Článek
Před volbami jistota, po volbách kalkulačka
Alena Schillerová odmítla říct, zda vláda v lednu zvýší důchody přibližně o tři sta korun podle současných pravidel, nebo částku mimořádně navýší. „Nebylo by poctivé vytvářet seniorům očekávání,“ vysvětlila v rozhovoru pro České důchody.
Sama věta je naprosto správná. Ministryně financí nemá rozhazovat stokoruny v rozhovorech dřív, než zná data, rozpočet a stanovisko celé vlády. Státní pokladna není televizní soutěž, v níž moderátor po reklamě zvýší výhru, protože se publikum málo raduje.
Potíž je v načasování nově objevené cudnosti. Volební program ANO nesliboval, že se vláda nad valorizacemi hluboce zamyslí. Oznamoval, že hnutí obnoví výhodnější vzorec započítávající polovinu růstu reálných mezd a zastropuje důchodový věk na 65 letech. Oba body následně převzala vládní koalice.
Tehdy se očekávání seniorů nevytvářelo nepoctivě. Tehdy se mu říkalo program.
Slib zatím nezmizel. Jen odjel pozdějším spojem
Návrat štědřejšího valorizačního vzorce měl být původně součástí nynější důchodové novely. Ministerstvo financí však požádalo, aby se změna projednala později společně s náročnými profesemi a dalšími zásahy do penzijního systému. Ministr práce Aleš Juchelka jí vyhověl a opatření z návrhu odstranil.
Slib tedy nebyl oficiálně zrušen. Byl přesunut do balíku, který se musí znovu propočítat, projednat a schválit. Podle rozpočtových odhadů zveřejněných E15 by návrat původního vzorce stál v prvním roce dvě miliardy korun, v roce 2035 téměř patnáct miliard a později násobně více.
Takové částky samozřejmě vyžadují rozvahu. Jenže populační vývoj se neobjevil ráno po volbách v zamčené zásuvce ministerstva. Ani důchodový vzorec nebyl tajný rukopis nalezený při stěhování kanceláře. Náklady se daly odhadovat už ve chvíli, kdy se slib tiskl na předvolební materiály.
Totéž platí pro hranici 65 let. Ministerstvo práce ji nyní uvádí až ve druhé části změn s předpokládanou účinností od ledna 2028. Odklad sice zatím prakticky nikoho o důchod nepřipraví, protože vyšší hranice se dotkne až pozdějších ročníků. Politicky však ukazuje už známý trik: závazek se splní dost pozdě na to, aby byl znovu užitečný před dalšími volbami.
Schillerová má nyní pravdu. A právě v tom je problém
Bylo by absurdní požadovat, aby vláda prosadila špatný nebo příliš drahý návrh jen proto, že ho slíbila. Odpovědný politik musí umět plán upravit, když narazí na horší data. Deset miliard se nedá vyrobit rozhořčeným statusem na Facebooku a demografii nelze přehlasovat stranickým předsednictvem.
Schillerová tedy postupuje jako ministryně financí rozumněji než jako volební řečnice. Chce znát dopady, odmítá předčasně uvádět částku a brzdí kolegy, kteří by rádi veřejně licitovali mezi třemi sty, šesti sty a případným jednorázovým příspěvkem.
Jenže právě tím potvrzuje, že předvolební jistota byla postavena na jiném účetnictví. Buď ANO o nákladech vědělo a voličům je zamlčelo, nebo je dostatečně nepropočítalo. První možnost je cynická, druhá amatérská. Třetí, v níž se veřejné finance samy zázračně uzdraví po sečtení hlasů, se obvykle nachází mezi oddělením fantasy a knihami o domácím léčitelství.
Opozice přitom nemá mnoho důvodů k vítěznému pochodu. Předchozí kabinet sám poškodil důvěru, když za pochodu změnil mimořádnou valorizaci. Schillerová tehdy reformu tvrdě odmítala a slibovala její zrušení. ANO pouze vytěžilo frustraci, kterou mu soupeři ochotně připravili.
Poctivost se neměří až po sečtení hlasů
Česká důchodová politika se dlouho tváří, že existují jen dvě možnosti: buď seniorům přidáváte, nebo je okrádáte. Ve skutečnosti je třeba současně chránit jejich životní úroveň, nezatížit nesnesitelně pracující a nezanechat dnešním třicátníkům systém, z něhož jednou dostanou děkovný dopis a platební instrukce.
Schillerová má nyní příležitost udělat něco opravdu neobvyklého: říct otevřeně, který slib se odkládá, kolik by stál, odkud na něj vláda chtěla vzít a proč to před volbami neřekla stejně přesně. Bez pohádek o tom, co komu minulý kabinet ukradl, i bez kouzelného slova „později“.
Nevytvářet falešná očekávání je správné. Poctivost však nezačíná ve chvíli, kdy ministryně usedne za státní kalkulačku. Začíná už tehdy, když kandidát bere do ruky mikrofon a slibuje, co všechno po volbách zaplatí někdo jiný.
