Článek
Dnes se podíváme na to, jak jednotlivé osobnosti dětí přistupují ke školní docházce a co pro ně škola znamená. Ve věku šesti let nastane ve vývoji člověka důležitá změna. Do tohoto věku dokáže dítě důvěřovat pouze vlastním rodičům. Své chování a vlastní výsledky hodnotí pouze podle toho, jak na ně reagují rodiče. Okolo šestého roku života však každý člověk získá schopnost posoudit vlastní projevy a začne se efektivně porovnávat s vrstevníky. Dokáže akceptovat i vnější hodnotící systém a dosahovat požadovaných výkonů, dle měřítek vzdělávacího systému.
Mozek člověka přijímá podněty a rozlišuje je nejprve podle toho, zda vnímá ohrožení nebo pocit bezpečí. Ohrožující podněty aktivují emoční centra mozku. Okamžité reakce proto obvykle postrádají logiku a nějakou dobu nám trvá, než jsme schopni své prvotní emoce ovládnout. Bezpečné podněty mozek dále zpracovává na základě jejich smysluplnosti. Proto je důležité dětem zprostředkovávat smysluplnost našich či obecných požadavků, aby jim mohly porozumět. Je tu však jedno zásadní omezení. Smysluplnost je do značné míry individuální záležitostí. Co je pro jednoho vysoce smysluplné, může druhému připadat nezajímavé a zbytečné. Je to právě typologie osobností, která nám poskytuje klíč k tomu, jak uchopit onu individualitu. Vztah osmi základních psychických funkcí (potenciálů) ke studiu, definuje osm základních strategií. Vzpomínáte na to, která byla ta vaše?
V dříve uvedeném článku jsem se zabývala tím, že „Schopnost myslet patří introvertům“. Způsob, kterým přijímáme a zpracováváme informace, je ve vztahu ke studiu velice důležitý. Příslušnou introvertní funkcí disponujeme všichni, jen my extraverti jí máme až na druhém místě v pořadí preferencí. Pojďme se tedy podívat, jak to mají naši školáci.
Největší náskok v předškolním věku
Neúnavné děti, které vyžadují pozornost, jsou neustále na přijmu a nesnášejí omezování. Rychle se učí, jsou motoricky zdatné, samostatné, podnikavé a v kolektivu dominantní. To jsou extravertní děti, které preferují psychickou funkci Extravertní smysly (potenciál Talent) nebo Extravertní myšlení (potenciál Racionalita). Rozdíl mezi nimi můžeme vidět v případě osvojování dovedností. Zatímco dítě Talent bude postupovat systémem pokus-omyl tak dlouho, dokud ho to bude bavit. Dítě Racionál se rozhodně nebude na veřejnosti učit nic, co by předem vyhodnotilo jako obtížně zvládnutelné. Dítě Racionál je v zásadě velmi opatrné, dítě Talent je velice neopatrné. Dítě Racionál se učí pozorováním a vlastními úvahami, dítě Talent se učí vlastním tělem a reálnými zkušenostmi.
Ve škole funguje dítě Talent na principu „buď mě to baví, protože si užívám průběhu akce nebo mě to nebaví a potřebuji nějaké dobré důvody k tomu, abych to dělal“. Studium je pro něj čím dál náročnější, a to i pro velmi inteligentní jedince. Talent velmi těžko hledá motivaci učit se něco, co mu v reálném životě nedává smysl. Aby se mohl dobře učit, potřebuje být aktivní a mluvit, pohybovat se a manipulovat s předměty. Nejdříve pochopit význam v praxi, až potom studovat teorii. Pokud se při výuce nudí, vyrušuje provokacemi a rebelií.
Talent potřebuje velmi konkrétní zadání úkolů, plnit spíše krátkodobé úkoly s rychlými výsledky. Mít příležitost pracovat ve skupině. Talent se těžko soustředí, nereagovat na okolní podněty ho stojí poměrně dost úsilí. Spolusedící ho může vyrušovat, pro soustředěnou práci potřebuje mít klid, ale samotu prožívá jako trest. Při práci ocení podporu učitele či rodiče, jinak má tendenci spěchat a dělá zbytečné chyby.
Talent obtížněji chápe skryté významy a metafory, zejména v textu. Jednotlivé informace chápe doslova a takto je na sebe nechává působit, nepátrá po celkovém obraze ani složitějších souvislostech. Talent toho v dospívání chce hodně stihnout, výuku ve škole chápe spíše jako nutné zlo a příležitost k odpočinku, před odpoledním programem. Tradiční školní docházka způsobuje to, že se Talent většinou intelektuálně podceňuje. Mimo školu se Talent hlásí do různých aktivit a velmi brzy se zajímá o vydělávání peněz. Talent zpracovává informace s pomocí potenciálu Koumák (osobnost ESTP) nebo Snílek (osobnost ESFP), jiná možnost není.
Dítě Racionál žije také v rychlém tempu, má tendenci předbíhat událostem a nevěnovat náležitou pozornost zadání úkolů. Bývá netrpělivé, pokud mu je „vše jasné“, proto je třeba dítě Racionála učit pečlivosti. Bývá kritické a náročné vůči učitelům. Pokud učitel praktikuje dvojí metr nebo se jinak projeví jako málo kompetentní, ztratí Racionál zájem plnit požadované úkoly.
Racionál je tak dobrým žákem, jak sám potřebuje, postačí mu, pokud má své výsledky pod kontrolou. Touží po tom, něčemu novému porozumět, chce postupovat stále vpřed a rád pracuje v týmu. Je přemýšlivý a při rozhodování uplatňuje tvrdé logické myšlení. Má silnou potřebu kompetentnosti, proto nepřipouští konfrontaci s vlastním neúspěchem.
V pozdějším věku má Racionál velký studijní potenciál, ale studuje pouze to, co ho zajímá a nechce zbytečně plýtvat úsilím. Potřeba mít hotovo je u něj silnější než snaha odvést perfektní práci. Racionál si je dobře vědom „výše kolektivní laťky“ a nedělá mu problémy, držet se trvale v její blízkosti. Své výsledky si vždy umí obhájit. Jeho studijní výsledky tedy ovlivňuje především úroveň studijního kolektivu a kvalita lektora. Racionál zpracovává informace s pomocí potenciálu Vizionář (osobnost ENTJ) nebo Šikula (osobnost ESTJ), jiná možnost není.
Největší sociální dovednosti
Děti, které mají velice originální vkus, jejich pozornost se soustředí na lidi, chování lidí a jejich vzájemné vztahy. Tyto děti obvykle silně prožívají vše, co se okolo nich děje. To jsou extravertní děti, které preferují psychickou funkci Extravertní cítění (potenciál Empatie) nebo Extravertní intuici (potenciál Kreativita). Hlavní rozdíly můžeme vidět právě v případě silných emocí. Zatímco Empatické dítě se po výbuchu emocí obává narušení vzájemných vztahů a velmi brzy se začne samo omlouvat, někdy až přehnaně. Kreativní dítě má projevy svých emocí více pod kontrolou, a přitom sleduje reakce okolí. O narušení vzájemných vztahů se neobává, obvykle se cítí v právu, proto nemá ani potřebu se omlouvat.
Škola je pro Empatické dítě ideální místem pro vytváření vztahů, rádo trénuje dovednosti, dokud se v nich necítí jistě. Bývá učitelovou „pravou rukou“, protože je vysoce spolehlivé a udělá přesně to, co učitel řekne. Bez větších potíží udržuje pořádek ve svých věcech, plní úkoly, spolupracuje na tom, co skupina dělá, zapojuje se do všech činností. Dělá maximum proto, aby patřilo mezi jedničkáře. Když si stanoví nějaký cíl, téměř vždy ho dosáhne. Za vlastní neúspěch se hluboce stydí.
Empatické dítě upozorňuje na nedodržování pravidel ostatními, jednak proto, že se potřebuje ujistit, že dané pravidlo stále platí, ale také proto, že se chce učiteli zavděčit. Na druhou stranu aktivně podporuje kamarády tím, že napovídá, dává opisovat nebo plní úkoly za druhé. Pod vlivem emocí může působit drze, rozpustile, umí také provokovat a říkat velmi urážlivé věci, což si ale vzápětí samo uvědomuje. Empatik zpracovává informace s pomocí potenciálu Vizionář (osobnost ENFJ) nebo Šikula (osobnost ESFJ), jiná možnost není. V obou případech jsou to děti s maximálním studijním potenciálem, ale zároveň extrémním rizikem vzniku závislosti na autoritě.
Kreativní dítě chce především chápat co se učí a proč. Když pochopí princip, rychle získá pocit, že danou věc umí a chce jít dál. Pokud něco vyhodnotí jako zbytečné, argumentuje, proč to dělat nechce. Často testuje hranice a zkouší, co všechno mu projde. Učitelé budou oceňovat velkou kreativitu dítěte a originalitu vidění světa, jiní budou upozorňovat na neplnění úkolů, či nedodržování instrukcí.
Kreativní dítě bývá v kolektivu vrstevníků oblíbené pro svou odvahu a zábavnost. Baví ho být středem pozornosti. Vůči autoritě a pravidlům se vždy vymezuje. Dělá všechno možné, jen aby se nemuselo učit, neumí odolávat zajímavějším podnětům. Pokud ale chce, dokáže látku bez problému a rychle pochopit. Má potenciál pro samostudium, ideálně až v praxi se učí nutné znalosti „za pochodu“. Ve škole se však soustředí spíše na budování sociálních kontaktů a své vlastní pozice mezi vrstevníky. Kreativní dítě nezapře svůj nejsilnější talent, kterým jsou manažerské schopnosti. Již od počátku studia se snaží hledat cesty, jak dosahovat úspěchů, prostřednictvím druhých, proto miluje práci ve dvojicích nebo v týmu. Kreativec zpracovává informace s pomocí potenciálu Koumák (osobnost ENTP) nebo Snílek (osobnost ENFP), jiná možnost není.
Vzhledem k tomu, že množství textu mi opět přerostlo únosnou mez, budu muset naše introvertní osobnosti přesunout do dalšího článku, s názvem: „Jak vnímají studium introvertní děti“.
Příště nás tedy čeká dvojice nejvíce ambiciózních potenciálů (Vizionář a Snílek) a dvojice těch, kteří mají největší množství faktických vědomostí (Koumák a Šikula). Tím bude náš výčet studijních strategií kompletní. Otevírám diskusi, pokud má někdo námět na zajímavé téma, pro zpracování z pohledu typologie osobností, budu ráda za inspiraci.
Ohledně zdroje informací: celý článek píši z hlavy, a přitom pochopitelně používám myšlenky všech autorů, ze kterých čerpám i pro svou vlastní knihu. Jsou to autoři jako: C. G. Jung, Sigmund Freud, Erik H. Erikson, Daniel A. Hughes, Heinz P. Röhr, D. Keirsey a M. Batesová, Mgr. Šárka Míková a další.
