Článek
Tradičně přicházím s tím, co nám nabízí Typologie osobností, protože je to mimořádně praktická psychologie, kterou dokáže využít každý. Pokud mne ještě neznáte, pak odkazuji na svůj profil, pokud neznáte základní princip mého výkladu teorie osmi psychických funkcí, pak doporučuji úvodní část tohoto článku.
Stačí opravdu málo, abyste se v Typologii osobností zorientovali a mohli naplno využít vše, co může nabídnout. Ve většině článků se držím jednotné terminologie, proto si můžete své poznatky rozšiřovat v konkrétních oblastech či tématech. Některé potenciály se mohou zdát velice podobné, pokud se ale dostanete k pravé podstatě, uvidíte, že psychologicky jsou takříkajíc kilometry vzdálené a jasně ohraničené.
Typologie osobností ovšem není validní a nikdy ani nebude. Není totiž vědecky korektní, neboť, stejně jako úplně celá psychologie, včetně psychoanalýzy, je mimořádně subjektivní. To ovšem neznamená, že není pravdivá a velice užitečná. Každý, kdo pracuje s lidmi, do určité míry vědomě nebo nevědomě pracuje s Typologií osobností. Dnešním tématem je „fixace na moderní technologie“. Máme celkem šestnáct typů osobností, ale dnes si vystačíme se čtyřmi potenciály (jde o takzvané příjmové psychické funkce). Přidávám tabulku, abyste si mohli ověřit, že jeden z nich, preferuje každý z nás. To znamená, že se nachází na prvním nebo druhém místě našeho osobního pořadí potenciálů.
Přehled pořadí potenciálů, dle jednotlivých osobností
Talent
Preferovat Talent, znamená chtít něco dělat. Děti s talentem potřebují bezpečné prostředí, kde mohou řádit, potřebují velmi podnětné prostředí, kde mohou svobodně rozvíjet svůj potenciál (sportovní, umělecké či jazykové dovednosti). Milují přírodu, zvířata a les. Vystačí si s klackem a kaluží. Moderní technologie se nacházejí na chvostu jejich zájmu.
Už jsme si řekli, že Talent je potenciálem vášně a lásky. Pokud dítěti s Talentem nic z výše uvedeného nedokážete nabídnout, a místo toho mu trvale naznačujete, že by se mělo uklidnit, pak vezme zavděk obrazovkou. Udělá to pro vás a poznáte to podle toho, že okamžitě začne přibírat na váze. Bude ho to totiž stát velké úsilí, aby energii Talentu dokázalo potlačit a být v klidu. Patrně se neobejde bez nezvyklých pohybů, jako je kývání, kopání nohama ve vzduchu apod. Talent totiž neustále potřebuje něco dělat, tedy se pohybovat.
Už jsem říkala, že za potenciály se, na fyziologické úrovni, skrývá něco dalšího. Potenciál Talent ukrývá zdroj životní energie, jsem si jistá, že úzce souvisí s metabolismem, imunitou a cholesterolem. Je to hypotéza, která vychází z hlubokého poznání, a je vědecky nekorektní. Přesto by podle mne stála za vědecké prozkoumání. Metabolický syndrom, je totiž podle mne ve skutečnosti projevem nespokojeného Talentu, anebo velmi spokojené Kreativity. Může se tedy týkat přesně poloviny osobností, a to ze dvou zcela opačných úhlů pohledu, tedy se zde nabízí dvě protichůdné strategie léčby. Ale já nejsem vědec, mám jen určitou hypotézu.
Šikula
Preferovat potenciál Šikula, znamená chtít rozvíjet své dovednosti. Šikulové jsou zruční, šikovní, ale velice opatrní. Nejspokojenější jsou, pokud mohou kutit něco v blízkosti rodičů. Je tu ale jedno velké nebezpečí, Šikulové se učí nápodobou. Ano, nikoli všechny děti, ale pouze Šikulové mají tuto strategii. Pokud vidí rodiče soustavně zahleděné do počítače či telefonu, cítí Šikula extrémní potřebu získat dovednosti právě tohoto druhu. Tady jednoduše Šikula dítě miluje to samé, co jeho rodiče. Pokud je to sport, stolní hry nebo zahradničení, moderní technologie Šikulu zajímat nebudou.
Vizionář
Tady začíná jít do tuhého. Preferovat potenciál Vizionář, znamená chtít rozvíjet své vědomosti. Vizionáři a Šikulové jsou nejlepší studenti ze všech. Vizionáři milují audiovizuální techniku všeho druhu. Považují ji za nekonečný zdroj informací, zejména, pokud lidské zdroje, ve svém okolí, vyhodnotí jako „intelektuálně nezajímavé“, neochotné či nedostupné.
Vizionáři drží nejsilnější zdroj soustředění. Nedá se to moc vysvětlit, pokud to sami nezažijete. Dítě Vizionář už ve třech letech udrží pozornost u sledování televize. Baví ho to a nesmírně ho to zajímá. Pokud se ale něco děje, Vizionář se toho chce účastnit. Odloží tablet a zapomene kde. Nepotřebuje ho, dokud se něco děje nebo dokud není „společensky unavený“.
To není odkaz na alkohol, ale skutečnost, kterou je třeba vzít na vědomí. Vizionář nezbytně potřebuje být sám, sociální interakci zvládá pouze v omezené míře. Určitou část dne potřebuje mít pro sebe, být v klidu a cítit se v bezpečí. Mít doupě, to je základní potřeba každého Vizionáře. Moderní technologie Vizionáři milují, učí se vším, co dělají, proto rozumí všemu do hloubky. V pozdějším věku mohou rovnou přejít na programování.
Co je ale důležité vědět, tak malý Vizionář používá tablet jako zdroj informací. Čím je starší, tím více mu ale virtuální svět slouží jako „doupě“, kde se schovává před realitou a rozvíjí své vlastní myšlenky. Komunikace s druhými ho při tom ruší. Jak už víme, Vizionáři spějí k nutkavým myšlenkám a mají silné tendence k sebe-uvěznění. Sebereflexe je zde nutná a dítě by, zhruba od sedmi let věku, toto o sobě mělo vědět. Musí trénovat sebekázeň a občas se donutit vypnout myšlenky a jít něco dělat. Ideálně mezi lidi, rekreační sport je skvělá věc pro Vizionáře každého věku. Nejdříve se k němu musí nutit, ale s věkem ho bude čím dál více milovat. Tlačit Vizionáře do sportovních výkonů by ale byla chyba.
Ještě se vrátíme k tomu soustředění. Je to paradox, ale Vizionář v nepohodě, je živnou půdou pro různé diagnózy na téma „porucha soustředění“. Je to tak smutné nedorozumění. Je to důkaz toho, že dítě Vizionář nemělo příliš štěstí „v loterii života“ a má rodiče „v jiné kolonce“. Do svého světa bude utíkat čím dál častěji a čím dál hlouběji. Nepohodu Vizionáře můžete poznat i podle podivných pohybů očí. Útěk mimo realitu je sebeobrana, ve které mu nikdo nedokáže zabránit.
Jak vypadá běžné myšlení Vizionáře, to vůbec není snadné pochopit. Je to jako život v mlze, nedokážete rozeznávat konkrétní věci, které máte přímo před sebou, neustále hledíte jakoby na horizont. Pokud na vás někdo mluví, víte to, ale dokážete reagovat až s odstupem. V hlavě se vám neustále točí důležité myšlenky. Žijete v jiné realitě a musíte se hrozně snažit, abyste se zúčastnili té běžné, lidské reality. Musíte k tomu mít důvod a silnou motivaci. Jakmile realita Vizionáře nebaví nebo je mu nepříjemná, utíká do té vlastní, kde je nedostupný. A vůbec u toho nepotřebuje mít v ruce tablet.
Kreativita
Tak a jsme v největším digitálním průšvihu lidstva. Preferovat potenciál Kreativita, znamená chtít být „in“ a mezi lidmi. Na ničem jiném nezáleží tolik, jako na přístupu k „novým trendům“ a zpětné vazbě, od co největšího počtu lidí. Sociální sítě, tam si Kreativita přesouvá své trvalé bydliště okamžitě, jak se s nimi seznámí. Nikdo už jí nedokáže vystěhovat.
Jakákoliv aktivita na internetu (prezentace, diskuse, obchody, aplikace všeho druhu apod.) je v drtivé většině obsazena Kreativními lidmi. Jestliže je pro vaše dítě důležitý vzhled, který vůbec nemusí být líbivý, ale jistě bude nápadný a třeba i poněkud šokující, a zároveň vaše dítě touží po zpětné vazbě od kolektivu vrstevníků, máte jistojistě velký problém s virtuálním světem. A je to skutečný problém.
Víme, že od určitého věku, je třeba ke korekci chování použít sebereflexi a sebekázeň dotyčného. Hm, to je v případě Kreativity tak obtížný úkol, že ho osobně považuji prakticky za nereálný. Máte-li tento problém, víte, o čem mluvím. Přesto nemohu nabídnout jiné řešení. Můžete nastolit restrikce, ale očekávejte konflikty, připravte se na totální dohled a zběsilý nápor emocionality vašeho dítěte.
Rozhodně je třeba nabídnout jiné aktivity, ale smiřte se s tím, že žádná aktivita nemůže být atraktivnější. Odložte proto tuto ambici, nečekejte, že dítě začne něco jiného bavit. Nezačne, musí to dělat z jiného důvodu a ten důvod mu musíte vysvětlit. Promyslete logické argumenty, bude to těžká diskuse. Kreativita, jak už víme, disponuje schopností okamžitých verbálních reakcí a brilantně používá „pseudologiku“, to vás dostane na kolena nebo „do varu“.
Jediná schůdná cesta, je být Kreativním rodičem. Ten ovšem s Kreativním dítětem potíže nemá. Ale o tom už jsem psala. Nejsilnějším argumentem je pohled do budoucnosti. Ráda bych ukázala, jak vypadá budoucnost „neomezené“ Kreativity, ale zatím na to nemám odvahu. Nabízím jen tu hypotézu ohledně spokojeně kreativního Metabolického syndromu. Příroda také pomáhá, jak může, a proto velmi Kreativní dorost poznáte podle akné. Vzhled, je totiž pro Kreativitu velice důležitý, proto ji potíže tohoto druhu přirozeně drží zpátky. Nadváha či obezita, je proto noční můrou potenciálu Kreativita.
Problémem ale je, že Kreativita se nachází na druhé straně spektra než Talent. Pro velmi Kreativní lidi, je zdroj životní energie prakticky nedostupný. Potřebují hodně spát a všechno je snadno unaví. Může se to zdát nepochopitelné, ale je to pravda. Kreativní lidé mají přemíru životních impulzů, ale nedostatek životní energie. Život sám o sobě je pro ně velice frustrující, jakékoliv nároky druhých jsou pro ně vyčerpávající a automaticky se jim brání. Mluvíme zde o nevědomé úrovni.
Kreativní lidé nemají dost energie ani sami pro sebe, jejich motivací je jedině zábava nebo stres. Prokrastinace, to je nemoc Kreativity. Sami sebe potřebují dostat pod tlak, aby se přinutili něco udělat. Proto vše nechávají na poslední chvíli. Ptáte se, k čemu může být něco takového užitečné? Podobně jako všechny potenciály i Kreativita nese mnoho důležitých dovedností. Na jejich vrcholu se nacházejí manažerské dovednosti. Dosahovat výsledků s pomocí druhých, to dokáže jedině Kreativita.
Jaké metody jsou užitečné při výchově Kreativního dítě, to je otázka, která zabírá nejvíce místa v mé připravované knize. Doufám, že vám tento článek bude k užitku a těším se na vaše příspěvky do diskuse. Pokud nemá nikdo jiný návrh, tak příště si dáme oddechové téma „komunikace naší duše“, tedy se podíváme na sny a kvalitu spánku.
Ohledně zdroje informací vás nechci klamat, celý článek píšu z hlavy, a přitom pochopitelně používám myšlenky všech autorů, ze kterých čerpám i pro svou vlastní knihu. Jsou to autoři jako: C. G. Jung, Sigmund Freud, Erik H. Erikson, Daniel A. Hughes, Heinz P. Röhr, D. Keirsey a M. Batesová, Mgr. Šárka Míková a další.
