Článek
Křesťanství se za posledních několik desetiletí dostalo do úzkých. V moderních zemích ubývá věřících, množí se sekty a kulty, přibývá fundamentalistů a všude po planetě ubývá toho, co je pro zdraví každé duchovní cesty to nejdůležitější - ubývá učitelů. Anglikánská církev dokonce veřejně mluví o tom, že se bude muset vrátit k církvi Říma, aby novou éru přežila.
Pro člověka jako jsem já, tedy přesvědčeného antitheisty tíhnoucího ke gnosticismu, je tato nová éra zároveň obdobím radosti a smutku. Na jednu stranu se raduji z toho, že konečně mizí ta nejhrubější a nejhloupější verze Kristova učení. Na stranu druhou je mi ale smutno z toho, co všechno se s křesťanstvím děje.
Na rozdíl od mnoha atheistů a agnostiků (s ani jednou z těchto pozic nijak zásadně nesouzním) jsem totiž přesvědčen o tom, že Bůh Abrahámův skutečně existuje - jako gestalt, egregor, intersubjekt, metapersona nebo vzorec víry. Proto mi není lhostejné, jak je s ním zacházeno a často se ocitám v krutých rozepřích a dokonce střetech jak s atheisty a agnostiky, tak s různými věřícími. Kde atheisté mávnou rukou a jsou často rádi, že se křesťané zesměšňují, tam lidé jako já volají po důstojnosti a vážnosti.
Zuby skřípou i mnozí z těch, kdo jinak křesťanství nenávidí
Abrahámského boha vnímám jako šílence, který miluje především utrpení, nebo jako běsnící divoké zvíře se schopností požírat miliony z nás zaživa. Skutečně takovou věc chcete nalepenou na tramvaji, zesměšněnou jako něco pro naivní a infantilní idioty v americkém stylu komerční evangelizace?
Je pro mě nepochopitelné, že věřící dokáží dát peníze na něco, jako je „Jesus tram“ a není jim to trapné. Přijde mi to, jako kdyby buddhisté měli v „tak trochu jiné restauraci“ zasponzorovaný vlastní Arahant Burger.
V jednom je ale Jesus tram přínos - málokdy se mi stává, abych si s moudrými věřícími v něčem rozuměl. Za normálních okolností jsou to pro mě zvláštní zmučení tvorové, kteří uctívají vlastního ničitele. Ale pokud jde o naši společnou nesnášenlivost k proselytizačním nestvůrnostem typu Jesus tram, můžeme konečně hovořit v klidu a bez násilí.
Byl bych moc rád, kdyby se k nám v postoji k nesmyslným komerčním novosektám přidali i atheisté, agnostici, dharmisté, pohané a další. Riziko, že nám všem vyroste pod nosem nějaké nové, komerčně imbecilní monstrum, se totiž stále zvyšuje.
Naše společnost zatím nemá, jak podobné situace řešit - ostatně různých zvláštních uskupení a lidí věřících ve všelijaké energie máme v republice až až - ale rozhodně je nutné nějak a někde začít. Například zákaz propagace jakékoliv víry na prostředcích hromadné dopravy by byl dobrý začátek. Nejen kvůli principům oddělení státu od církve, ale také z respektu k lidskému duchovnu jako takovému…
