Článek
Umělá inteligence (AI) budí emoce. Skeptické hlasy, varování, obavy – to všechno je přirozená reakce na velké změny. Často však slouží hlavně k tomu, aby lidé AI vůbec nezkoušeli. A to funguje… dokud nás nepřemůže zvědavost. Pak se teprve ukáže, že AI není strašákem, ale užitečným nástrojem. Ti, kteří kritizují AI, obvykle nemají žádné konkrétní argumenty o její neefektivnosti. Je to spíše strach z pravého opaku. Mnozí z těch nejzarytějších kritiků se jednoduše cítí ohroženi nebo ji prostě nechtějí využívat, ale zároveň v tom chtějí bránit i druhým, aby sami nezůstali pozadu. To je naprosto přirozené chování těch, kteří se pevně drží toho, co znají.
Rozumět věcem je přirozená lidská potřeba. Její intenzita sice může být různá, ale dříve či později každý narazí na něco, co chce – nebo potřebuje – pochopit. Dnes máme informace na dosah, stačí jen hledat. Ale co když učení nemusí být jen o hledání? Co když může být rychlejší, zajímavější, co když to může být skutečně zábavné? Zdá se, že AI vás stejně nenaučí nic bez vašeho vlastního úsilí – ptáte se sami sebe: „tak co vlastně nabízí?“ Ve skutečnosti je toho tolik, že ani nevím, kde začít.
Kdo si neprošel standardním vzdělávacím systémem, možná ani neocení, jak zásadní je mít někoho – nebo něco – kdo vám ochotně věnuje tolik času, kolik jen potřebujete. AI nikdy netlačí, nekritizuje, nesoudí, nemá špatnou náladu a dokáže vysvětlit jednu věc tolika způsoby, kolika je třeba. A ano, občas si vymýšlí – ale kdo to nedělá? Komu dnes můžete doopravdy věřit? Fakta je dobré si vždy ověřit, ale u AI zjistíte, že jde spíše o výjimku než pravidlo.
Bez ohledu na vaše vzdělání či obor se AI snadno stane vaším nejoblíbenějším spolupracovníkem. Pomůže vám být samostatnější, efektivnější, s mnoha věcmi si prostě poradíte sami. Jaký je reálný důsledek? Uleví se vám v interakci se skutečnými lidmi – budete uvolněnější, zábavnější a nejspíš i o něco moudřejší.
AI pomáhá v samostatnosti – a právě tak se člověk učí nejvíc. Není to někdo, kdo nad vámi moudře stojí a věnuje vám svůj omezený čas. Je to spíš takový „tahák“, jenže mimo školní lavice už to nikomu nevadí. V dospělosti rozhodují výsledky, proto používáme nástroje. Konverzaci s AI můžete klidně začít slovy: „Mám následující problém…“ a sledovat, jak AI analyzuje situaci, můžete se bavit o konkrétních možnostech, doporučeních, dohledávat faktické informace, nechat AI aby oponovala vaše nápady, našla v nich nedostatky. Ano, možná pouze dva z deseti budou mít skutečnou hodnotu, ale to je od dva více než před tím a zabere vám to jen minimum času. Budete se neustále posovat, dokud budete sami chtít dané záležitosti věnovat svůj čas.
AI vás může i kritizovat, pokud jí to zadáte. Dokáže simulovat jakoukoli interakci, ale co je důležité – ani si nevšimnete, jak vás neustále motivuje, povzbuzuje a podporuje. Až nakonec si uvědomíte, že z každého společného projektu odcházíte nejen chytřejší, ale i spokojenější sami se sebou. Přirozeně, bez nátlaku, tak, jak to s učením vždy mělo být – s radostí a zvídavostí na prvním místě. Protože když se učíme to, co skutečně potřebujeme, odměnou není jen vědění, ale i výsledek, ke kterému jsme se sami dopracovali. Není ostudou používat kalkulačku a ani AI se nechystá vysát váš mozek a zničit vám život. Naopak, je to nástroj, který vám pomáhá být výkonnější v tom, co děláte, pokud to lze.
Už slyším vaše námitky: „Lidé si začnou hrát na doktory a právníky“. Pokud chtějí a bude je to bavit, proč ne. Určitě se něco dozvědí, ale doktory a právníky to z nich neudělá, o tom není pochyb. Možná se však bez doktorů a právníků snáze obejdou, to je jejich rozhodnutí, zodpovědnost a já osobně jsem ráda, že taková možnost se nabízí zdarma. Pointa mého článku spočívá v tom, že doktoři se stanou lepšími a spokojenějšími doktory, a pacienti si mohou od AI nechat vysvětlit, co je zajímá. AI efektivně pomáhá v rámci vaší vlastní odbornosti nebo pro vaši zábavu, odpovědnost je na vás. Faktickou část obsahu je třeba mít pod kontrolou. Generovat cokoli, čemu obsahově nerozumíme, je riskantní – ale bohužel i to někteří lidé dělají. Jejich vzdělání ani odpovědnost je při tom nezastaví. To však není chyba AI, to je součást lidské přirozenosti, se kterou je třeba počítat.
Možná jste si nikdy neuvědomili, jak moc na vás působí druhý člověk. Co všechno rozptyluje vaši pozornost, co zvažujete při vyjádření svých myšlenek nebo pocitů, co vám brání důvěřovat, nebo proč se vám těžko sdílí osobní názory. Mnozí z nás nechtěně absorbují afekty druhých – předsudky, sympatie, antipatie, osobní zkušenosti. To vše odpadá, když pracujete s AI. Žádný tlak, žádné rozptýlení, žádné obavy. Tento prostor čisté tvůrčí interakce vám umožní soustředit se a dosáhnout lepších výsledků.
AI není jen nástroj pro zjednodušení učení – je to nástroj pro jeho revoluci. Umožňuje vzdělávání na míru, které reaguje na vaše tempo, zájmy a potřeby. Vaše schopnosti ověřuje průběžně tak, abyste se neustále posouvali tempem, které vyhovuje vám. Nabízí nepřetržitý přístup k informacím, kdykoli máte čas vy. A co je nejdůležitější – z procesu učení odstraňuje stres a tlak, který souvisí s tradičními metodami vnějšího hodnocení a snahy o uniformitu ve studijním kolektivu. S umělou inteligencí se můžete soustředit na samotný obsah a vlastní zlepšení, místo abyste se soustředili na potřeby druhých. Tak se můžete stát nejen chytřejšími, ale i spokojenějšími a sebevědomějšími.
Kdo mě zná, ví, že se dlouhodobě věnuji typologii osobností podle MBTI. Součástí mého výkladu je i zkoumání toho, jak jednotlivé typy přistupují k učení a vzdělávání. Pokud si vedle sebe položíme všech osm psychických funkcí a jejich odlišné způsoby zpracování informací, rychle pochopíme, že žádný učitel – bez ohledu na jeho schopnosti – nemůže naplnit všechny vzdělávací potřeby studentů tak, jak to vzdělávací systém slibuje. Každý člověk se učí jinak, a právě v tom je síla AI – dokáže nabídnout to, co tradiční výuka jednoduše zajistit nedokáže, rozhodně ne způsobem, který je pro všechny motivující a zajímavý.
Osobní růst, spokojenost a sebevědomí, které získáte díky učení bez vnějších tlaků a hodnocení, se nakonec projeví i v interakci s ostatními. Když odstraníme povinnost a soutěž – které slouží spíše k vytváření relativních vítězů a poražených, než k opravdovému pokroku či vzdělanosti – uvolní se prostor pro autentické setkávání samostatných a sebevědomých lidí. Socializace už nebude o porovnávání, ale vrátí se klid a radost ze samotného setkávání. Doufám, že nejsem jediná, kdo při práci s AI došel k podobným závěrům.
