Francouzi se jí přestali bát. Stane se Marine Le Pen prezidentkou?

Na neúspěch svého centristického bloku ve volbách do Evropského parlamentu, které ovládlo krajně pravicové sdružení (RN), se prezident Macron rozhodl reagovat vypsáním předčasných voleb. Tento krok nechápali jeho kritici ani jeho spolustraníci, kteří tvrdili, že to bude pro Macrona tak trochu sebevražedný akt. A nutno dodat, že výsledky prvního kola předčasných voleb jim daly za pravdu.

Zdá se, že všem kromě prezidenta Macrona bylo jasné, že po porážce jeho strany v evropských volbách, ve kterých naopak triumfovala RN (Rassemblement national) Jordana Bardelly a Marine Le Penové, nemohou ani předčasné volby dopadnout jinak než podobným debaklem Macronových centristů. A přesně tak se i stalo. „Až budou historici hodnotit rozpuštění parlamentu, použijí jediné slovo: katastrofa. Větší si ani nelze představit,“ napsal list Le Figaro.

Z výsledků prvního kola, které skončilo uplynulý víkend, je jasné, že Macrona porazilo nejen RN (34% hlasů), ale dostala se před něj i levicová koalice Nová lidová fronta (Noveau Front populaire), ve které své síly spojili socialisté, komunisté a enviromentalisté, kteří dohromady získali 28% hlasů. Kdysi poměrně populární prezident tedy skončil až na třetím místě a francouzské deníky již po prvním kole voleb neváhají a mluví o konci Macronovy éry.

Macron se do nejvyšších míst vyšvihl i díky tomu, že si dokázal získat přízeň jak voličů pravice, tak i některých spíše levicově smýšlejících občanů, kteří ho upřednostnili před socialisty či komunisty. To se však změnilo a z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že zejména levicově orientovaní voliči, kteří ho dříve podporovali, ho dnes vnímají jako symbol elitářství. Macron je skvělým řečníkem, ale jeho vzletné fráze jsou v příkrém kontrastu s poněkud neutěšenou situací, která v zemi galského kohouta panuje.

Zatímco Emmanuel Macron v poslední době zažívá postupný pád, RN Marine Le Penové jde nahoru tempem, jaké by ještě před pár lety čekal málokdo. Většinu času, během kterého stranu vedl Jean-Marie Le Pen, otec Marine Le Penové, se toto uskupení nacházelo v politické izolaci. Přispěly k tomu především některé xenofobní a antisemitské výroky jejího zakladatele, který byl za zlehčování holocaustu nakonec i odsouzen.

Postupná změna nastala poté, co se v roce 2011 vedení strany chopila Marine Le Pen. Zatímco v roce 2007 získala RN v prvním kole voleb do Národního shromáždění pouze 4,29% hlasů, v roce 2012 už to bylo 13,6%. V roce 2022 si strana polepšila na 18,7% a v prvním kole předčasných voleb minulý víkend pak získala rekordních 34% hlasů. Hlavní zásluhu na těchto impozantních číslech má nepochybně především sama Marine Le Penová. Z jejích kroků, které RN vynesly ze dna až na 1. místo ve volbách, se jako nejdůležitější jeví dva.

Prvním bylo distancování se od rasismu a antisemitismu, přičemž zejména antisemitsmus byl podle průzkumů jeden z hlavních důvodů, proč se straně nedařilo zaujmout širší voličské spektrum. Druhým krokem, který se ukázal být velmi důležitý, bylo angažování mladého a charismatického Jordana Bardelly, který se stal předsedou strany v roce 2022. Uskupení, které dříve cílilo především na voliče středního či staršího věku si jeho příchodem najednou získalo i spoustu sympatizantů mezi mladými.

Ambice Marine Le Penové se však neomezují pouze na úspěch její strany v parlamentních volbách. Již třikrát kandidovala i ve volbách prezidentských a nutno dodat, že její výsledky mají (stejně jako výsledky její strany ve volbách do parlamentu) vzestupnou tendenci. Zatímco v roce 2012 se nedostala do druhého kola, o 5 let později získala ve druhém kole 33,9% a v posledních volbách v roce 2022 dokonce 41,5%. Je velkou otázkou, jak by predzidentské volby dopadly, pokud by se konaly dnes, tedy v době, kdy je RN na vrcholu a prezident Macron naopak na samém dně.

Vzhledem k tomu, že ve Francii na rozdíl od České republiky funguje prezidentský systém, hlava státu má nesrovnatelně větší pravomoci než je tomu například u nás. Pokud by se Jordanu Bardellovi a Marine Le Penové podařilo udržet popularitu jejich strany tam, kde je právě teď, byla by Marine Le Penová blíže klíčům od Elysejského paláce než kdykoli předtím. Nahrává jí přitom jak nespokojenost Francouzů s prezidentem Macronem, tak i absence osobností, které by se jí v nadcházejících volbách mohly postavit. Je tedy docela dobře možné, že již brzy budeme svědky historické události a hlavou Francii se poprvé v dějinách stane žena.