Článek
Před zavedením koruny se v českých zemích platilo zlatými, německy guldeny. Od měnové reformy z roku 1857 se jeden zlatý dělil na sto krejcarů. Přes svůj český název stála tato měna na stříbře. Papírové bankovky postupně získaly v oběhu převahu a jejich povinná směnitelnost za drahý kov zůstávala pozastavena.
Cena stříbra začala po roce 1873 na světových trzích klesat. Většina významných evropských zemí mezitím přešla ke zlatému standardu. Rakousko-Uhersko tak zůstávalo spojeno se systémem, jehož základ ztrácel hodnotu vůči zlatu. Kurz měny kolísal a zahraniční platby se komplikovaly.
Habsburská monarchie potřebovala stabilnější peníze s pevně určeným vztahem ke zlatu. Reforma zároveň nabízela příležitost zavést přehlednější měnovou jednotku. Nové peníze měly monarchii přiblížit zemím, které už zlatý standard používaly.
Zákony z léta
Rakousko-Uhersko tvořily dvě státní části s vlastními zákonodárnými sbory. Zavedení společné měny proto vyžadovalo souběžnou právní úpravu. V rakouské části vznikl zákon č. 126/1892, v Uhersku zákonný článek XVII/1892.
Oba předpisy nesly datum 2. srpna 1892. Korunová soustava začala právně platit 11. srpna 1892, kdy byl rakouský zákon vyhlášen v říšském zákoníku. Právě rozdíl mezi těmito daty vede v historických přehledech k různým údajům o vzniku koruny.
Novou početní jednotkou se stala koruna, rozdělená na sto haléřů. V Rakousku se používal německý název Krone a dílčí jednotka Heller. Uherská část pracovala s názvy korona a fillér. Zkratkou měny bylo písmeno K.
Rakousko-uherská desetikorunová bankovka s datem 31. března 1900. Na tento nominál se přeneslo starší lidové označení pětka.
Přepočet vůči dosavadním penězům stanovily zákony jednoduše: jeden zlatý rakouské měny se rovnal dvěma korunám. Dluh ve výši deseti zlatých se tedy nově zapisoval jako dvacet korun. Lidé kvůli reformě o polovinu svých peněz nepřišli. Číselné hodnoty se zdvojnásobily a kupní síla zůstala při převodu zachována.
Hodnota jedné koruny odpovídala 0,304878 gramu ryzího zlata. Z jednoho kilogramu ryzího kovu tak podle zákona připadalo 3 280 korun. Zlaté desetikoruny a dvacetikoruny obsahovaly devadesát procent zlata, zbytek tvořila měď zvyšující odolnost mincí.
Povinná výměna bankovek za zlaté mince zůstala pozastavena. Systém se proto blížil standardu zlaté devizy. Rakousko-Uherská banka udržovala hodnotu koruny prostřednictvím rezerv a zahraničních měn navázaných na zlato. Od roku 1896 se kurz pohyboval blízko stanovené zlaté hodnoty a stabilitu si udržel až do začátku první světové války.
Koruny přicházejí
Zákon předběhl skutečný peněžní oběh. Podoba nových mincí byla vyhlášena teprve 28. prosince 1892. Dobová publikace tuto zvláštní situaci komentovala slovy, že „dle zákona můžeme platit platidly, kterých – nemáme“.
První zlaté mince se objevily na konci roku 1892. Drobné haléře přicházely do oběhu během jara následujícího roku. Stříbrná jednokoruna byla vydána 16. května 1893. Rakouská zlatá desetikoruna se začala razit až roku 1896.
Bankovky čekaly ještě déle. První bankovkou nové korunové měny se stala dvacetikoruna vydaná 20. září 1900. Celá plánovaná soustava korunových bankovek byla dokončena počátkem roku 1903. Obyvatelé monarchie tak několik let používali nové mince společně se starými bankovkami znějícími na zlaté.
Pětizlatová bankovka z roku 1881. Po přepočtu jednoho zlatého na dvě koruny odpovídala její hodnota deseti korun.
Přechodné období trvalo od srpna 1892 do konce roku 1899. Obě měny se přepočítávaly pevným poměrem dvě koruny za jeden zlatý. Staré bankovky proto dál plnily svou funkci a v peněženkách se potkávaly s korunovými mincemi.
Od 1. ledna 1900 se koruna stala výlučnou početní měnou monarchie. Peněžní závazky i úřední účty se od tohoto dne vyjadřovaly v korunách. Část starších mincí a bankovky rakouské měny zůstaly po přechodnou dobu platné. Jejich hodnotu už úřady počítaly v korunách.
Pětka přežila
Pětizlatová bankovka se mezi lidmi běžně nazývala pětka. Po měnové reformě měla hodnotu deseti korun, protože každý z pěti zlatých odpovídal dvěma korunám. Označení pětka postupně přešlo na nový desetikorunový nominál.
Lidová řeč si tak uchovala původní hodnotu staré bankovky. Podobným způsobem přešlo označení zlatka na dvoukorunu, která odpovídala jednomu dřívějšímu zlatému. Úřední změna měny proběhla během několika let, slovník obyvatel se měnil podstatně pomaleji.
Koruna nakonec přežila také stát, který ji vytvořil. Po rozpadu Rakouska-Uherska používalo Československo zděděná platidla. Během měnové odluky v roce 1919 byly rakousko-uherské bankovky okolkovány a zákon z 10. dubna 1919 stanovil název koruna československá.
Dvacetikorunová bankovka s datem 31. března 1900. Do oběhu byla uvedena v září téhož roku jako první bankovka nové korunové měny.
Právní podoba koruny i její kupní síla se během dalších desetiletí výrazně proměnily. Název převzala roku 1993 také samostatná Česká republika. Dnešní desetikoruna tak nese přezdívku, která vznikla u bankovky zaniklé monarchie před více než 130 lety.
Slovo pětka je malou jazykovou památkou na dobu, kdy se ceny převáděly ze zlatých na koruny. Říkáte ještě desetikoruně pětka, nebo už tento výraz z vašeho okolí zmizel?
Pětka přitom není jediným starým názvem peněz, který přežil v češtině. Svůj příběh mají také šesták, zlatka, vorl nebo zmrzlík.
Anketa
PS: Pokud vás baví příběhy ukryté v běžných slovech a věcech, můžete mou práci podpořit sdílením článku nebo drobným příspěvkem. Díky, že čtete.
Zdroje: https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/verejnost/.galleries/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/download/moravec_20220909_koruna.pdf
https://nc.cnb.cz/export/sites/nc/.galleries/pracovni_listy/kdyz_se_rekne_mirne_pokrocily_reseni_a_poznamky.pdf
