Článek
Tento článek přináší zcela nový pohled na celou situaci – pohled, který může být šokující, protože odhaluje něco, co není snadné vidět. Strukturu na pozadí a vzorce, které se stále znovu opakují.
Zabývám se typologií osobností podle původního výzkumu C. G. Junga, což jsem zde již mnohokrát podrobně vysvětlila. Pro tento článek stačí vědět, že klíčové charakterové vlastnosti jsou vrozené a bez ohledu na výchovu či podmínky v dospívání, definují naši dlouhodobou životní strategii. Už to je pro mnoho lidí těžko přijatelné, nicméně zkuste si to alespoň představit jako základní východisko. Realita vám sama dokreslí důkazy, které najdete všude kolem sebe.
To, co vám chci ukázat, je přirozené chování lidí, kteří od narození preferují psychickou funkci Extravertní intuice (v mém výkladovém modelu je to potenciál Kreativita). Jedná se o čtyři osobnostní typy, tedy přibližně 25 % populace. To je významný podíl, který si zaslouží pozornost každého, protože jejich přirozené chování je výjimečné.
Jednou z hlavních funkcí potenciálu Kreativita je vytvářet ve společnosti sociální struktury. Proto je často zaměňován za Empatii, která tvoří hluboké sociální vazby. Kreativita se tedy rovněž zaměřuje na lidi a jejich chování. Většinu své energie věnuje tomu, aby se angažovala v organizaci mezilidských vztahů, rozvíjela schopnost sebeprezentace a ovlivňování chování druhých. Potenciál Kreativita je ze všech nejméně stabilní, pokud jde o budování sebeúcty a čitelnost jejích pravých úmyslů. „Kreativní typy osobností“ jsou s postupem času čím dál více odkázané na to, jaký dělají dojem a co si o nich myslí ostatní. To je pro ně naprosto klíčové a podle toho se především rozhodují. Sami sebe vidí jen očima druhých a jsou zcela závislí na pocitu vlastního úspěchu, který odvíjí především od toho, jak jsou oblíbení. Velmi často se fixují na vlastní vzhled a obávají se stáří, což uvádím pouze na okraj.
To vše má opravdu velké množství souvislostí, ale v praxi můžeme vidět, jak lidé, kteří preferují potenciál Kreativita spolu viditelně sympatizují. V každém kolektivu se „poznají“ a neustále si vyjadřují podporu, aniž by se na něčem museli předem domlouvat. Uznávají totiž stejné hodnoty. Právě tyto nedomluvené reakce jim dodávají pocit, že jsou v pořádku. Souhlasné projevy jim dávají pocit sebejistoty, nesouhlasné projevy okamžitě aktivují obranné mechanismy. Kdykoli se něco stane, tito lidé si navzájem vymění pohledy, gesta, podpoří se v poznámkách, spolupracují, lichotí si a aktivně sdílejí své postřehy.
Žádný jiný potenciál, resp. typ osobnosti toto nedělá. Všichni ostatní se chovají samostatně nebo tvoří individuálně sjednané vztahy. To je důvod, proč „Kreativní typy osobností“, s postupem času, ovládnou každý kolektiv. Je to totiž jejich existencionální potřeba, kterou nikdo jiný nemá a zároveň disponují arzenálem dovedností, způsobem myšlení a obrannými mechanismy, které to umožňují.
Pokud mohou, podporují se i v kariérním postupu a „kryjí“ se napříč organizační strukturou. Jakmile si zajistí pozici, přestanou se soustředit na vlastní výkon a zaměřují se na to, jak by se měli druzí chovat adekvátně jejich vzájemnému postavení. Jejich zájem se přesouvá na výkonnost druhých, zatímco jejich vlastní produktivita klesá. Paradoxně se začnou zbavovat odborníků, kteří je ohrožují svým významem. Mají nadměrnou potřebu setkávat se a ověřovat loajalitu ostatních. Jakýkoliv náznak revolty či suverénního chování okamžitě eliminují, intrikují proti těm, kdo neuznávají jejich nadřazenou pozici.
Můžete si všimnout, že se vždy prezentují hlavně tím, koho znají nebo jakých postů dříve dosáhli. Je neobvyklé, aby se prezentovali tím, že něco skutečně umí a ani se nezavazují, že budou něco dělat, zvláště ne manuálně. Jednou z hlavních dovedností Kreativity je dosahovat vlastních cílů prostřednictvím druhých a následné si připisovat zásluhy. Vrozené obranné mechanismy těmto lidem brání vidět, že to dělají, a jejich další dovednosti zajišťují, že to nevidí ani jejich okolí. Když jsou odhaleni, považují to za útok a použijí všechny své konexe k obraně. Toto je přirozená životní strategie, která je vrozená, založená na manažerských dovednostech, a proto má ve společnosti své místo.
Tento typ osobností za všech okolností pracuje na své oblíbenosti a dobré pověsti. Sami mají potřebu „mít v kolektivu své oblíbence“, aby demonstrovali svou přátelskou povahu a zároveň „své neoblíbence“ aby mohli vynikat na pozadí jejich „neschopnosti“.„Kreativní typy lidí“ řeší především problémy s konkrétními osobami. Při snaze někoho odstranit si nejprve připraví podmínky, a pokud mají podporu, začíná „štvanice“. Zároveň však někoho jiného okázale vyzdvihují, většinou někoho nepřítomného. Po odstranění problémového člena kolektivu jeho roli brzy obsadí někdo další.
„Kreativní lidé“ nejsou schopni pochopit, že jejich nespokojenost je příčinou, nikoli důsledkem problémů v kolektivu. Uspokojení se tímto způsobem nedostaví, proto mají potřebu inscenovat stále stejné drama. Dělají to i v rámci rodinných vazeb. Jakmile prožívají úzkost ze ztráty vlastního významu, potřebují se někoho zbavit, například tím, že ho vyhodí z domu, práce, auta, odkudkoli. Je to automatická reakce, která jim v tu chvíli dává největší smysl. Její pravý význam ale odmítají vidět. Ve skutečnosti se potřebují zbavit své závislosti, která je ohrožuje, ale zároveň jim poskytuje výhody, a to je těžké.
To samé můžeme pozorovat i v dětském kolektivu.Pokud je zde alespoň pár kreativních typů osobností, s postupem času už si nikdo nedovolí udělat nic, bez jejich souhlasu. Skvěle dokáží paralyzovat třeba studijní kolektivy, pokud je i učitel kreativní typ osobnosti a ve škole je zajištěna „kreativní organizační struktura“.O tom se „kreativní děti“ dokáží ujistit v řádu několika týdnů. Vědí, že znalosti v takových podmínkách nejsou třeba, že postačí „chovat se správně“ a ve vhodný okamžik se zavděčit. Nikdo si pak nedovolí vyčnívat svou individualitou a obtěžovat. Všichni chápou, jak vypadá role „neoblíbence“.
Sociální sítě jsou také ve skutečnosti pastí pouze pro lidi (a pochopitelně i děti), které od narození preferují potenciál Kreativita. Tito lidé mají potřebu vše okamžitě sdílet a vytrvale očekávají zpětnou vazbu ostatních. Chtějí být především vidět, dělat dobrý dojem, být oblíbení a vždy hledají cestu, jak toho dosáhnout snadno.Přesvědčit je o tom, že se jim to nedaří nebo to pro ně nemá smysl, je nemožné. Vidí především to, co chtějí vidět, tak funguje potenciál Kreativita. Pokud jim někdo naznačuje, co vidět nechtějí, musí se ho zbavit za každou cenu. Jiné řešení neznají. To vše spolu souvisí v mnoha ohledech. Potřeba „být in“ z nich dělá největší konzumenty reklamy a řekněme i zkrášlovacího či módního průmyslu. Podrobněji na toto téma zde.
Vrátíme-li se k pracovnímu kolektivu a praktické stránce tohoto článku, kreativní typy osobností jsou „mistři okamžitých verbálních reakcí“. Proto chtějí vše řešit osobně a bez přípravy, přičemž jejich komunikační strategií je obviňování a interpretace, která se jen těsně míjí s realitou. Využívají snahy druhých se obhájit a lehce je vmanévrují do defenzívy a podřízeného postavení. Mnoho lidí tuto schopnost podceňuje a při konfrontaci snadno ustoupí, podléhají sugestivním otázkám či manipulativním výzvám, a později si své jednání vyčítají. Kreativita totiž do druhých neustále zasévá pochybnosti a vždy konverzaci stáčí do osobní roviny. V rámci své geniality umí doslova „strhnout davy“.
Jedinou účinnou obranou je zpomalit a donutit kreativního člověka, aby své výroky vysvětloval, upřesňoval a dokazoval. Vzhledem k tomu, že Kreativita se „vidí očima druhých“ a je odkázaná na pocit, že se jí daří, vždy potřebuje obecenstvo, které je na situaci připravené. Už jsme si řekli, že tento typ osobností se nepotřebuje předem domlouvat, situaci chápou stejně, podporují se a spontánně si kryjí záda. Verbální konflikt v soukromí má smysl jedině pokud je „kreativní člověk“ skutečně v nařízeném postavení. Interpretace takového soukromého konfliktu pro vás bude zničující.
Je důležité rozpoznat zhoubné organizační struktury kreativních typů osobností, neboť boj proti nim je marný. Jakmile se tyto struktury vytvoří, celek je odsouzen k zániku, protože produktivita klesne – stále méně lidí bude generovat přidanou hodnotu a konfliktní atmosféra bude neustále narůstat. Ještě dlouhou dobu však budou generovat záviděníhodné PR, protože vytvářet dojem úspěchu je jejich základní obranný mechanismus.
Genialita potenciálu Kreativita spočívá v manažerských dovednostech a sebeprezentaci. Kreativní lidé jsou hybateli změn ve společnosti, mají potřebu neustále prověřovat a obnovovat zavedený společenský řád. Všechny její dovednosti, potřeby a vlastnosti směřují k tomu, aby tito lidé dokázali upoutat pozornost druhých a změnit rutinu, která už přestává plnit svůj účel. Jsou to úspěšní manažeři a obchodníci, pokud mohou pracovat sami. Jakmile se začnou propojovat s druhými a spoléhat se na výhody, které jim to přináší, ztrácejí svou jedinečnost a sebejistotu. Obvykle se brzy cítí ohroženi a začíná se dít to, co je popsáno výše.
Možná máte nyní pocit, že společnost by měla řešit problém s kreativním typem lidí. Tak to ale není. Všechno, co máme vrozené, je dokonale logické a funkční. Každý Potenciál má instalované i vlastní sebedestrukční mechanismy. Potenciál Kreativita nese mnoho charakterových vlastností, které umožňují žít na úkor druhých a nevědomě je organizovat, protože dotyčný se cítí oprávněn to dělat a ani nevnímá, že to dělá. Jakmile dosáhne nějaké výhody, okamžitě vzniká závislost a této výhody se už nikdy dobrovolně nevzdá. Pokud rozvine svou genialitu, může se mu to dařit celý život a nikdo si toho nevšimne.Pokud se mu to nedaří, jeho přirozenou strategií je útěk do nemoci.
S pomocí stejného mechanismu, kterým dokáže přesvědčit druhé o tom, že konkrétní osoba je zdrojem problémů v kolektivu, dokáže i sám sebe přesvědčit o tom, že má zdravotní potíže. Silné mentální obrazy vyvolávají intenzivní emoce a odpovídající tělesné reakce. „Kreativní typy osobností“ se snadno vžívají do rolí, převlékají masky a inscenují dramata. Pokud mají pocit, že se jim v životě nedaří, okamžitě se vžívají do role oběti a směřují k hypochondrii. Může se to stát už v průběhu dospívání. Jakmile jednou zvolí tuto strategii, je to pro ně past na celý život. Mohou jí například okoukat od rodičů, pokud se jim to zdá jako úspěšná a funkční strategie. Sebemenší úzkost je uvrhne do nemoci, jejíž pravé příčině nebude snadné přijít na kloub.
Jejich potřeba sebeprezentace bude usilovně rozvíjet drama na téma „jsem oběť a musíte brát ohledy na můj zdravotní stav“. Opět je přípustná pouze akceptace. Jakýkoliv náznak nesouhlasu vyvolá obranné reakce. Zajímavé je, že kreativní lidé mají za všech nejsilnější tendenci bagatelizovat zdravotní problémy druhých. Nezdá se vám to logické?
Pokud se potřeba těžit soustředí na jednoho člověka, vzniká obzvlášť silná závislost, která je zdrojem velké úzkosti (žárlivosti, majetnického chování, pronásledování, citového vydírání apod.). To je důvod, proč „kreativní typy osobností“ vyznávají velmi tvrdou a odmítavou výchovu dětí, byť navenek prezentují opak. Vědí dobře, že nezávislost je jejich jediná cesta k duševní rovnováze. Své děti od sebe odhánějí a učí je, aby věřily především samy sobě. Mají tendenci vybírat jim přátele, snaží se je za každou cenu dostat do lepší společnosti, mají na ně zvýšené nároky.
Vědí dobře, že jakmile děti začnou inkasovat nezasloužené výhody, je to past především pro ně samotné. Strach, že je později zase ztratí v nich probouzí to nejhorší. Stávají se přítěží pro druhé, ale především ztrácejí sebejistotu, byť o to více ji navenek okázale demonstrují. Vyvolávají zmatky a vnímají rozporuplné reakce okolí, které nedokáží unést. Proto se raději uvrhají do nedobrovolné sociální izolace, ve které hluboce trpí. Chybějící zpětnou vazbu si kompenzují denním sněním a nakonec ani sami nevědí jistě, co vše je realita a co se odehrálo jen v jejich spasitelských fantaziích. Postavit se znovu na vlastní nohy je pro ně extrémně náročné a většinou o té možnosti nechtějí ani uvažovat.
Jediný společenský problém zde spočívá v tom, že kreativní matka se přirozeně chová odmítavě ke každému typu dítěte a kreativní dítě se zase může narodit i velmi empatické a obětavé matce. Já osobně to nazývám loterie života. Každá kombinace osobnosti matky a dítěte je v nějakém ohledu příležitost a v jiném hrozba.
Ohledně zdrojů informací musím tradičně přiznat, že článek píši z hlavy a opírám se především o původní výzkum C. G. Junga k psychickým funkcím člověka, resp. o literaturu na téma Typologie osobností dle MBTI. Jsem autorka s vášní pro psychologii, která se nebojí vybočit z konvenčních teorií. Své poznatky čerpám z odborné literatury, ale známé koncepty jsem se naučila vidět v nových souvislostech, které umožňují hlubší pochopení. Mým cílem není pouhá reprodukce znalostí, ale vytvoření komplexního výkladového modelu, který propojuje různé aspekty lidského chování a myšlení. Věřím, že mé poznatky mohou nabídnout užitečné perspektivy, které může každý využít podle svého uvážení.
