Článek
Hacker, který pracoval několik let
Když se objevily staré nenávistné příspěvky z facebookového profilu Filipa Turka, rozjela se obrana v několika jízdních pruzích. Něco měl být černý humor, něco padělek a za něčím se údajně mohl skrývat neznámý vetřelec do účtu. Přístup prý mělo více lidí. Digitální prostor je zkrátka tajemný kraj: člověk chvíli nedává pozor a kdosi mu šest let píše rasistické komentáře ve velmi podobném stylu.
Motoristé proto podali trestní oznámení na novináře a také pracovali s verzí neoprávněného přístupu k Turkovu profilu. Obrana to byla politicky praktická. Nemusela vysvětlovat obsah příspěvků, stačilo zpochybnit jejich původ a čekat, až se veřejná debata utopí v mlze screenshotů, hesel a dávno smazaných dat.
Policejní usnesení ovšem tuto mlhu značně provětralo. Kriminalisté podle zveřejněných závěrů vycházeli ze svědeckých výpovědí, údajů o IP adresách, obsahu účtu i znaleckého posudku. Autenticitu příspěvků považovali za prokázanou přinejmenším natolik, aby mohlo být zahájeno trestní stíhání, kdyby mu nestálo v cestě promlčení.
Promlčení není čisticí program
Policie prověřovala 85 příspěvků z let 2010 až 2017. Osm z nich podle jejího závěru naplnilo znaky trestných činů souvisejících s podněcováním k nenávisti a schvalováním trestného činu. Zabývala se také záznamem, na němž Turek zvedá pravici; i ten vyhodnotila jako projev sympatií k nacismu.
Turek stíhán nebude. To je doložený právní výsledek. Není však stíhán kvůli tomu, že by se prokázala nevěrohodnost příspěvků nebo existence hackerského záškodníka. Trestní odpovědnost zanikla uplynutím času. Usnesení o odložení už nabylo právní moci.
Současně je nutné dodat nepohodlnou větu i pro Turkovy odpůrce: policie není soud a její závěr není pravomocným výrokem o vině. Sám dozorující státní zástupce upozornil, že o vině by rozhodoval soud po úplném dokazování. Ten ale rozhodovat nebude, protože promlčenou věc před něj nelze poslat.
Turek tedy může právem říkat, že nebyl odsouzen. Nemůže z toho poctivě vyrábět tvrzení, že ho vyšetřování očistilo. To je asi jako oslavovat vítězství v zápase, který rozhodčí ukončil kvůli prošlému časovému limitu ještě před nástupem na hřiště.
Pavel nedostal rozsudek, ale silný argument
Policejní závěr dopadá také na spor o Turkovo nejmenování ministrem. Petr Pavel své rozhodnutí neopíral o podmínku pravomocného odsouzení. V dopise premiéru Andreji Babišovi argumentoval pochybnostmi o Turkově vztahu k ústavním hodnotám, opakovaným bagatelizováním nacismu, znevažováním menšin a nedostatkem respektu k právnímu řádu.
Policie nyní nerozhodla, zda měl prezident ústavní právo odmítnout premiérova kandidáta. Tato otázka zůstává sporná a patřila by před Ústavní soud, nikoli na stůl kriminalisty. Pavel použil mimořádnou pravomoc v situaci, pro niž česká ústavní praxe nemá pohodlný návod.
Faktický základ jeho výhrad však po zveřejnění spisu vypadá podstatně pevněji. Z tvrzení o mediální konstrukci nezbyla potvrzená konstrukce, nýbrž policejně popsaný dlouhodobý vzorec. Hrad neobdržel dodatečný rozsudek. Dostal ale materiál, který Turkova vysvětlení posouvá z kategorie „možná“ do kategorie „policie jim neuvěřila“.
Nevinný před soudem, odpovědný před veřejností
Turkův případ ukazuje oblíbený politický trik: smíchat trestní odpovědnost s odpovědností veřejnou a potom se schovat za přísnější z obou měřítek. Pokud není pravomocný rozsudek, má se prý společnost tvářit, že neexistují ani fakta, ani úsudek, ani požadavky na důvěryhodnost ministra.
Jenže člen vlády není člověk čekající na trest. Je to uchazeč o jednu z nejvyšších funkcí v zemi. Společnost nemusí každého neodsouzeného občana automaticky posadit k vládnímu stolu, aby prokázala úctu k presumpci neviny.
Promlčení zavřelo dveře soudní síně. Neotevřelo však dveře ministerstva. A hacker? Ten po policejním usnesení nezmizel do darknetu. Zmizel z obhajoby.
