky delšímu spoření, dynamičtějším investicím a nižším poplatkům. Jednotlivé části tohoto modelu ukazují, že nejde o kouzelný trik jednoho zákona. Člověk musí spořit déle, pravidelně přispívat a přijmout kolísání akciových trhů.
To není důvod návrh odmítnout. Je to důvod prodávat ho poctivě. Výnos není nárok a čtyřicetiletý investiční horizont není pokladní poukázka. Do výsledku promluví burzy, výše vkladů, příspěvek zaměstnavatele i inflace. Právě kupní síla budoucího milionu se do krátkého videa nevešla. Asi už nebyla volná ruka.
Reforma navíc míří především na děti a mladé lidi, kteří mají před sebou desítky let spoření. Lidé několik roků před penzí zázračný skok čekat nemohou. Když se tedy mluví obecně o milionu pro střadatele, zaniká důležitý dovětek: největší odměnu dostane ten, kdo má dost času, pravidelný příjem a zaměstnavatele ochotného přispívat. To zdaleka není každý.
Pod skořápkou je docela rozumná dužina
Bylo by však pohodlné vysmát se ovoci a přehlédnout, že navržené změny mají racionální jádro. Poplatek za správu má u většiny fondů klesnout na 0,5 procenta a poplatek z výnosu zmizet. Na dlouhé trase dokáže i rozdíl jednoho procentního bodu spolykat statisíce. Penzijní společnosti inkasovaly na poplatcích přes osm miliard korun za rok, takže tady vláda skutečně našla místo, kde lze klientům něco nechat bez slavnostního přestřihování pásky.
Smysl má také strategie životního cyklu: mladý člověk investuje odvážněji, po padesátce se jeho úspory postupně přesouvají do klidnějších aktiv. Oslovení analytici považují nižší náklady i dynamičtější investování za přínos, současně ale upozorňují na možný tlak na menší penzijní společnosti. Jejich námitky nelze brát jako nezaujaté evangelium, nelze je však ani odmávat rekvizitou.
A něco zaplatí rovněž stát. Zdvojnásobení podpory střadatelům do třiceti let má podle ministerstva stát rozpočet přibližně 1,2 miliardy ročně. Výhodnější penzijko tedy nevzniká výhradně tím, že vláda odebere peníze bankám. Sáhne i do společné peněženky, jen tentokrát kvůli podpoře dlouhodobého spoření.
Reklama už slaví, zákon teprve čeká
Největší slabinou Schillerové kampaně je nakonec pořadí. Reklama oznamuje výsledek, zatímco návrh ještě čeká legislativní cesta. Ministryně sama v červenci říkala, že jej vláda schválí během prázdnin a poté bude potřebovat podporu Parlamentu. Do té doby lze mluvit o ambici, propočtu a pravděpodobném přínosu. Nikoli o hotovém milionu.
Schillerová tentokrát nepropaguje úplný nesmysl. Propaguje potenciálně užitečnou změnu způsobem, který z investičního předpokladu vyrábí téměř výherní tiket. Kokos je v tom nevinně. Skořápku dodal marketing, dužinu nižší poplatky — ale celý plod musí desítky let zalévat sám střadatel.
