Článek
Příběh slavné Octobriany začal obyčejným zazvoněním u dveří. Kolem roku 1953 přišel do bytu ilustrátora Bohumila Konečného asi desetiletý chlapec s brýlemi. Představil se jako Petr Sadecký a tvrdil, že patří mezi jeho velké obdivovatele. Konečný, známý pod přezdívkou Bimba, ho pustil do pracovny. Chlapec pak celé hodiny tiše sledoval, jak kreslí.
Z jedné návštěvy vznikl dlouhý a velmi blízký vztah. Sadecký ke Konečným pravidelně docházel, získal klíče od ateliéru a mohl pracovat s původními kresbami. Rodina jej postupně přijala téměř jako vlastního syna. Úzké vazby měl také ke Zdeňku Burianovi, s jehož dcerou Evou chodil. Oba slavní výtvarníci mu otevřeli dveře do světa originálů, sbírek a dobrodružné ilustrace.
Bohumil Konečný patřil během čtyřicátých let k vyhledávaným reklamním malířům. Kreslil pro časopisy, ilustroval Foglarovy knihy a proslul výraznými ženskými postavami připomínajícími americké pin-up girls. Na začátku šedesátých let však jeho zakázky ubývaly. Reklamní kresbu stále častěji nahrazovala fotografie a dobrodružné ilustrace ztrácely prostor. Konečný se dostal do vážných finančních problémů.
Sadecký mezitím studoval na pražské FAMU a začal cestovat do zahraničí. Na Západě viděl pokračující zájem o Karla Maye a dobrodružné příběhy. Konečnému proto nabídl, že mu zajistí práci pro zahraniční nakladatelství a postará se o prodej kreseb. Nabídka přicházela ve chvíli, kdy výtvarník potřeboval peníze, a tak na spolupráci přistoupil.
Během přibližně dvou let vytvořil Konečný pro Sadeckého asi osmdesát barevných obálek s hrdiny Karla Maye. Sadecký si odnášel hotové obrazy i drobné skici. Brzy přišel s dalším projektem, dobrodružným komiksem o bojovnici jménem Amazona. Scénáře psal Sadecký, hlavní kreslířskou práci odváděl Konečný. Zdeněk Burian k seriálu vytvořil několik barevných obálek.
Amazona měla působit jako ženská verze Jamese Bonda. Procházela exotickými prostředími a zažívala záměrně přehnaná dobrodružství. V příběhu vystupovali Stalin a Mao Ce-tung. Hrdinka zápasila také s radioaktivním mrožem. Vznikalo však pouze torzo rozsáhlejšího projektu a všechny dokončené práce končily u Sadeckého.
V roce 1967 zůstal třiadvacetiletý Sadecký během zahraniční cesty v západním Německu. Odvezl s sebou rozpracovaný komiks o Amazoně, vytvořené obálky a řadu starších originálů, které mu Konečný s Burianem svěřili. Krátce před odchodem předal Konečnému 400 marek. Výtvarník tou dobou další práci podmiňoval vyplacením honoráře.
Konečný v Sadeckém viděl téměř člena rodiny. Sadecký proměnil roky budovanou důvěru v základ budoucí mystifikace. Originály se ocitly za hranicemi a jejich skuteční autoři ztratili kontrolu nad tím, jak s nimi jejich někdejší chráněnec naloží.
Sovětská hrdinka
Dva roky po Sadeckého emigraci se Bohumil Konečný rozhodl zjistit, co se s jeho kresbami stalo. V září 1969 dorazil do Bamberku, kde sídlilo nakladatelství vydávající knihy Karla Maye. Jednání se účastnili jeho majitelé, Petr Sadecký i místní kriminální policie. Konečný tam zjistil, že Sadecký prodával jeho nepodepsané obrazy pod smyšleným jménem Paul Drake a vydával je za vlastní tvorbu.
Konečný si z dostupných kreseb vybral část své práce a několik Burianových originálů. Řada obrazů už mezitím skončila u zákazníků. Dokumentace k případu uvádí, že Sadecký za prodej Konečného tvorby získal v letech 1966 až 1969 nejméně 30 tisíc západoněmeckých marek. Konečný dostal jako symbolické vyrovnání 400 marek.
V Bamberku poprvé uviděl také změněné kresby Amazony. Na čele hrdinky se objevila rudá pěticípá hvězda, která původnímu projektu dodávala zcela nový politický význam. Konečný se obával, že by komunistické úřady mohly obrázky vyložit jako jeho vlastní provokaci. Nakladatelé přislíbili vrácení kreseb po odstranění úprav, originály však zůstaly u Sadeckého. Konečný následně upozornil československé ministerstvo vnitra i další úřady na možné zneužití své tvorby.
Sadecký mezitím hledal způsob, jak rozpracovaný komiks prodat. Amazona tvořila pouze část plánovaného seriálu a západní vydavatelé o torzo neprojevili dostatečný zájem. Sadecký proto změnil celý původ díla. Z české dobrodružné hrdinky vytvořil Octobrianu, Dceru Velkého října, a kolem ukradených kreseb vystavěl propracovaný příběh o sovětském disentu.
Octobriana měla pocházet z tajné skupiny mladých umělců působících v Kyjevě. Sadecký ji označoval zkratkou PPP, kterou vykládal jako Progresivní politickou pornografii. Údajní členové skupiny měli tajně tisknout vlastní časopisy a prostřednictvím erotických komiksů zesměšňovat sovětské vedení. V jednom z dopisů Sadecký tvrdil, že na projektu pracovalo 125 mladých sovětských umělců. Celý kolektiv existoval pouze v jeho vyprávění.
Sadecký vytvořil hrdince rozsáhlou mytologii. Octobriana zosobňovala údajné čisté ideály říjnové revoluce a obracela se proti zkostnatělému sovětskému režimu. Erotická bojovnice s hvězdou na čele působila jako spojení komunistické symboliky se západními superhrdinskými komiksy. Kresby Konečného a Buriana získaly nový význam, o kterém jejich autoři při práci na Amazoně neměli tušení.
Sadecký navíc celý příběh podával jako osobní svědectví člověka, který se v sovětském undergroundu skutečně pohyboval. Měl pověst znalce sovětského filmu, vystudoval pražskou FAMU a dokázal o svých výmyslech mluvit s velkou jistotou. Jeho původ z komunistického Československa dodával vyprávění na Západě další věrohodnost.
Obálka knihy Octobriana and the Russian Underground, kterou Petr Sadecký vydal v roce 1971.
V roce 1971 vydalo londýnské nakladatelství Tom Stacey knihu Octobriana and the Russian Underground. Ve stejném roce následovala americká edice u Harper & Row. Publikace spojovala upravené kresby s rozsáhlým popisem skupiny PPP a života sovětských rebelů. Čtenářům se nabízela jako pohled do tajného světa, který měl fungovat přímo pod dohledem sovětských úřadů.
Načasování Sadeckému přálo. Studená válka živila zájem o jakýkoli důkaz odporu uvnitř Sovětského svazu. Octobriana přinášela atraktivní směs erotiky a politické vzpoury. Západní média příběh převzala a z hrdinky se během krátké doby stala mezinárodní senzace. Skuteční výtvarníci zůstávali za železnou oponou a sledovali, jak jejich práci doprovází úplně cizí jména.
První vážná trhlina přišla ještě během roku 1971. Konečným jednoho večera zavolal z Hamburku Jiří Žák, redaktor časopisu Stern. Zajímal se o původ nové sovětské hrdinky. Konečný při tomto rozhovoru zjistil, že jeho Amazona zmizela a svět místo ní obdivuje Octobrianu. Cesta k odhalení jedné z největších komiksových mystifikací právě začala.
Ukradená sláva
Telefonát redaktora Jiřího Žáka odstartoval rychlé rozplétání celého příběhu. Západoněmecký časopis Stern zveřejnil skutečný původ Octobriany a spojil kresby s Bohumilem Konečným a Zdeňkem Burianem. Západní senzace se během několika dnů změnila v mezinárodní skandál. Sadeckého vyprávění přitom obsahovalo i přehlédnutou stopu: v jednom z obrázků zůstalo původní jméno Amazona.
Zpráva dorazila také do Československa. Konečný už dříve psal úřadům a vysvětloval, že Sadecký jeho práce odvezl a upravil bez souhlasu. Státní propaganda však v případu našla vhodný materiál pro útok na západní obchod s uměním. Vznikl televizní dokument Skandál s Amazonou, v němž výtvarník veřejně odsoudil někdejšího chráněnce. Pořad současně vykreslil celou kauzu jako honbu po markách, librách a dolarech.
Nejtěžší účet zaplatil právě Bohumil Konečný. Nakladatelství mu přestala nabízet větší ilustrační zakázky a jeho dlouhá kariéra se prakticky zastavila. Autor obálek Foglarových knih a stovek dobrodružných ilustrací se ocitl na okraji oboru. Kresby získaly světovou slávu, zatímco jméno jejich tvůrce zůstávalo stranou.
Zdeněk Burian měl pevnější postavení. Jeho pravěké rekonstrukce a knižní ilustrace už znalo několik generací čtenářů, takže kauza jeho profesní dráhu zasáhla slaběji. Osobní dopad byl citelný. Sadecký patřil do blízkého okruhu Burianovy rodiny a vážný vztah ho spojoval také s jeho dcerou Evou. Zrada proto zasáhla pracovní spolupráci i rodinné vazby.
Sadecký pokračoval v emigraci ve vytváření vlastního dobrodružného obrazu. Známým posílal dopisy a fotografie, které měly dokazovat jeho cesty po exotických zemích. Řadu těchto příběhů si vymýšlel. Krátce pobýval ve Spojených státech, poté se vrátil do západního Německa. Jeho další život provázely finanční potíže a alkohol.
Zdravotní stav později zhoršil zhoubný nádor na mozku. Petr Sadecký zemřel 9. července 1991 ve věku 48 let. Část věcí z jeho bytu údajně skončila na skládce. Mezi ztracenými materiály mohly být také původní stránky Amazony, jejichž osud zůstává nejasný.
Octobriana svého tvůrce přežila. Nejasná autorská práva otevřela cestu dalším výtvarníkům, kteří postavu přebírali do vlastních komiksů. Bryan Talbot ji využil v Dobrodružstvích Luthera Arkwrighta. David Bowie uvažoval o filmu s Amandou Learovou a Billy Idol si hrdinku nechal vytetovat na paži. Rudá hvězda na čele se stala výrazným symbolem západní kontrakultury sedmdesátých let.
Po desetiletích dalších zpracování se Octobriana vrátila také do českého prostředí. V roce 2023 vydali scenárista Ondřej Kavalír a výtvarník Marek Berger rozsáhlý grafický román, který postavě poskytl první ucelený komiksový příběh. Hrdinka vytvořená z torza rozpracované Amazony tak získala nový život více než půl století po Sadeckého mystifikaci.
Sadeckého podvod uspěl díky přesnému odhadu toho, čemu chtěl tehdejší Západ věřit. Nabídl tajný sovětský underground, politickou vzpouru a výtvarně působivou hrdinku. Základ celé senzace přitom tvořila důvěra dvou českých ilustrátorů. Sadecký získal světovou pozornost. Konečný přišel o kariéru a velkou část vlastní práce.
P.S. Octobriana vznikla z talentu dvou ilustrátorů a drzosti jednoho mystifikátora. Jestli chcete podpořit další podobné příběhy, pošlete mi drobný příspěvek. Proměním ho v další článek o českých dějinách, které si často pohrávaly s pravdou.
