Článek
Jungova teorie potenciálů
Teorii osmi základních potenciálu, už jsem vysvětlila. Co zřejmě chybí, je ujištění, že každý člověk aktivně používá několik potenciálů zároveň, což může být matoucí. Není jednoduché oddělit, jaké vzorce chování nese který potenciál, ale já se právě o toto rozdělení usilovně snažím. Je totiž důležité, abychom si uvědomili, které potenciály a v jakém pořadí máme po ruce. Je to způsob, jak rozumět sám sobě, což je pocit nesmírně osvobozující. Pokud se snažíte rozumět svým dětem, je to úžasné o to víc, že je naučíte rozumět sami sobě. Jinými slovy, významným způsobem posílíte jejich sebeúctu, protože budete schopni respektovat jejich silné a slabé stránky. Sebeúcta je nesmírně důležitá pro život a rozhodujícím způsobem se utváří v prvních šesti letech života. To si ale povíme zase někdy jindy. Sebeúctu je bezesporu výhodné posilovat i v dospělosti. Identifikovat přesně vlastní osobnost, případně posílit své rodičovské kompetence, to je velký krok k navýšení vlastní sebeúcty. Pocit úlevy přináší zejména fakt, že už nemusíte být někým jiným. Ptáte se kým? No přeci tím, koho z vás chtěli mít vaši rodiče!
Už jsme si řekli, že naše vědomé já, tvoří pouze dva potenciály. Jeden z nich je introvertní a druhý extravertní. Co jsme si neřekli je, že výhradně a pouze tyto dva potenciály dokážeme plně rozvinout. Zbývajících šest potenciálů zůstane po celý náš život na úrovni malého dítěte. I kdybychom se strhali, nikdy se nám nepodaří rozvinout náš třetí až osmý potenciál. V kombinaci prvních dvou potenciálů tkví naše genialita. Příroda to zařídila tak, že používání dovedností našich prvních dvou potenciálů nás baví, dodává nám energii a jejich rozvoj nám jde sám od sebe. Používání ostatních šesti potenciálů nás nebaví, namáhá a vyčerpává. Nehledě k tomu, že nám to ani nejde, a navíc se musíme dívat na jedince, kteří kráčí mílovými kroky právě tam, kam bychom se chtěli dostat sami, a to nás pořádně štve. Jinými slovy naše sebeúcta dostává pořádně na frak. Mimochodem, víte, co se stane, když naše sebeúcta slábne? Jsme emočně nestabilní a propadáme psychickým problémům. To si ale rozebereme někdy jindy.
Naše dítě bude v životě spokojené a úspěšné, pouze pokud mu umožníme být samo sebou. Těžko lze vyjádřit slovy, jak obdivuhodnou kombinací je každá dvojice řekněme preferovaných potenciálů. Talent, přirozené oblasti kompetence, osobní strategie rozhodování a potřeby jednotlivce jsou nastaveny tak, že každý může prožít úspěšný a spokojený život. Někteří rodiče přesto zbytečně bojují s vlastními představami o tom, jaké by jejich dítě mělo být. Podvědomě srovnávají vlastní děti, aby si ulevili, pokud se jim „výchovně daří“ pouze u jednoho z nich. Mezi kamarády dětí tíhnou k těm, kteří nejvíce odpovídají jejich vlastním představám o schopnostech, které by dítě obecně mělo mít. Hledají potvrzení vlastních očekávání, porovnávají to, co se srovnat nedá, a přitom se především snaží ochránit svou vlastní sebeúctu. Právě tyto úvahy však způsobují podstatu všech negativních prožitků, se kterými se v rámci rodičovství potýkáme. Domníváme se, že chyba je v dítěti, a přitom jde především o rozdíl mezi tím, jaké dítě je a jaké bychom ho chtěli mít. Začíná vám to dávat smysl?
Nevyhráli jste v loterii života?
Hlavní potíže máme prostě s tím, když dítě není jako my. Nemáme pro to jednoduše pochopení. Tyto potíže mají dvě roviny. Jednak dítěti nejsme dobrým vzorem, což lze úspěšně kompenzovat rozšířením mezilidských kontaktů, pokud zároveň ponecháme dítěti možnost být samo sebou. Ta druhá rovina je však horší. Dopadá na situaci, kdy v souvislosti s chováním dítěte projevujeme zklamání a frustraci. Dítě do šesti let by dalo duši za to, aby vyhovovalo požadavkům svých rodičů. Má-li k tomu po ruce nějaký potenciál, začne rozvíjet tento, a začne s tím velmi brzy. Možná s tím začne dřív, než bychom si toho mohli všimnout. To ho ovšem stojí neuvěřitelné množství mentální energie. Nejpozději okolo třetího roku se však důrazně přihlásí o slovo potenciál číslo jedna a krátce po něm i potenciál číslo dva. V hlavě dítěte nastane chaos a než se uvnitř potenciály prosadí v pořadí, ve kterém od narození jsou. Z venčí můžeme pozorovat, že dítě zásadním způsobem zaostává mezi vrstevníky. V případě introvertních dětí můžeme navíc pozorovat i čím dál větší propad do jeho vlastního světa.
Až se zase dopracuji k našim čtyřem introvertům, ukážu vám důležité strategie, která zcela přirozeně používá matka dané osobnosti. Jsou to strategie právě té její introvertní stránky, která odpovídá danému dítěti. Na tomto místě ale zdůrazňuji, že i matka z úplně jiného těsta dokáže dát svému dítěti vše potřebné. Nesnažte se být jiná, jen pro to, že by to vypadalo líp. Buďte sama sebou! Opevněte se ve svých vlastních preferovaných potenciálech. Tam jsou vaše nejsilnější stránky a buďte na sebe hodná. Uvědomte si, co se stane, když budete zase vytahovat cizí potenciál. Nejdříve se vynoří obě dospělé, temné stránky vašich vlastních preferovaných potenciálů a ty vás nakonec uvrhnou na čtvrtý schod. Budete se chovat jako rozzlobené malé dítě, zcela opačné osobnosti. Zeptejte se sama sebe, svěřila byste své milované dítě na starost jinému dítěti, které je ještě navíc dost naštvané? Chci vám poskytnout informace, které vám mohou pomoci, které vás mají inspirovat. Ale znovu říkám, s největším důrazem, snažte se být jen sama sebou, najděte si vlastní udržitelnou cestu a radujte se ze svého dítěte. To stačí, abyste byla tou nejlepší matkou ze všech. A neděste se, je jenom osm možností, vy jste skvělá ve dvou z nich, vaše dítě potřebuje vidět zatím jen jednu. Ano, může být úplně jiné, ale je tu i velká pravděpodobnost, že se třeba ani moc nenadřete.
Co je rozhodující.
Každé malé dítě očekává zpětnou vazbu od svých rodičů, z počátku jde především o pozitivní projev přijetí nebo pochvalu. Je třeba si přiznat, že nejpřívětivější pozornosti se našemu dítěti dostane, pokud se chová jako my. Ideální je, pokud dosahuje úspěchů v oblastech, které jsou pro nás důležité a náš způsob života mu dává smysl sám o sobě. To je přirozené, zcela podvědomé chování. S tím nenaděláme nic, dokud se o to nebudeme aktivně snažit, pochopitelně v zájmu našeho dítěte. Pokud však dítě k dosažení pozitivní pozornosti používá potenciál, který se nenachází na jeho prvním místě, můžeme to, při troše snahy, rozpoznat. Dítě se totiž bude dožadovat naší pozornosti a bude viditelně frustrované, pokud se mu (přes opravdu velké mentální úsilí) nepodaří naši přívětivou pozornost získat. Dítě bude ve stresu a bude se cítit frustrované čím dál více a čím dál častěji. Ve věku do tří let, by mělo dítě rozvíjet především svůj první potenciál. Dosažené úspěchy ho vnitřně nabíjí a nemá tolik potřebu tyto úspěchy prezentovat. Dělá to vlastně hlavně pro sebe. Frustraci bude prožívat hlavně tehdy, pokud se vám jeho aktivity nebudou zamlouvat a začnete je omezovat. Už tedy chápeme, že dítě pro rozvoj svého prvního potenciálu nemusí mít vhodné podmínky a podporu. Může namísto toho rozvíjet jiné strategie, jak na sebe upozornit. Co však žádné dítě nedokáže, je obelstít potenciál svého „čtvrtého schodu“. Tam se nachází náš krizový potenciál a jeho temnou stránku nevyhnutelně dítě použije na svou obranu, pokud se cítí frustrováno.
Jestli si u svého introvertního dítěte nejste jistí, který introvertní potenciál rozvíjí přirozeně, a který účelově, rozhodněte se podle toho, jak se dítě chová v krizi. Podle projevů extravertního potenciálu čtvrtého schodu s jistotou určíte, který potenciál se u vašeho dítěte nachází na prvním místě, bez ohledu na to, jak se dítě převážně chová. Ve věku okolo tří let, objeví vaše dítě vlastní extravertní potenciál druhého schodu. Ukážeme si, jaký to bude, ale podrobnosti si necháme na článek o extravertních dětech (zbývajících čtyřech potenciálech).
Automatická záchranná brzda
Příroda je moudrá a zařídila to skvěle. Zhruba okolo třicátého pátého roku, každý introvert (chtě, nechtě) objeví svůj potenciál třetího schodu. Zvenku to vypadá jako krize středního věku, a přitom se pouze aktivovala automatická záchranná brzda. Je to opatření, které předpokládá zralou osobnost, vyspělou podobu preferované dvojice potenciálů. Pokud inspirujete dítě k použití své automatické brzdy, je to jen brzda, ale pořádná. Potenciály v dětské podobě se mezi sebou začnou přetahovat a k ničemu to nevede. Nový rozjezd je komplikovaný. Pro pokročilejší studenty přidávám informaci o tandemové spolupráci potenciálů. Ostatní mohou jít dál, tohle u zkoušky nebude.
Už jsme si řekli, že naše vědomé já, tvoří dva potenciály, nová informace zní: každý potenciál je pouze půlkou z páru. Jeho druhá půlka je nedaleko a funguje jako brzda. Příroda nechtěla nic komplikovaného, proto brzda zůstává po celý život na dětské úrovni. Je otravná, dotírá a upozorňuje na sebe, ale dospělému potenciálu nepůsobí žádné větší problémy. Své dvě aktivní brzdy neumíme rozvíjet, ale měli bychom o nich vědět a naučit se jim naslouchat. Myslí to s námi totiž dobře. Osm potenciálů se nám redukovalo na čtyři páry a matematik tuší, máme tu celkem šestnáct možných kombinací. Náš potenciál prvního schodu má svou brzdu na čtvrtém (krizovém) schodu. Potenciál druhého schodu má brzdu na trojce. Druhé dva páry jsou zaparkované v nevědomí. Kombinace má stejnou logiku, tedy 5/8 a 6/7.
Tolik rozšíření obecné části. Původně zde navazovalo rozšíření informací i ke konkrétním osobnostem introvertních dětí. To jsem však v návaznosti na komentář editora vyčlenila do navazujícího článku, takže pokud vás zajímá, můžete rovnou pokračovat ve čtení.
Ohledně zdroje informací vás nechci klamat. Článek píšu z hlavy, a přitom pochopitelně používám myšlenky všech autorů, ze kterých čerpám i pro svou vlastní knihu. Jsou to autoři jako: C. G. Jung, Sigmund Freud, Erik H. Erikson, Daniel A. Hughes, Heinz P. Röhr, D. Keirsey a M. Batesová, Mgr. Šárka Míková a další.
