Článek
Kouzlo s jednou kolonkou
V televizní debatě Jan Grolich připomněl, že vládní slib levnějších energií má účetní dodatek: část nákladů už lidé neposílají dodavatelům, nýbrž ji za ně hradí stát.
Ministryně financí Alena Schillerová odpověděla videem na sociálních sítích. S okázale zpomalenou dikcí sdělila, že domácnosti ani firmy od ledna neplatí příspěvek na podporované zdroje energie. Průměrná domácnost podle ní ušetří přibližně dva tisíce korun ročně, podniky s vyšší spotřebou podstatně více.
Potud žádná záhada. Na faktuře skutečně jedna položka zmizela. Spor začíná ve chvíli, kdy se z nižší faktury udělá důkaz, že zmizel také náklad.
Sleva bez zmizelého nákladu
Energetický regulační úřad od ledna vynuloval příspěvek na podporované zdroje. Regulovaná část ceny elektřiny pro domácnosti a malé podnikatele díky tomu meziročně klesla v průměru o 15,1 procenta. To je reálná úleva, nikoli přelud.
Tentýž úřad však uvádí i druhou polovinu příběhu. Přibližně 17,1 miliardy korun, které měli původně zaplatit odběratelé, převzal státní rozpočet. Podpora elektráren se nevypařila, její financování jen přešlo do jiné kolonky.
A právě tady Schillerové výklad ztrácí několik důležitých slabik. Stát nemá vlastní peníze rostoucí za Strakovou akademií na záhonku. Má daně, může omezit jiné výdaje, případně si půjčí. Česká republika přitom pro rok 2026 schválila rozpočet se schodkem 310 miliard korun. Přesunutý účet se proto může vrátit v daních, slabších veřejných službách nebo úrocích z dluhu. Jen přijde později a bez loga dodavatele elektřiny.
Ani Grolich nemá celou pravdu
Grolichova věta, že energie levnější nejsou, je zase pohodlně široká. Pro domácnost či firmu je rozhodující také částka, která skutečně odchází z účtu. Ta klesla. Podniku může nižší faktura pomoci s investicemi, cenami nebo konkurenceschopností. Přenést některý náklad na širší okruh daňových poplatníků může být legitimní hospodářská politika.
Musí se však popsat celá: kdo získá nejvíc, kdo ji zaplatí a z čeho. Plošná úleva totiž nejvýrazněji pomáhá velkým odběratelům. To může být promyšlená podpora průmyslu, ale také drahý dárek zabalený do řečí o průměrné domácnosti.
Schillerová má pravdu rovněž v tom, že inflace je pod dvěma procenty. Podle Českého statistického úřadu činila v červenci meziročně 1,7 procenta. Schillerová má oporu pro tvrzení, že zrušení poplatku inflaci přímo snížilo. ČSÚ tento vliv zachytil už v lednu a elektřina byla v červenci meziročně levnější o 11,4 procenta. Samotná hodnota inflace 1,7 procenta však nedokazuje její širší tvrzení, že se opatření již promítlo do výroby, dopravy, služeb a cen v obchodech. Jedno příznivé číslo není rodný list jednoho vládního opatření.
Politika v činném a trpném rodě
Metoda ANO je v tomto případě prostá. Když se rozdává, vláda mluví v činném rodě: zlevnili jsme, pomohli jsme, ušetřili jsme vám. Když se platí, nastupuje rod trpný: prostředky se převedou, peníze se najdou, schodek se nějak objeví.
Schillerová mohla otevřeně říct, že vláda přesouvá část ceny elektřiny na všechny daňové poplatníky, protože chce ulevit průmyslu i rodinám s vysokou spotřebou. To by byl obhajitelný politický názor. Místo toho poučuje kritika tempem pro začátečníky, zatímco sama vynechává nejdražší část věty.
Energii tedy vláda nezlevnila kouzlem. Zlevnila její viditelnou fakturu a účet odložila do státní zásuvky. I taková politika může mít smysl. Jen by ministryně financí neměla občanům vysvětlovat svět po slabikách, když jim současně vynechává celá souvětí.
