Článek
Když se dnes mluví o československých parašutistech vysílaných za druhé světové války z Británie do okupované vlasti, nejrychleji se vybaví Jozef Gabčík, Jan Kubiš nebo členové skupiny Silver A. Ještě před jejich operacemi dostal podobný úkol šestadvacetiletý Otmar Riedl. V době, kdy československé vojenské zpravodajství teprve získávalo zkušenosti s výsadky, se měl stát prvním kurýrem dopraveným do vlasti padákem.
Riedl se narodil 12. září 1914 v Kroměříži. Ve Zlíně prošel Baťovou školou mladých mužů a pracoval pro firmu Baťa. Cvičil v Sokole a základní vojenskou službu absolvoval u pěšího pluku 3, kde získal hodnost desátníka. V roce 1939 jej Baťova firma vyslala do jugoslávského Borova. Počítalo se s jeho dalším pracovním působením mimo Evropu, nakonec však jeho život přesměrovala válka.
V prosinci 1939 odešel Riedl do Francie a vstoupil do československé zahraniční armády. Sloužil u 1. československého pěšího pluku a v červnu 1940 se účastnil bojů během německého útoku na Francii. Jednotka ustupovala spolu s francouzskými vojsky a českoslovenští vojáci sváděli boje také u řeky Loiry. Za své působení ve Francii získal Riedl Československou medaili Za chrabrost. Po pádu Francie následovala evakuace do Velké Británie, kde byl povýšen na rotného. VHÚ připomíná také zajímavou spojitost s pozdější operací Anthropoid: ve Francii patřil mezi Riedlovy velitele Jozef Gabčík.
V Británii mezitím československé exilové vedení řešilo zásadní problém. Spojení s domácím odbojem bylo obtížné a nebezpečné. Londýn potřeboval do okupované země dostávat zprávy i součástky potřebné pro rádiové spojení. Jednou z možností bylo vyslat člověka letecky a spustit jej nad protektorátem na padáku. V československých podmínkách šlo na začátku roku 1941 stále o prakticky nevyzkoušený způsob nasazení. Připravovaná akce dostala krycí název BENJAMIN.
Pro první operaci vojenské velení vybralo právě Riedla. Podle Českého rozhlasu patřil k pětici zvažovaných mužů. V jeho prospěch hrála znalost jazyků a zkušenosti získané při práci pro mezinárodně působící Baťovu firmu. Pro práci v okupované zemi byly cenné také jeho předchozí vojenské zkušenosti a schopnost samostatně jednat. Riedl se tak stal prvním příslušníkem pozemních sil československé armády, který prošel za války výcvikem pro seskok padákem.
Jeho příprava byla proti pozdějším výsadkům překvapivě krátká. Na britském letišti Ringway u Manchesteru absolvoval základní parašutistický výcvik od 29. ledna do 1. února 1941. Po pozemní přípravě na trenažérech následovaly dva seskoky z letounu. Třetí, plánovaný na noc, zrušilo špatné počasí. Riedl poté pokračoval krátkým sabotážním kurzem. Pozdější českoslovenští parašutisté procházeli rozsáhlejším systémem speciální přípravy; Riedl vstupoval do operace v době, kdy se tento systém teprve vytvářel. Ringway se následně stalo hlavním místem parašutistického výcviku československých vojáků ve Velké Británii.
Úkol operace Benjamin byl celkem jednoduchý. Po seskoku měl Riedl vyhledat domácí odboj a předat poselství prezidenta Edvarda Beneše spolu s dalšími zprávami a krystaly potřebnými pro radiostanice. Operace měla současně ověřit, zda lze tímto způsobem udržovat spojení mezi londýnským exilem a lidmi působícími uvnitř protektorátu. Vojenský historik Eduard Stehlík uvádí, že se počítalo také s možností Riedlova pozdějšího návratu, aby mohl přivézt informace o situaci v okupované vlasti.
Otmar Riedl (druhý zleva) krátce před odletem, Londýn, duben 1941
Pro seskok byla vybrána oblast Křečhoře nedaleko Kolína. Domácí odboj znal plánované místo a čekal na kurýra z Londýna. Příprava zabrala týdny a podle Vojenského historického ústavu si Londýn s Prahou kvůli operaci vyměnil přibližně padesát depeší. První termín připadl už na 17. února 1941. Počasí a další okolnosti však odlet několikrát odsunuly. Nevyšel ani let 12. března.
Definitivní rozkaz přišel 16. dubna 1941. Riedl nastoupil do britského dvoumotorového bombardéru Armstrong Whitworth Whitley a zamířil nad okupovanou Evropu. V okolí Kolína na něj měla čekat česká země a lidé připravení převzít zásilku z Londýna.
Let, který měl otevřít novou kapitolu československého odboje, se však během několika hodin změnil v příběh, s jakým nikdo z jeho plánovačů nepočítal.
Seskok do Alp
V noci z 16. na 17. dubna 1941 čekali lidé českého odboje poblíž Křečhoře na Kolínsku na zvuk britského letadla. Pro Riedla byla připravena doskoková plocha jižně od obce. Podle pozdějšího popisu měly místo označit baterky, které odbojářům poskytl Josef Mašín z nedalekých Lošan. Přípravy běžely týdny a domácí skupina věděla, že z Londýna přiletí kurýr. Té noci však nad Křečhoří žádný Whitley nepřiletěl.
Riedl přitom už seděl v letadle a mířil k místu, které posádka považovala za české území. Navigátor během letu ztratil orientaci. V době bez satelitní navigace se noční lety nad okupovanou Evropou opíraly o mapy, výpočty, orientační body a odhad polohy. Chyba v tomto případě narostla do rozměru, který později neměl mezi československými výsadky obdoby. Když dostal Riedl povel k seskoku, věřil, že se nachází poblíž Kolína.
Po otevření padáku se pod ním místo středočeské krajiny objevilo horské údolí. Riedl přistál u tyrolského Landecku v rakouských Alpách, nedaleko hranice s Itálií. Od plánované Křečhoře ho dělilo přibližně 460 až 465 kilometrů vzdušnou čarou. Šlo o největší známý navigační omyl při československých výsadkových operacích za války.
Zpočátku Riedl přesnou polohu neznal. Krajina kolem něj však rychle ukázala, že Kolínsko rozhodně nevypadá takhle. Pozdější rekonstrukce jeho příběhu popisuje zasněžené horské údolí a prudké svahy. Riedl se nejprve domníval, že mohl skončit někde v Tatrách. Teprve místní označení a orientace v terénu mu ukázaly mnohem horší skutečnost: ocitl se hluboko na území nacistické říše a stovky kilometrů od lidí, kteří na něj čekali.
V tu chvíli se celý smysl operace Benjamin rozpadal. Riedl u sebe nesl poselství určené domácímu odboji, náhradní krystaly pro radiostanice, doklady, peníze a pistoli. Kdyby jej německé bezpečnostní orgány zadržely s touto výbavou, vysvětlení jeho přítomnosti v Alpách by bylo prakticky nemožné.
Rozhodl se proto zbavit všeho, co by jej mohlo spojit s Londýnem. Dopisy určené odboji zničil, krystaly zakopal a zbavil se také pistole a kompromitujících dokladů. Česká televize uvádí, že písemnosti snědl a krystaly ukryl do země. Z hlediska původního úkolu tím operace Benjamin fakticky skončila. Riedl teď řešil mnohem prostší problém: jak přežít a dostat se do Protektorátu.
Vyrazil směrem, o kterém předpokládal, že jej přivede blíž k domovu. V horách však působil jako cizinec bez věrohodných dokladů a brzy narazil na kontrolu. Podle Českého rozhlasu jej na konci prvního údolí zadržela finanční stráž. Tím začala další část mimořádné improvizace. Riedl neměl pro situaci v Tyrolsku připravenou předem nacvičenou legendu. Krycí příběh si vytvořil až během výslechu.
Vsadil přitom na část vlastní minulosti. Uvedl své skutečné jméno, skutečné rodiště a firmu Baťa jako zaměstnavatele. Vyšetřovatelům tvrdil, že pracoval v Jugoslávii a kvůli tamní válce se vrací do Čech. Chybějící doklady vysvětlil tím, že o ně přišel během cesty. Příběh měl jednu zásadní výhodu: německé úřady si velkou část údajů mohly ověřit a skutečně zjistily, že člověk jménem Otmar Riedl pro Baťu pracoval.
Do hry pak vstoupila okolnost, kterou Riedl při seskoku nemohl naplánovat. Německé orgány se obrátily na personální oddělení Baťovy firmy. Lidé ve Zlíně potvrdili jeho zaměstnání a zamlčeli skutečnost, že už delší dobu věděli o jeho odchodu do československé zahraniční armády. Tato odpověď výrazně podpořila Riedlovu verzi a pravděpodobně mu zachránila život. Gestapo tak získalo potvrzení, které z domnělého parašutisty udělalo v jejich očích zaměstnance vracejícího se z Balkánu.
Německé úřady ho přesto zadržely a poslaly do vězení v Innsbrucku. Za ilegální překročení hranice dostal dva měsíce vězení. Pro člověka, který několik hodin před zatčením seskočil z britského bombardéru s tajným poselstvím prezidenta Beneše, to byl téměř neuvěřitelný výsledek. Jeho skutečné poslání zůstalo skryté.
Po odpykání trestu dostal možnost pokračovat tam, kam podle své výpovědi celou dobu směřoval – do Protektorátu Čechy a Morava. Operace Benjamin byla z pohledu Londýna ztracena. Riedl však stále znal kontakty, které měl původně vyhledat. Jakmile překročil hranice okupované vlasti, pokusil se svůj úkol znovu oživit.
Návrat domů
Po dvou měsících vězení se Otmar Riedl skutečně dostal tam, kam měl původně zamířit padákem. Německé úřady jej eskortovaly do Protektorátu Čechy a Morava. Z pohledu operace Benjamin však přišel pozdě. Od plánovaného setkání s domácím odbojem uplynula dlouhá doba, tajný materiál zůstal v Alpách a lidé čekající na kurýra z Londýna dávno opustili připravené místo. Riedl přesto zkusil splnit alespoň část původního úkolu.
Jedním z kontaktů měla být osoba spojená se spořitelnou na pražských Vinohradech. Riedl tam dorazil a použil předem domluvený způsob navázání spojení. Smluvené heslo zůstalo bez odezvy. Od plánovaného termínu uběhly měsíce a odbojová síť mezitím fungovala v úplně jiných podmínkách. Operace Benjamin tím definitivně ztratila možnost pokračovat podle londýnského plánu.
Riedl se následně vrátil k tomu, co mu už jednou pomohlo zachránit život – k firmě Baťa. Nakonec pracoval v podnikové prodejně v Trhových Svinech, kde se také oženil. V okupované zemi tak žil muž, který před časem přiletěl z Británie s tajným poselstvím prezidenta Beneše. Německým úřadům při zatčení v Tyrolsku sdělil vlastní jméno a jeho totožnost byla úředně prověřena. Právě tato směs pravdivých údajů, pohotové legendy a pomoci Baťových zaměstnanců mu umožnila vrátit se k běžnému životu.
V Londýně o Riedlově skutečném osudu nevěděli a až do konce války jej považovali za ztraceného, respektive mrtvého. Zpravodajské vedení vědělo, že let s Benjaminem skončil katastrofální navigační chybou. Zpětnou zprávu od vysazeného kurýra však nedostalo. Riedl zároveň neměl možnost bezpečně oznámit, že přežil a dostal se do Čech.
Takto strávil většinu okupace. Jeho další osud zároveň ukazuje, jak důležitou roli sehrála náhoda. Některé pozdější československé výsadky nacisté rozbili po zatčení jejich členů a konfidentům se podařilo odhalit další lidi zapojené do odboje. Riedla chránila také skutečnost, že jeho výcvik proběhl velmi brzy a odděleně od mužů z pozdějších operací. Parašutisté, kteří se dostali do rukou gestapa a začali spolupracovat, jej osobně neznali.
Konec války Riedla zastihl v Trhových Svinech. V květnu 1945 se zapojil do místního povstání. V té chvíli už mohl po čtyřech letech poprvé otevřeně říct, odkud přišel a proč se v protektorátu vůbec ocitl. Po osvobození zamířil do Prahy a přihlásil se na ministerstvu národní obrany u svého někdejšího velitele Karla Palečka.
Jeho příchod vyvolal překvapení. Muž, kterého jeho nadřízení léta pokládali za mrtvého, stál před nimi živý a mohl vysvětlit celý sled událostí od nočního letu přes Alpy až po život v okupované zemi. Vojenský historik Eduard Stehlík později připomněl Riedlovu vzpomínku na setkání s Palečkem. Riedl se ho tehdy zeptal, proč byl pro první podobnou operaci vybrán právě on. Paleček mu podle této vzpomínky odpověděl s vojenským humorem, že má tak nenápadnou tvář, že by v něm parašutistu nikdo nehledal.
Riedl se po osvobození ještě vrátil do vojenské služby. Později odešel do civilu a znovu pracoval v obchodě. Po únoru 1948 se vyhnul osudu, který postihl řadu československých vojáků se zkušeností ze západní armády. Pracoval jako vedoucí prodejny a následně dlouhá léta vedl obchodní dům národního podniku Textil v tehdejším Gottwaldově. Do penze odešel v roce 1970.
Jeho příběh získal výraznější pozornost až s odstupem. Riedl žil v Holešově a vojenským historikům vyprávěl podrobnosti své neobvyklé mise. Zemřel 10. října 1994 ve věku osmdesáti let.
Operace Benjamin svůj původní úkol nesplnila. Poselství prezidenta Beneše se k adresátům touto cestou nedostalo a krystaly pro radiostanice skončily ukryté v Alpách. Přesto měla v historii československého odboje důležité místo. Šlo o jeden z prvních praktických pokusů dopravit kurýra z Británie přímo do okupované vlasti. Zkušenosti z těchto akcí následně využívaly další výsadky. Už v říjnu 1941 byl při operaci Percentage vysazen František Pavelka a na konci prosince následovaly skupiny Anthropoid, Silver A a Silver B.
Otmar Riedl, narozený 12. září 1914, tak vstoupil do historie především díky misi, která se téměř od první chvíle vyvíjela úplně jinak, než její plánovači zamýšleli. Měl dopadnout poblíž Kolína. Skončil u Landecku v Alpách, přežil zatčení, přesvědčil německé úřady o své krycí verzi a válku zakončil v zemi, do které jej britský bombardér před čtyřmi lety nedokázal dopravit.
P.S. Pokud vás příběh Otmara Riedla zaujal, pomůže mi jeho sdílení nebo drobná podpora další tvorby. Díky, že čtete.
Zdroje: https://www.vhu.cz/otmar-riedl-vysazen-460-kilometru-od-cile/
https://www.vhu.cz/atentat-80-vysadek-ve-vlasti-historicky-seskok-z-28-na-29-prosince-1941
