Senátor Hilšer opět navrhl bratry Mašíny na státní vyznamenání

Jaký má smysl navrhnout na státní vyznamenání někoho, o kom prezident Petr Pavel dopředu jasně řekl, že ho nevyznamená? Tento článek nemá za cíl rozebírat činnost odbojové skupiny bratří Mašínů jako spíše motivy, které stojí za podivným názorovým obratem senátora Hilšera, a důvody, proč je jeho návrh předem odsouzen k nezdaru.

Mezi 125 lidmi, které letos senátoři navrhli prezidentovi na státní vyznamenání, po čase opět nechybí odbojová skupina bratří Mašínů. To je samo o sobě dosti překvapivé již proto, že prezidenti Havel, Klaus, Zeman i Pavel tento návrh v minulosti pokaždé smetli ze stolu. Ještě překvapivější je však na této nominaci fakt, že přišla od člověka, který ji donedávna sám odmítal. „Pokud to byli lidé, kteří se nějakým způsobem snažili získat svobodu a bránili jim v tom, tak asi. Ale myslím, že to na vyznamenání není,“ uvedl Marek Hilšer v roce 2018.

O pět let později, konkrétně v době, kdy se znovu ucházel o post prezidenta republiky, však již mluvil jinak: „Byli to lidé, kteří jasně vystoupili proti komunistickému režimu. A to v době, kdy komunistický režim vraždil a zavíral lidi. Popravoval je, mučil je v lágrech. Oni se rozhodli navázat na odkaz svého otce, který bojoval proti nacistům, a chtěli se postavit zlu.“ S podobnými argumenty pak přišel i letos, přestože prezident Pavel jasně řekl, že stejně jako jeho předchůdci ani on Mašíny nevyznamená.

Otec bratří Mašínů, generálmajor Josef Mašín (1896 - 1942), mj. člen protinacistické odbojové organizace Tři králové, nepochybně patří k největším hrdinům, jaké naše země kdy zplodila. Pro svou nezdolnost, kterou prokázal jak v boji, tak i při výsleších a mučení na gestapu, se mu (byť po smrti) dostalo těch nejvyšších poct. Nutno dodat, že naprosto zaslouženě a mezi historiky by se těžko našel jediný, který by jeho význam a zásluhy zpochybňoval.

Odkaz Josefa Mašína se rozhodli nést dál i jeho synové Ctirad a Josef. Již v roce 1945, byli prezidentem Benešem vyznamenáni za chrabrost, kterou prokázali během 2. světové války, přestože tehdy byli více méně ještě dětmi. V boji za svobodu své vlasti se rozhodli pokračovat i po únoru 1948, což by jim určitě nikdo nevyčítal, avšak se způsobem a prostředky, které k tomu zvolili, se drtivá většina naší veřejnosti dodnes neztotožňuje.

Největší kontroverze vzbuzuje jejich zabití účetního Josefa Rošického, a zejména pak strážmistra SNB Jaroslava Honzátka, kterého spoutaného a omámeného chloroformem Ctirad Mašín podřízl dýkou. Problematické jsou však i jejich další aktivity. Přepadení vozu s výplatami, během kterého zabili zmíněného Josefa Rošického, bratři Mašínové zdůvodňovali nutností opatřit si peníze na svou další protirežimní činnost. Jak se však ukázalo, část peněz použil jejich spolubojovník Václav Švéda na nákup gauče a vybudování vodovodu u svého domu.

Návrh vyznamenat bratry Mašíny se od sametové revoluce objevil hned několikrát, není však bez zajímavosti, že všichni polistopadoví prezidenti (Havel, Klaus, Zeman i Pavel) jej vždy poměrně jednoznačně odmítli. Těžko bychom přitom našli jiné společensky kontroverzní téma, na kterém by se tyto 4 jinak tolik protichůdné osobnosti tak vzácně shodly. Zejména v případě prvního prezidenta samostatné České republiky může jeho odmítavé stanovisko možná působit nejpřekvapivěji. Ovšem pouze na první pohled.

Jak Václava Havla, tak i bratry Mašíny nepochybně spojoval boj proti komunismu, ve skutečnosti to však bylo více méně to jediné, co měli společného. Havel při čtení vzpomínek Ctirada Mašína řekl: „…snad jen to bych mohl, že mi přecházel mráz po zádech, když se na stránkách Západu můj dávný spolužák [Ctirad Mašín] z Poděbrad kasal tím, kolik lidí zabil.“ A pokud byl tedy jeho postoj k Ctiradovi Mašínovi kritický, postoj Ctirada Mašína k Václavu Havlovi byl ryze nepřátelský. Ve veřejně dostupném rozhovoru Mašín řekl, že Havel byl „kretén, pěstovanej estébákama“. V roce 1996 pak prvního českého prezidenta v otevřeném dopise nazval (krom jiného) „zdrojem demagogie a morálního zmatku“ a vyzval ho k rezignaci na úřad hlavy státu.

Havlův postoj k otázce vyznamenání bratří Mašínů sdílel i Václav Klaus, který byl jinak Havlovým názorovým protipólem, a po něm i Miloš Zeman, který byl (až donedávna) pro změnu protipólem Václava Klause. „Při svém útěku na Západ dýkou podřízli hrdlo svázanému zajatci, zastřelili z pistole pokladníka, který převážel výplaty zaměstnanců […] Nelze jejich vraždy vydávat za akt protikomunistického odboje,“ uvedl Miloš Zeman.

Stejný názor jako Miloš Zeman pak má v této otázce i jeho nástupce: „Nemohu se smířit s tím, že zabili policejního strážmistra Honzátka, který byl omámen a nekladl jim odpor,“ řekl Petr Pavel v rozhovoru pro MF DNES ještě před svým zvolením v roce 2022 a stejný názor zopakoval i letos. Jeho postoj přitom souzní i s většinovým názorem české veřejnosti. Podle průzkumu agentury SC&C z roku 2011 považuje bratry Mašíny za hrdiny pouze 15% Čechů, zatímco téměř dvě třetiny občanů si myslí, že si za své činy žádné vyznamenání nezaslouží.

Otázkou tedy zůstává, jaké pohnutky vedou senátora Hilšera k jeho předem prohranému tažení. Někteří kritici Marku Hilšerovi vyčítají, že svoji opakovanou kandidaturu na prezidenta, ve které je pokaždé bez šance na úspěch, ve skutečnosti ani nemyslí vážně a využívá ji spíše pro své zviditelnění v senátních volbách. Podobného názoru je i politolog Jan Bureš z Metropolitní univerzity Praha: „Jde o snahu některých politiků se na tomto tématu zviditelnit. A myslím si navíc, že toto téma vnímá velmi citlivě i společnost.“

Nemohu si pomoci, ale návrh Marka Hilšera na vyznamenání bratří Mašínů tak trochu zavání podobným motivem. I negativní publicita je občas lepší než žádná a tímto návrhem, který jde proti vůli prezidenta i většiny české veřejnosti, se mladému senátorovi podařilo alespoň na chvíli upoutat pozornost médií. Vzhledem k uvedeným faktům však není příliš pravděpodobné, že by mu tento nápad přinesl jakékoli politické body.