Článek
Všimla jsem si, že články na téma deprese poutají velkou pozornost a vzbuzují vášně diskutujících. Lidé se v nich dost často „trumfují“ v tom, kdo prožívá opravdovější a hlubší pocity deprese. Většinou se lidé, ale i odborníci shodují na tom, že antidepresiva by neměla být první, ale naopak až tou poslední volbou v situaci, kdy už jde opravdu „o život“. A že v případě deprese jde skutečně o život, o tom není pochyb.
Nedávno jsem tady na Mediu četla otevřenou zpověď jednoho muže, který se dle vlastních slov, dokázal z deprese vyléčit. Bylo to poutavé a přesvědčivé, nicméně z odborného hlediska poněkud podezřelé a pro laika nepříliš použitelné. Diskuse pod takovými články jsou ale napěchované zoufalstvím a bezradností lidí, kteří se potýkají s psychickými problémy a hledají cokoliv, co by mohlo pomoci jim, nebo jejich blízkým.
Je to velké téma a já jsem se rozhodla k němu přispět s pomocí mé oblíbené Typologie osobností. Pokud se mnou budete mít trpělivost, nabídnu nejen nový úhel pohledu, ale i návod na řešení, pokud se chcete vyhnout nadbytečnému užívání léku. Netvrdím, že zázraky se dějí, jen říkám, že informace, které pomáhají zorientovat se ve vlastní psychice, jsou vždy ku prospěchu.
První důležitá věc, která dle mého názoru působí největší potíže, je podivné prolínání diagnóz, díky kterému se zbytečně mnoho lidí nasype do „pytle s označením deprese“. V brzké době mám v plánu sepsat článek „Psychologie člověka není žádná věda“. Asi tím naštvu hodně lidí, každopádně tam se dozvíte podrobnější informace a východiska Typologie osobností, která stojí na původním výzkumu C. G. Junga. Nejde tedy o nic alternativního nebo ezoterického. Nyní si vystačíme s tím, že každý člověk disponuje osmi psychickými funkcemi, já používám označení Potenciály. Tyto potenciály, respektive jejich pořadí dostupnosti, určují naši osobnost. Existuje celkem 16 možných kombinací. Z tohoto konceptu vychází poměrně velké a lukrativní odvětví, známé jako Typologie MBTI. Naše bdělé já, tvoří dva potenciály, které se v našem osobním pořadí umístili na prvním a druhém místě. Dalších šest potenciálu pro nás nyní nemá význam.
Psychické problémy jsou důsledkem intenzivní duševní nepohody a dlouhodobého tlaku, který se v člověku kumuluje. Napadlo vás někdy, proč někteří lidé reagují depresí, jiní jsou hysteričtí, další mají extrémní výkyvy nálad apod.? Podle čeho se to rozhoduje? Genetické predispozice, výborně. Ale neplatí to vždy, aha. Tak to se mi zdá slabé. Typologie osobností na to ale odpovídá jednoznačně. Psychické problémy určuje potenciál, který se ve vašem osobním pořadí umístil na prvním místě. Tečka. Dá se to predikovat řekněme od čtyř let věku a ta predikce se do konce vašeho života nezmění. Já jsem třeba v pohodě, ale vím, že na mne číhá nutkavé chování a obsese. Mám jasno u všech členů svojí rodiny. Vím také, co dělat, abychom se svým problémům vyhnuli a také vím, že to funguje. Je to ale dřina, pokud začnete moc pozdě. Tak pojďme dál.
To, co se nesprávně shrnuje pod pojem „deprese“, jsou podle mne psychické problémy, ke kterým směřují všechny čtyři introvertní potenciály. Nebojte, projdeme si je všechny. Každý člověk totiž používá jeden z nich. Pokud máte daný potenciál na prvním místě, jste introvert a tyto psychické potíže vás ovládnou, pokud budete svou duševní rovnováhu dlouhodobě opomíjet. Pokud máte daný potenciál až na druhém místě, pak na prvním místě máte jeden ze zbývajících čtyř extravertních potenciálů a jste tedy (jako já) extravert. Psychické problémy vašeho introvertního potenciálu vám budou povědomé, ale nakonec se budete potýkat s problémy, které nese váš extravertní potenciál číslo jedna.
Víte, co je zajímavé, že zrovna psychická funkce s názvem „introvertní smysly“, tedy introvertní potenciál „Šikula“, který nese skutečnou a opravdovou depresi, je jediný z introvertních potenciálů, který se chová extravertně. Vypadá to jako „guláš“, ale stačí několik základních informací a všechno bude průzračně jasné, uvidíte. Psychické potíže extravertů ale dnes ještě odložíme, jde nám o rozklíčování souhrnné kategorie „deprese“ a ta extravertům nehrozí.
Musím to vzít stručně, aby to bylo jasné a srozumitelné, proto se předem omlouvám za možná trochu necitlivé shrnutí. Podotýkám, že obsah tohoto článku by měl sloužit k sebe-diagnóze a účinné sebereflexi, která je v případě duševních problémů obzvlášť nepříjemná, ale nezbytná. Předesílám, že zde není škatulka, ve které byste se našli rádi, ale pokud jste introvert, jedna z nich vám sedne a nemusíte nikomu říkat, která to je. Pro většinu lidí to bude určitý pohled do budoucnosti, což je skvělé, protože právě prevence je v tomto případě strašně důležitá.
Je vaší jedničkou Introvertní cítění neboli potenciál „Snílek“?
Snílci bojují s velkou vnitřní nejistotou, ale na její zakrytí jim příroda poskytla naprosto neprůstřelnou strategii. Nemusí se nic učit, mají to prostě v sobě. Čím větší psychické problémy Snílek prožívá, tím neotřesitelnější jsou jeho postoje. Automaticky vychází z toho, že všechno dělá nejlépe a se všemi to myslí dobře, že má ve všem pravdu a je za všech okolností spravedlivý. Chová se tak zejména tehdy, když vnímá, že ho druzí takto nevidí. Pro Snílky je typické, že převážně reagují na druhé, proto je poměrně snadné je vyprovokovat. Snílek v nepohodě bývá umíněný, manipulativní a sebestředný. Pocity ostatních bagatelizuje a má sklon k negativní moralistní kritice.
S přibývajícím věkem má bohužel tendenci většinu podnětu interpretovat jako cílený útok nebo urážku vlastní osoby. V rámci obrany Snílek přestane s okolím komunikovat, izoluje se a propadá sebelítosti. Vytváří nesmyslné konstrukce o lidech a realitě, není schopný smysluplně uspořádat vlastní myšlenky, což vede k vnitřnímu chaosu, přehlcení a otupělosti. Snílek v problémech nejčastěji volí destrukční a sebedestrukční strategie uvolnění, případně snadno propadá závislostem. Obvyklé projevy pasivní agresivity mohou střídat otevřené agresivní útoky nebo sebepoškozování.
Psychické problémy Snílků se většinou projevují jako schizoidní ústup neboli strach z blízkosti. Schopnost důvěřovat lidem není stabilní. Snílci si od svého okolí udržují odstup, sociální interakce je pro ně extrémně namáhavá. Blízkost lidí prožívají jako dotěrnost, a proto se jí vyhýbají. Můžete tomu říkat sociální fobie nebo deprese, ale jde o cílovou destinaci psychické funkce Introvertní cítění neboli potenciálu Snílek.
Silné vnitřní emoce dokáží Snílci zakrýt maskou lhostejnosti. Schizoidní ústup bývá zprvu reakcí na pocit přetížení nebo projevem rezignace. Typický útěk k práci však umožňuje těmto lidem podávat přesvědčivé pracovní výkony, ale to pouze dočasně. Přesto, že tito lidé působí velice mile, mimo pracovní svět nechtějí udržovat prakticky žádné opravdové vztahy.
Vzdávám se, zase už to mám moc dlouhé. Uděláme to tedy tak, že teď si představíme ještě jeden potenciál a zbývající dva, plus má doporučení ke zlepšení, se dozvíte v následujícím článku, který se bude jmenovat „Když deprese volá, raději nezavěšujte!“. Nicméně už nyní mám pocit, že takto koncentrovaný popis nepochybně musí napomoci uvědomění, což je první důležitý krok k uzdravení.
Je vaší jedničkou Introvertní intuice neboli potenciál „Vizionář“?
Vizionáři jsou úžasní, jsou chytří a chtějí všemu rozumět. Mají fantazii, nemyslím tím denní snění, které provozují Extravertní Kreativci. Mají tu tvořivou a geniální fantazii, která otevírá zadní dvířka do nevědomí. Nechci říct, že každý Vizionář je génius, ale myslím si, že každý génius musí být Vizionář. Bohužel, čím je Vizionář starší, tím blíže je k onomu rčení „vím, že nic nevím“. Doufám, že to říkám dostatečně zlověstně, protože právě v tom je ta potíž. Teď bych měla vysvětlit něco, co se strašně špatně vysvětluje a zabralo by to hrozně místa, takže to neudělám. Řeknu jen, že Vizionáři žijí v realitě, která je pro nás ostatní velice těžko pochopitelná. Pokud nejste Vizionář, nelamte si tím zbytečně hlavu. Prostě Vizionáři to mají následovně.
Vizionář v nepohodě vyčkává, pozoruje, pochybuje o svém vidění světa, je viditelně nedůvěřivý, odtažitý, podléhá svým negativním představám, bojí se a propadá konspiracím. Své utrpení prožívá v tichosti, své pocity záměrně tají, protože má obavu, že ho nikdo nebude brát vážně. Chová se podivně, někdy infantilně a čím dál více se uzavírá. Vizionáři jsou za všech okolností mírumilovní, bývají podivní, ale nejsou nebezpeční. Hlavní problém Vizionářů spočívá v tom, že jednoduše nedokáží akceptovat, že myšlením a nekonečnými obměnami starostí, své problémy neodstraní, že v určitou chvíli je třeba skutečně začít jednat.
Pokud nelze najít uspokojivé řešení, mobilizovaná energie se zadržuje v organismu. Extrémní psychické nároky způsobují vysoké napětí, chemie celého těla je vyvedena z rovnováhy. To způsobuje vnitřní nepokoj, poruchy spánku, poruchy koncentrace, vyčerpání, otupělost a později i tělesné reakce, jako jsou křečovité tuhnutí svalů, záněty nervových drah a orgánů, zejména trávicího ústrojí.
Setrvalý pocit úzkosti, nahromaděný psychický stres, strach ze strachu, to vše se může vybít i náhlou erupcí. Přemítání však Vizionář považuje vždy za lepší alternativu než nedělat nic. Přesto, že ze všeho nejvíc potřebuje uklidnění, namlouvá si, že ho dosáhne jedině intenzivnějším přemítáním. I když nedosahuje žádného cíle, neustále se mu poddává a nedá si to vymluvit. Z jednoho původního strachu vznikají další obavy a úzkosti. Duševní bolest se může jevit nesnesitelná, a může měnit osobnost člověka podobně jako při vymývání mozku.
Vizionáři své přemítání hájí jako správné a nezbytné pro nalezení řešení. Vzdát se přemítání považují za zradu, neboť víra v jejich metodu je příliš silná. Nejprve proto musí bojovat s vnitřním přesvědčením, sami se sebou a teprve potom lze korigovat jejich chování. Moji drazí Vizionáři, uvědomte si prosím včas, že za všemi těmi strachy, fobiemi, úzkostnými poruchami a panickými stavy je vaší cílovou stanicí úplné vyšinutí. Zkuste mi věřit a nepřemýšlet o tom. Místo toho si běžte vyhledat účinné metody relaxace ve smyslu „stop myšlenkám“. A jděte mezi lidi. Jste to právě vy Vizionáři, kterým hrozí to nepříjemné „sebe-uvěznění“ mezi zdmi vašeho vlastního domova. Vím, že víte, o čem tady mluvím, tak jděte ven, dokud ještě můžete.
Tedy doufám, že už teď vidíte ty rozdíly. Pokud si nejste jistí, který potenciál je vaše číslo jedna, pak doporučuji například tento článek, ve kterém jsou opět ty rozdíly velice zřetelné. Brzy neshledanou u avizovaného pokračování, ve kterém si ukážeme ještě zbývající dvě introvertní psychické funkce, tedy potenciály Koumák a Šikula. O Šikulovi už teď víme, že jeho cílovou stanicí je skutečná deprese, proto pokud máte podezření, že jde o váš potenciál číslo jedna, doporučuji tento článek, který je celý věnovaný Šikulům.
Navazující článek „Když deprese volá, raději nezavěšujte!“, již brzy.
Ohledně zdroje informací vás nechci klamat, celý článek píšu z hlavy, a přitom pochopitelně používám myšlenky všech autorů, ze kterých čerpám i pro svou vlastní knihu. Jsou to autoři jako: C. G. Jung, Sigmund Freud, Erik H. Erikson, Daniel A. Hughes, Heinz P. Röhr, D. Keirsey a M. Batesová, Mgr. Šárka Míková a další.
