Článek
Blíží se druhé pololetí a možná si právě lámete hlavu s kroužky, pro své dítě. Tolik si přejete mu dát do života něco užitečného, ale mrzí vás, když vidíte ten nezájem a nechuť. Všude se píše, že je nutné nastavit hranice a vydržet. Zároveň se ale děsíte těch článků o nezvěstných dětech, které odešly z domu, sebepoškozování, závislostech, a ještě horších věcech.
Milujete své dítě? Dokažte to! Odložte všechno, o čem si myslíte, že by bylo správné, protože všichni ostatní se dívají. A místo toho se pořádně podívejte nejdřív na sebe a potom na své dítě. Málokdo přesně ví, co chce v životě dělat. To je normální. Je třeba hledat tak dlouho, dokud to nenajdete. Každý člověk pozná, když TO najde. A každý v životě najde TO, co ho baví a dává mu smysl, pokud má podporu a dost svobody TO hledat. Co se stane, když místo toho MUSÍ dělat něco jiného? To možná znáte z vlastní minulosti. Někdo to zvládá lépe, někdo hůře. Výsledek můžete vidět všude kolem sebe.
Už nějakou dobu se snažím popularizovat Typologii osobností, která stojí na původním výzkumu C. G. Junga. Jedná se o velice praktickou psychologii, které může snadno porozumět každý. Poznat svou osobnost vám přinese nepopsatelný pocit úlevy. Ale poznat osobnost vašeho dítěte, to je dar do života, kterému se nic nevyrovná. Budete totiž vědět, co přesně vaše dítě potřebuje, co mu hrozí a dokážete pochopit, jak zhruba vnímá svět. Už jsem o tom napsala řadu článků, které můžete využít. Díky tomu vám dnes mohu poskytnout i praktický přehled, ve formě tabulky, která obsahuje výčet všech šestnácti typů osobností, dle celosvětově známé Metodiky MBTI. Dokážete v ní najít každého.
Pokud přijmete fakt, že každý jsme jiná osobnost, uvidíte, co mají konkrétní lidé společného a v čem se zásadně liší. Dokážete eliminovat řadu konfliktů, které nespočívají ve věci samé, ale v odlišném vnímání reality či jiných rozhodovacích prioritách. Naše podvědomí touží po celistvosti, proto tíhneme k lidem, kteří se projevují odlišně, ale přesto jsou s námi na stejné vlně.
V otázce výchovy dětí to bývá jiné. Podvědomě očekáváme, že se nám dítě bude podobat. Pokud tomu tak není, působí nám to potíže. Když však přistoupíte na skutečnost, že vaše dítě je prostě jiná osobnost, najdete odpovědi na otázky, proč jsou některé dovednosti z vašeho pohledu snadné, ale dítě si je ne a ne osvojit. Proč v konkrétních situacích jedná dítě pro nás překvapivým způsobem, má odlišné zájmy nebo potřeby. Zjistíte, proč se vám v některých výchovných otázkách daří a v jiných nikoliv.
Při bližším zkoumání byste měli být schopni rozpoznat preferované potenciály každého člověka, kterého dobře znáte. Konkrétní osobnost člověka se nachází někde mezi jeho dvěma preferovanými potenciály. Čím více je člověk v nepohodě, tím více projevuje temnou stránku svého Krizového potenciálu. To může být matoucí, protože některé osobnosti jsou natolik křehké, že se v nevhodných podmínkách mohou doslova „zabydlet“ v krizovém režimu. Třetí potenciál (každé osobnosti) je typický tím, že lidé, kteří daný potenciál preferují nás v mládí přitahují, inspirují nás a mohou nás snadno ovlivnit. Nejpozději ve středním věku však každý z nás rozvine i tento třetí potenciál a začne nás přitahovat zase úplně někdo jiný (pokud stále ještě nejsme v rovnováze).
Skutečné sebepoznání je ale těžké, a mnozí z nás se ho bojí. Lidé mají strach z pravdy o sobě samých. Mohlo by to zničit ideální představu, kterou si o sobě vytvořili. Téměř každý by se nejraději viděl v tom nejlepším světle. Reálné potíže v mezilidských vztazích, bytostný pocit vlastní nespokojenosti, ztráty kontroly, nad vlastními myšlenkami či chováním, závislosti, psychické problémy nebo psychosomatická onemocnění ale prozrazují, že to není úplně správná cesta. Nezbytně potřebujeme kritický pohled, abychom poznali své slabé stránky a přijali je. Je třeba podívat se na ně s vědomím, že nikdo nemusí být dokonalý, a že každý se může dostat do „rovnováhy“.
Všimli jste si, že každý člověk v sobě má věci, které nemá tak úplně pod kontrolou? Sebekontrola je však velice důležitá pro úspěšný život. Vědci se shodují na tom, že naše schopnost fungovat ve společenství, je pro životní štěstí a společenský úspěch důležitější než vysoké IQ. Jsou mezi námi lidé, kteří ztrácejí kontrolu nad svým chováním častěji než jiní, jsou totiž v „nerovnováze“.
Temperament, schopnost sociální komunikace, emocionální stabilita, typické myšlenkové vzorce, tím vším se odlišujeme. Velké rozdíly v povaze mohou mít i jednovaječná dvojčata, vychovávaná stejnými rodiči. Rozdílnost tedy zjevně není otázkou naší volby, sociálního prostředí nebo způsobu výchovy. Pocit vnitřní hodnoty prožívá každý z nás odlišně. Každý se také angažujeme v jiné oblasti kompetencí. To vše tvoří viditelné rozdíly mezi dospělými lidmi.
Naše osobnost se tedy odvíjí od našeho osobního pořadí potenciálů. Zásadní vliv má i to, na jakou úroveň jsme dokázali naše preferované dva potenciály rozvinout a vyladit jejich vzájemnou souhru během dospívání a jaké další potenciály se nám výchovou či silným vzorem „připletly“ a v jaké intenzitě. Osobní pořadí všech osmi potenciálů je nám dáno při narození a není možné ho dodatečně změnit. V průběhu našeho života se ovšem mění projevy těchto potenciálů a tím i naše chování.
Pro přehlednost jsem do tabulky uvedla pouze první čtyři potenciály každé osobnosti, ale vždy následují ještě zbývající čtyři, které jsou uloženy hlouběji v nevědomí každého z nás. Dokážete je používat, pokud se vám podaří dostat první čtyři potenciály trvale do rovnováhy. V takovém případě přestává být pořadí potenciálů důležité.
Rozpoznání preferovaných potenciálů každého člena rodiny nám umožní silné porozumění příčinám jeho chování a přináší velkou úlevu zejména tam, kde se dosavadní soužití potýkalo s častými neshodami. Vrozený talent a dovednosti však nikdo neumí rozvíjet sám, bez vhodného lidského vzoru a podpory. V tomto pojetí se nám veškerá výchova dítěte snadno redukuje na vytvoření podmínek pro to, aby se dítě naučilo být samo sebou, aby znalo své silné i slabé stránky, aby si uvědomovalo, že každý člověk je jiný a našlo způsob, jak se stát platným členem lidského společenství.
Měli bychom si často připomínat, že naše dítě je naprosto v pořádku takové, jaké je. Musíme přijmout fakt, že učit se některé dovednosti pro něj bude v životě jednodušší, jiné ho budou stát mnohem více úsilí, a že osvojování některých dovedností mu jednoduše vůbec nebude dávat smysl. Jedině pokud budeme respektovat přirozené potřeby dítěte a umožníme mu rozvinout jeho přirozené dovednosti, vytvoříme pevný základ pro jeho sebeúctu. To, jakým způsobem dítěti denně prezentujeme naše vlastní potenciály, pro něj může být přínosné, ale i značně devastující. Naše chování i přirozené reakce na chování dítěte jsou právě tím, co hluboce ovlivňuje vývoj jeho osobnosti.
Bohužel máme silnou tendenci používat temnou stránku svých potenciálů, a to nás ničí. Následující princip je velice důležité pochopit. Pokud se člověk s něčím potýká, použije dovednosti svého dominantního potenciálu, pokud neuspěje, následují dovednosti druhého potenciálu, pak temná stránka prvního potenciálu, pak temná stránka čtvrtého potenciálu. Dítě (do určitého věku) přechází z prvního rovnou na temnou stránku čtvrtého. Když to nejde „po dobrém“ použije každý „kladivo“, tak to prostě je. Dovednosti všech ostatních potenciálů dokážeme používat jedině ve stavu „psychické pohody“. Co z toho plyne? Naučme děti maximum dovedností jejich preferovaného potenciálu, aby mohli zůstat v klidu. A to je poselství tohoto článku.
Přehled potenciálů
Původně jsem chtěla psát o sportu, takže abych vás nezklamala, tak nadání pro sporty, schopnost dokonalé motoriky, nadšení pro pohyb a zdroj životní energie (a chuti k jídlu). To vše nese pouze potenciál Talent. Má vaše dítě Talent na prvním, druhém nebo třetím místě? Dejte ho na sport a může udělat „díru do světa“. Ano Talent je nejsilnější potenciál, funguje i ze třetího místa, ale pozor na čtvrté. Pokud budete Vizionáře nutit rozvinout jeho krizovou funkci, dokáže to, bude vážně dobrý, ale nejpozději okolo 15. roku jeho života začněte hledat psychologa. Budete ho potřebovat.
Z pohledu sportu je zajímavý i potenciál Šikula. Pokud je rodina nadšená do sportu, pak Šikula (zejména v kombinaci s empatií) bude ve sportu dobrý. Nebude tam ta vášeň, ale bude tam schopnost precizním způsobem si osvojit náročnou techniku. Kreativita bývá nadšená pro cokoliv, ale u ničeho dlouho nevydrží. Nedivte se tomu a nechte to být. Kreativita se učí „za pochodu“, teprve když něco doopravdy chce, tak se dokáže naučit vše potřebné, rychleji než druzí.
Racionalita, to je komplikace pro sport. Ve stručnosti, Racionalita přirozeně rozporuje pravidla, která nemají logiku a jsou prosazována silou. Vidí chyby druhých i systému, dává nevyžádané rady spoluhráčům, dostává se do konfliktu s trenérem a užívá si to. Bývá navíc spíše opatrná, proto nejde do přímých fyzických soubojů. Empatii nezajímá sport, ale kamarádi. Kolektivní sporty ano, ale moc si od toho neslibujte.
Vizionáře už jsme probrali, tam je to potřeba udržet na úrovni „rekreačního sportu“. Snílci jsou ambiciózní, ale ze všech nejcitlivější na férovost, kvalitu osobnosti trenéra a v zásadě nechtějí vyhrávat na úkor druhých. Navíc mají strach z toho, aby to ostatním nepokazili a ze všech nejvíc se bojí bolesti.
No a Koumák, tam mohu říci pouze jediné. Motivací je v případě sportu pouze jeho vlastní prospěch. Takže si položte otázku, co z toho bude mít, když na ten sport bude chodit? Pokud sami nevíte, nechte to být. Ušetříte si spoustu konfliktů.
Těším se na vaše příspěvky do diskuse.
Ohledně zdroje informací vás nechci klamat, celý článek píšu z hlavy, a přitom pochopitelně používám myšlenky všech autorů, ze kterých čerpám i pro svou vlastní knihu. Jsou to autoři jako: C. G. Jung, Sigmund Freud, Erik H. Erikson, Daniel A. Hughes, Heinz P. Röhr, D. Keirsey a M. Batesová, Mgr. Šárka Míková a další.
