Článek
Ztráta sebekontroly je jasným signálem duše, který nás upozorňuje na vnitřní nerovnováhu. Opakované ztráty sebekontroly nad emocemi (jako je zlost či strach) nebo nad chováním (např. nadměrné nakupování nebo sportování) je třeba chápat jako varování a impulz k hlubšímu zkoumání. Duše nevytvoří symptomy bez příčiny. I když se podaří ztrátu sebekontroly zastavit, zůstává vnitřní tíseň, která hledá nové cesty k uvolnění, a to snadno vede k recidivě.
Může se to zdát, jako velice složitá záležitost, ale to je pouze oblíbená výmluva, když se člověku prostě nechce nic řešit. Psychologie člověka není tak složitá, jak se nám neustále někdo snaží namluvit. Jde přeci o naše vlastní nitro a velice jednoduché principy. Není třeba odborníků, podstatu ztráty sebekontroly lze popsat pomocí principu Blok/Ventil.
Ti z nás, kteří často zažívají ztrátu sebekontroly, obvykle trpí základní emoční nestabilitou. Pro lepší pochopení dynamiky emoční nestability, odborníci shrnuli veškeré pocity pouze do čtyř základních kategorií. Všechny pozitivní emoce označili jako RADOST a nelibé emoce rozdělily do kategorií STRACH, SMUTEK a ZLOST. Pokud se naučíme blokovat signály jedné nebo více těchto kategorií, psychika automaticky převede energii jinam a bude neustále zesilovat emoce, které jsme si ještě dovolili skutečně projevit. Z tohoto důvodu nemusí být zdroj našich skutečných emočních problémů, na první pohled zřejmý, a to je celá ta složitost.
Jsem propagátorkou Typologie osobností, ale v dnešním článku se bez ní téměř úplně obejdeme. Práce s emocemi je totiž základ a týká se každého z nás. Tak se na to podíváme.
Blokáda RADOSTI brání prožívání pozitivních emocí. Lidé s touto blokádou nemají schopnost cítit radost, ani v situacích, které by ji obvykle vyvolaly. Tento stav může být také způsoben traumatickými zážitky, které pohlcují pozitivní emoce. Často se pocit radosti váže pouze k dosaženým pracovním úspěchům. Projevovat zájem o iracionální zábavu, jen kvůli vlastnímu potěšení, je považováno za nepřijatelné. Dokonce i přemýšlet nebo hovořit o tom, co dotyčného těší, může být pro tyto lidi nepříjemné.
Účastnit se kolektivní zábavy, je považováno za zbytečnou ztrátu času, která odvádí pozornost od důležitých povinností. Pokud se přeci jen najde důvod k radosti, je možné se radovat pouze v omezené míře, ale i v takovém případě se dotyční cítí nepatřičně. Přítomnost blokády radosti může vést k očekávání, že je třeba něčeho mimořádného, například výhry v loterii nebo neobyčejného štěstí v milostném životě. Tím se však omezuje plné prožívání radosti z běžných okamžiků v každodenním životě.
Ten, kdo blokuje pocity radosti, obvykle o to silněji prožívá smutek či strach. Jsou to lidé, které snadno dojme smutný film nebo mají tendenci pěstovat si vlastní úzkosti. Někdy se zapomíná, že pravá radost ze života je zadarmo. Pokud si pro ni musíme něco koupit, tak je radost či spíše opojení brzy pryč. Přiznat si vlastní tendenci k blokaci radosti, není zvlášť obtížné. Zároveň jde o blokádu, která se poměrně snadno řeší. Dopřávat si více radosti a vědomě si povolit prožívat pocity štěstí, je naopak velice osvobozující.
STRACH není společensky atraktivní emocí. Lidé ve společnosti chtějí působit neohroženě a bezstarostně. Strach je ale velice důležitý pro život. Varuje nás před nebezpečím a připravuje organismus k obraně nebo útěku. Při blokádě strachu, hledá energie nový ventil. Nejčastěji ho nalézá v podobě zlosti, která pak může být zvláště intenzivní. Lidé mohou využívat zlosti k tomu, aby se vyhnuli pocitu vlastní bezmocnosti. Někteří reagují na svůj strach agresivitou vůči okolí, čímž si namlouvají pocit síly a převahy.
Přeměna strachu v agresivní chování se projevuje opakovaně, neboť úzkostné bijce povzbuzuje skutečnost, že slabší před nimi ustupují. Agresivita nedokáže řešit skutečný problém, kterým je původní strach, přesto mají dotyční tendenci své chování gradovat a agresivitu vyzařují prakticky neustále. Ztráty sebekontroly jsou na denním pořádku, přitom okolí nemá tušení, že pravý problém spočívá ve strachu. Přestože zablokovaný strach nejčastěji přechází ve zlost, není vyloučeno, aby se projevil jako zesílený smutek. Zdravotní problémy, které nemají zjevnou organickou příčinu, mohou mít základ v blokádě strachu, organismus se tímto způsobem snaží upozornit na nahromaděnou duševní bolest.
Blokáda SMUTKU má podobný základ jako odmítání strachu. Společnost preferuje optimismus a úspěch. Nesluší se být smutný a dávat to najevo, takovému člověku se ostatní raději vyhnou. Ačkoliv je smutek základním lidským projevem, máme tendenci ho maskovat. Přitom smutek je klíčovým aspektem naší lidskosti. Když nás opustí blízký člověk, cítíme smutek, kterým platíme za lásku. Od dětství slýcháme rady: „nebuď smutný, buď veselý.“ Děti jsou někdy odváděny od smutku sladkostmi, dárky či zajímavými aktivitami. To jim však brání v normálním vyjádření smutku a nemají možnost naučit se smutek zvládat.
Truchlení je proces, během něhož procházíme bolestí ztráty a snažíme se ji začlenit do běžného života. Nejúčinnější útěchu poskytují lidé, kteří skutečně naslouchají, aniž by vnucovali druhému vlastní názory a rady. Pláč může být osvobozující, zejména když jde o projev bolesti. Důležité je rozlišovat mezi slzami bolesti a slzami zloby, které nepřinášejí úlevu. Krok za krokem se potřebujeme smířit s tím, co nemůžeme změnit, vyrovnat se s tím a jít dál. Potlačování smutku se může projevovat také v tělesných bolestech, které lékaři nemohou medicínsky vysvětlit. U někoho způsobuje blokáda smutku vnitřní hlad a prázdnotu, někdy se energie může vybíjet i v podobě zlosti. Duševní bolest v těchto případech lidé často otupují alkoholem nebo jídlem.
Blokáda ZLOSTI se v naší společnosti vyskytuje velice často. Mnozí lidé se obávají projevit svou zlost, a proto ji skrývají. V základu se tito lidé bojí bránit vlastní postoje či potřeby a v případě ohrožení vždy volí útěk. Jejich strategií je skutečně odejít, pokud je to možné nebo se alespoň odpojit z reality, mlčet, dělat, že se jich to netýká a že o ničem nevědí, v krajním případě kapitulovat. Základem blokády zlosti je tudíž strach a jejím důsledkem je pocit bezmoci, snaha upozaďovat vlastní potřeby, podřízenost, závislost na druhých a ochota nechat se druhými vykořisťovat.
Osoby, které aktivně využívají strategie pasivní agresivity, manipulují ostatními a citově je vydírají, také často bojují se strachem z otevřené konfrontace. Formativní vliv má rovněž nápodoba. Pokud matka nebo jiný blízký vzor zjevně potlačuje svou zlost, podřizuje se nebo ostatními manipuluje, dítě si velice pravděpodobně tento model chování dokáže také osvojit. Blokáda zlosti vede k posílení strachu a smutku.
Nejzřetelnějším projevem blokády zlosti jsou různé podoby závislosti. Jak pracujete s projevy zlosti u vašeho dítěte? Není to snad něco zakázaného? V naší společnosti žije mnoho lidí v podmínkách, které jim neumožňují žádným způsobem uvolnit nahromaděnou negativní energii, nenabízí se žádné východisko, a tak se energie přesměrovává k autodestruktivnímu chování. Všechny druhy závislostí jsou pokusem o autodestrukci a jsou vždy nemocí ze zlosti.
Většina lidí, trpících závislostmi, se snaží nalézt různé způsoby, jak zakrýt nebo ospravedlnit své chování. Centrálním problémem u všech druhů závislosti je skutečnost, že dotyční mají potíže si přiznat, že jsou nemocní, a že ztrácejí kontrolu nad svými emocemi nebo chováním. Přijmout, že trpí závislostí, může být pro ně náročné, ale je to klíčový krok k uzdravení. Je důležité, aby si uvědomili, že jejich stav je nemocí, a že je třeba vyhledat odbornou pomoc a podporu.
Vlastní emocionální blokády obvykle nevnímáme. Věříme, že naše chování je zcela v pořádku a nemáme o tom ani pochybnosti. Nicméně častá ztráta sebekontroly, by nás měla motivovat k hlubokému zkoumání svých emocí. Pokud si někdo například uvědomí, že má problém bránit se a prosazovat své potřeby, měl by zvážit, zda se nepotýká s blokádou zlosti a učit se postavit se za své osobní hranice. Naše dlouholeté způsoby chování jsou jako pohodlné cesty, na které se chceme neustále vracet. Původní vzorce chování se nedají zcela vymazat, ale můžeme je, s trochou námahy, překrýt novými.
K dosažení životní radosti je nezbytné, odhalit vlastní tendence k blokádám emocí. Odpovědnost za tento proces neseme sami na svých bedrech, protože očekávat řešení z vnějšku je vždy nerealistické a obvykle to končí závislostí (tedy pokusem o sebedestrukci). Skutečnou hodnotu v životě představuje hluboký kontakt s ostatními lidmi. A zde se otevírá příležitost pro mou oblíbenou Typologii osobností. Nebudu se zbytečně rozepisovat, jednoduše předkládám tabulku, ve které si můžete zkontrolovat přirozené tendence vámi preferovaných potenciálů, ve smyslu uvedeného principu Blok / Ventil.
Tabulka blokád emocí
Těším se na vaše příspěvky do diskuse. Ohledně zdrojů informaci musím tradičně přiznat, že článek píši z hlavy, ale tentokrát se opírám především o práci německého psychoterapeuta Heinze Petera Röhra, jehož knihy obsahují velkou spoustu hlubokých myšlenek, poznatků z praxe, konkrétních doporučení a srozumitelných příkladů.
