Článek
U pětky označující desetikorunu lze původ vystopovat k měnové reformě z roku 1892 a přesnému přepočtu jednoho zlatého na dvě koruny. Příběh bůra je mlhavější. Nejstarší doklady pocházejí z prvních let Československa, zatímco jeho kořeny pravděpodobně sahají do německého argotu.
Bůro za republiky
Nové Československo zdědilo po Rakousku-Uhersku korunovou měnu i nedostatek vlastních platidel. První československé státovky začaly přicházet do oběhu roku 1919. Mezi nimi byla také papírová pětikoruna, určená pro každodenní drobné placení.
Nízká hodnota znamenala rychlé střídání majitelů. Bankovky se špinily, trhaly a jejich životnost byla krátká. Parlamentní rozpočtový výbor roku 1924 přímo konstatoval, že papírové peníze na malé částky se při častém používání brzy opotřebují. Stát už dříve nahradil papírové jednokoruny mincemi a nyní přišla řada na pětikorunu.
Zákon č. 218/1924 Sb. stanovil, že nová mince vznikne ze směsi 75 dílů mědi a 25 dílů niklu. Z jednoho kilogramu kovu se mělo vyrazit sto kusů, takže každá pětikoruna vážila deset gramů. Senát zároveň žádal průměr 30 milimetrů, aby si ji lidé snadno nespletli s jednokorunou.
Stát směl vydat pětikoruny v celkové hodnotě nejvýše 300 milionů korun. To odpovídalo teoretickému limitu 60 milionů mincí. Zisk z ražby měl rozšířit státní zlatý poklad, místo aby se rozpustil v běžných výdajích.
Vládní nařízení o vydání kovových pětikorun nabylo účinnosti 23. července 1925. Autorem výtvarného návrhu byl významný sochař Otto Gutfreund. Na jedné straně mince se objevil československý lev se slovenským znakem na hrudi, na druhé výrazná číslice pět obklopená lipovými ratolestmi.
Právě v této době se objevuje jeden z nejstarších spolehlivých záznamů slova búr. Německý slavista Eugen Rippl vydal roku 1926 práci věnovanou slovní zásobě české hantýrky, se zvláštním zaměřením na Prahu.
Výraz tedy žil v české mluvě nejpozději rok po vydání první kovové pětikoruny. Časová blízkost svádí ke spojení obou událostí. Jistotu poskytuje samotný jazykový doklad: za první republiky už búr běžně označoval pět korun. Cesta, kterou se k této hodnotě dostal, vede dál na západ.
Německá stopa
Roku 1934 se výraz objevil ve studii jazykovědce Františka Oberpfalcera o argotu a slanzích. Autor uvedl, že pro pět korun je obecně rozšířeno označení búr, búra nebo bora. Za několik let tedy slovo proniklo natolik daleko, že už působilo jako zavedená součást městské mluvy.
Nejčastěji přijímaný výklad hledá původ v německém argotickém slově Bor. To označovalo hotové peníze a patrně vzniklo z německého výrazu Bargeld. Druhá část Geld znamená peníze, zatímco bar se v tomto spojení vztahuje k hotovosti, tedy penězům připraveným k okamžitému placení.
Po přechodu do češtiny se ustálily podoby búr a búra. Otevřená zůstává hlavní otázka: proč se výraz pro hotové peníze spojil právě s částkou pěti korun? Dochované prameny tento krok nevysvětlují.
Možnou roli mohla sehrát nápadná a často používaná pětikorunová mince z roku 1925. Takové spojení ovšem zůstává domněnkou. Národní knihovna se k otázce vrátila ještě roku 2022 a dospěla ke stejnému výsledku. Německá cesta působí pravděpodobně, přesná doba a místo přenosu slova zůstávají mimo známé doklady.
Argot podobným přesunům přál. Šlo o slovní zásobu lidí pohybujících se na okraji společnosti, například zlodějů, pašeráků, podvodníků, žebráků nebo vězňů. Jeho výrazy umožňovaly mluvit před cizími lidmi o kořisti, policii, vězení či penězích bez okamžitého prozrazení významu.
Jakmile se tajné slovo rozšířilo, jeho původní utajovací funkce slábla. Výraz pak mohl přejít do městského slangu a později do běžné řeči. Touto cestou se do češtiny dostala řada pojmenování peněz, mezi nimi prachy, tác, litr, meloun nebo právě bůr.
Starší mluva znala také označení velkej bůr pro padesátikorunu. Základní hodnota se tím zvětšila desetkrát. Slovo už fungovalo jako součást jednoduchého peněžního kódu, jehož význam museli účastníci hovoru odhadnout z prostředí a souvislostí.
Búr, búra, búro
Také podoba samotného slova se měnila. Slovník spisovného jazyka českého uvádí heslo búr s příklady „dej mi búra“ a „stálo to dva búry“. Český jazykový atlas zachycuje tři základní varianty: búr, búra a búro. V běžném psaní se rozšířily rovněž tvary s kroužkem, tedy bůr, bůra a bůro.
Největší překvapení přináší mapa jejich výskytu. Výraz búr a jeho varianty zaznamenali jazykovědci téměř ve všech zkoumaných městech v Čechách. Na Moravě se objevoval ojediněle, převážně v pohraničních městech nově osídlených po druhé světové válce.
Nejčastější podobou byl búr. Tvar búra se také používal poměrně hojně. Dnes velmi známé búro bylo ve výzkumu nejvzácnější a objevovalo se především ve městech na východním okraji Čech.
Mapa vychází z materiálu sbíraného v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Městská část výzkumu zahrnovala 57 lokalit a pracovala zpravidla se skupinami čtrnáctiletých a patnáctiletých žáků. Zachycuje proto řeč své doby; současné rozložení může vypadat jinak.
Výzkumníci vedle bůra zapsali také pestrou řadu dalších názvů pětikoruny. Lidé používali výrazy pětikačka, pětikáble, pětikajda, pětikára, půlpětka nebo žertovné spojení pět kulí. Žádné z těchto označení ovšem nedosáhlo takového rozšíření jako búr.
Slovo postupně překročilo svět mincí. Ve vězeňské mluvě znamenalo dostat bůra pětiletý trest odnětí svobody. Desetiletému trestu se mohlo říkat pětěra. Ve školním slangu se bůro spojilo se známkou pět a ve sportovním prostředí s pěti vstřelenými góly.
V některých dnešních hovorech může bůro označovat také pět tisíc korun. Starší slovníky citované Národní knihovnou tento význam ještě nezachycovaly. Slang se však přizpůsobuje hodnotě peněz i prostředí mluvčích, takže rozhodující bývá kontext.
Proměnila se také samotná pětikoruna. Prvorepublikový Gutfreundův kus vážil deset gramů a měl průměr kolem tří centimetrů. Současná česká mince váží 4,8 gramu, měří 23 milimetrů a jejím autorem je Jiří Harcuba. V oběhu je od 9. června 1993 a její první série vznikaly dokonce v Královské kanadské mincovně ve Winnipegu.
Mince se zmenšila, několikrát změnila podobu a prošla měnovými převraty i rozpadem Československa. Staré pojmenování přežilo. Roku 2026 má bůr za sebou nejméně sto let doložené existence v češtině.
Říkáte pětikoruně bůr, bůra, nebo bůro?
PS: Pokud vás baví příběhy slov, která běžně používáme, mou další tvorbu můžete podpořit sdílením článku nebo drobným příspěvkem. Díky, že čtete.
