Článek
Když jsem byla mladá, tak mi nešlo do hlavy, kdo může jít studovat něco tak málo užitečného, jako je psychologie. Rozhodla jsem se pro technický obor a v roce 2004 jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání. Byl to Odbor dopravy na Středočeském kraji, kde jsme měli pana náměstka Karla Vyšehradského a ten používal jeden pamětihodný výrok. Říkal: „Víte jaký je největší problém českých silnic? Že na nich máme deset milionů odborníků.“ Dnes, o dvacet let později, jsem došla k závěru, že není nic užitečnějšího pro život, než být odborníkem na vlastní psychiku. Kdybychom měli v rodinách deset milionů odborníků na vlastní psychiku, byli bychom jistě nejpokrokovější zemí světa.
Pravdou ale zůstává, že psychologie je komplikovaná věda. Není snadné zorientovat se v základních několika proudech, které sice zkoumají to samé, ale navzájem se vehementně zpochybňují nebo přímo popírají. Obvyklým předmětem zkoumání je „jedinec“ a obvyklý závěr zní: „Všechno je jasné, ledaže by to bylo, za určitých podmínek, všechno úplně jinak.“ Inu, pro běžného člověka, který musí ráno do práce, to opravdu není moc použitelné.
Proto jsem si oblíbila typologii osobností, která vychází z výzkumu C. G. Junga. V obecné psychologii je to slabý proud, ale výhodné je, že absorbuje poznatky většiny ostatních proudů a používá je tam, kde jednoduše platí. Nic nezpochybňuje ani nepopírá. Typologie osobností totiž vychází z předpokladu, že lidé jsou různí a pro různé lidi, platí různé psychologické závěry. Může to působit složitě, ale je to průzračně jasné a ohromně praktické.
Možná se bráníte představě, že patříte do nějaké „škatulky“, ve které se všichni chovají podobně. Ano, pro některé osobnosti je to skutečně nepříjemná představa, ale pokud se přes ní dokážete přenést, uleví se vám. Vážně je to tak. Lidové rčení „podle sebe soudím tebe“ v sobě ukrývá hlubokou, ba přímo podvědomou, moudrost. Je to ale jedna z nejzávažnějších lidských chyb. Moudrost spočívá v tom, že to tak opravdu všichni cítíme, ale to vůbec neznamená, že je to moudré. Lidé jsou si v mnohém podobní, ale rozhodně nejsou stejní. Život podle tohoto rčení jednoduše umožňuje predátorům, chovat se jako predátoři a obětem, víte co?
Skutečnost, že se lidé přirozeně brání zkoumat vlastní psychiku, není bezdůvodná. Každý má sám o sobě určitou představu, kterou si hýčká a podvědomě se jí drží. Tato představa se vyvinula v průběhu dětství. Možná je falešná, neúplná a člověka spíše brzdí, ale i přesto mu dává zdánlivý pocit jistoty a jedinečnosti. A tak se mnoho lidí denně zabývá nesmyslnými činnostmi, kterými se snaží odvádět svou pozornost od vlastního života. Jsou nadměrně aktivní, protože jsou na útěku sami před sebou. Žijí minulostí, nebo se trápí budoucností, svou pozornost omamují návykovými prostředky, zkrátka dělají všechno možné, aby se zbavili svého vnitřního pnutí, aniž by mu museli věnovat nějakou pozornost.
Typologie osobností staví na tom, že každý v sobě máme osm základních psychických funkcí, které jsou v našem nitru poskládané v určitém pořadí dostupnosti. Existuje celkem šestnáct možných kombinací, tedy šestnáct osobností. Psychická funkce neboli potenciál, který se nám umístil na prvním místě, zásadním způsobem ovlivňuje náš život. Rozhoduje opravdu mnoho věcí, a pokud se vám podaří zjistit, který potenciál to je, získáte něco opravdu cenného. Je zajímavé, kolik lidí věří na věštění budoucnosti, která podle mne stojí právě na typologii osobností. Vlastně to dokážu také. Osobnost člověka rozpoznám poměrně snadno a hned vím, jaké měl dětství, jakého má asi partnera, co ho baví a ze kterých dveří psychiatrie, už se na něj směje sestra. Může se to naučit každý.
Koncept rovnováhy
Říká se, že: „koncept rovnováhy je relevantní pouze tehdy, pokud se necháme přesvědčit o tom, že ji ztrácíme“. Já s tím souhlasím. Kdo se cítí vyrovnaný, má oproti druhým výhodu. Pojetí osmi potenciálu však přináší originální náhled na rovnováhu, který je dle mého názoru velice užitečný. Díky němu si může každý sám ověřit, jak si stojí a zároveň získat účinný nástroj na regulaci vlastní emoční stability.
Typologie osobností nám říká, že potenciály pracují v páru. Když se narodíme, je naším úkolem rozvinout potenciál číslo jedna. Zhruba od čtyř let, začne každý rozvíjet potenciál číslo dva a ladit vzájemnou souhru prvních dvou potenciálů. Nejpozději okolo třicátého pátého roku se u každého z nás vynoří potenciál číslo tři a do konce života máme co dělat, abychom se zabavili s potenciálem číslo čtyři. Zbývající čtyři potenciály máme uložené hluboko v nevědomí a tam se naštěstí nacházejí ve vzájemné rovnováze.
Hlubinná psychologie ukazuje, že to, co k nám patří, ale nesmí se podílet na našem životě, má tendenci neustále na sebe negativně upozorňovat. To znamená, že kdo žije příliš jednostranně, spěje k psychickým problémům. Znáte ty chvíle, kdy překvapíte sami sebe, zachováte se jinak, než obvykle a pak se nad tím v duchu usmíváte? To jsou chvíle, kdy se o slovo hlásí váš potenciál číslo tři nebo čtyři. Naše genialita tkví v potenciálu číslo jedna a dva. Kdo se na ně ale spoléhá příliš, ten se sám okrádá o životní štěstí. Sama příroda nám říká: „když je ti třicet pět, je nejvyšší čas přibrzdit a osvojit si nové strategie“.
Někteří z nás ale signály přehlížejí a tvrdohlavě se drží toho, co se jim v minulosti tak osvědčilo. Jsou přesvědčení o své vlastní vyrovnanosti, přitom jejich psychické problémy ostatním bijí do očí. Čas běží, ale oni mají pocit, že se nic nezměnilo. Já sama jsem už ve věku, kdy můj první potenciál hrdě kráčí k nutkavému chování a obsesi. Je to tak, vím to, a proto i vím, jakému chování se nemám podvolovat, co si musím hlídat a jaké chování naopak musím cvičit. Vědomě vyrovnávám svůj potenciál číslo jedna a čtyři, a to samé bych doporučila každému z vás. Není na tom nic těžkého ani žádná věda. Mám jistotu, že mi nehrozí žádné jiné psychické potíže. Musím se soustředit na nutkavé chování a mám klid.
Dokonalost, ani univerzálně platné rady neexistují. Ve svém osobním žebříčku máte na prvním místě jeden z osmi potenciálu. Vyrovnat ho můžete pouze s použitím potenciálu, který máte na čtvrtém místě. Psychických problému je tedy pouze osm kategorií a vám osobně hrozí pouze jediná. Která to je, můžete zjistit snadno. Není třeba čekat, až naroste fronta u „cvokaře“. Prášek, který by přinášel trvalý pocit štěstí, stejně zatím nikdo nevynalezl a nikdy ani nevynalezne. Naše duše totiž takové řešení nepřipouští.
