Článek
Když se 7. září 1914 v Praze narodila Ludmila Babková, Evropa byla teprve několik týdnů ve válce. Z dívky z pražské rodiny se během dvaceti let měla stát jedna z nejvýraznějších českých filmových tváří své generace. Její pozdější život téměř překryla aféra s Josephem Goebbelsem. Začátek její kariéry přitom ukazuje úplně jiný příběh: mimořádně rychlý vzestup mladé herečky v době, kdy československý zvukový film teprve hledal své první skutečné hvězdy.
Narodila se jako Ludmila Babková. Její otec Karel Babka pracoval jako úředník pražského magistrátu, matka Ludmila měla blízko k hudbě a toužila po pěvecké dráze. Podle vzpomínkového pořadu Českého rozhlasu se doma četlo, muzicírovalo a chodilo do divadla. Ludmila od dětství tančila a postupně ji stále silněji přitahovalo herectví. Po předchozí neúspěšné zkoušce se nakonec dostala na pražskou konzervatoř.
Právě během studia přišla nabídka, která rozhodla o jejím dalším životě. Režisér Miroslav J. Krňanský ji obsadil do filmu Kariéra Pavla Čamrdy. Sedmnáctiletá studentka v něm hrála Viktorku, dceru rady Švarce a hlavní ženskou postavu milostné zápletky. Film měl premiéru 25. prosince 1931. V obsazení se objevili také Hugo Haas nebo Vladimír Borský.
Pro studentku konzervatoře však filmování znamenalo problém. Školní pravidla účinkování ve filmu omezovala, a proto začala používat umělecké jméno. Lída Baarová vznikla podle spisovatele Jindřicha Šimona Baara, jehož jméno jí podle dochovaných vzpomínek navrhl otec. Rodina Baara znala z pobytů na Šumavě. Kariéra Pavla Čamrdy nakonec znamenala také konec jejího studia; Národní filmový archiv uvádí, že pražskou konzervatoř nedokončila.
Rozhodnutí vsadit na film se jí rychle vyplatilo. Už během následujících let dostávala jednu roli za druhou. Objevila se například ve filmech Funebrák, Madla z cihelny, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese nebo Jsem děvče s čertem v těle. Výrazná tvář a fotogeničnost z ní udělaly jednu z mladých hvězd nastupujícího československého zvukového filmu. Už v roce 1932 skončila v čtenářské anketě časopisu Kino o nejoblíbenější filmovou hvězdu druhá. Před ní se umístila pouze Truda Grosslichtová.
Baarové bylo stále kolem dvaceti let a československý film jí začínal být malý. Zásadní nabídka přišla v roce 1934 z Německa, kde ji angažovala společnost UFA. Ta patřila k nejvýznamnějším filmovým podnikům tehdejší Evropy a její berlínská studia nabízela možnosti, které domácí produkce jen těžko mohla nabídnout. Pro mladou českou herečku to znamenalo vstup na podstatně větší trh.
Lída Baarová v časopise Kinorevue, 1940
Její první zásadní německou příležitostí se stala Barkarola (Barcarole) režiséra Gerharda Lamprechta. Natáčelo se od konce listopadu 1934 do ledna následujícího roku, mimo jiné v Benátkách. Film měl berlínskou premiéru 4. března 1935. Baarová v něm hrála Giacintu Zubaran a jejím filmovým partnerem byl tehdy velmi populární německý herec Gustav Fröhlich.
Úspěch nebyl jednorázový. UFA s Baarovou dál počítala a začala ji budovat jako výraznou ženskou hvězdu. V Německu natočila s Fröhlichem také Leutnant Bobby, der Teufelskerl a později Die Stunde der Versuchung. Filmportal uvádí, že byla prezentována jako exoticky působící kráska, která měla na plátně výrazný typ a snadno se odlišovala od německých hereček své doby. Vedle filmu vystupovala v Berlíně také na divadelních scénách.
Pracovní vztah s Gustavem Fröhlichem se změnil i v osobní. Od roku 1935 spolu žili. Fröhlich už patřil mezi známé německé herce a Baarová se po jeho boku stále pevněji usazovala v berlínském filmovém prostředí. Její němčina byla natolik dobrá, že mohla v německých filmech pravidelně hrát, což bylo pro československou herečku mimořádným kariérním úspěchem.
Je přitom důležité připomenout, v jakém Německu její kariéra rostla. Adolf Hitler byl kancléřem od roku 1933 a filmový průmysl už podléhal stále silnější kontrole nacistického státu. UFA fungovala v prostředí, v němž kultura získávala čím dál větší význam pro režimní propagandu. Baarová přesto pokračovala ve své kariéře především jako herečka a během několika let se dostala z pražských ateliérů do bezprostřední blízkosti nejvyšších společenských kruhů nacistického Německa.
Právě tady se její mimořádně rychlý vzestup začal měnit v příběh, který ji měl pronásledovat po zbytek života. V Berlíně už měla úspěch, známého partnera a otevřené dveře k dalším filmům. Zároveň se pohybovala ve světě, kde se film, společenské kontakty a politika stále těsněji prolínaly. A mezi lidmi, kteří si mladé české herečky všimli, byl také říšský ministr propagandy Joseph Goebbels.
Aféra s Goebbelsem
Muž, který se začal o Lídu Baarovou zajímat, nebyl obyčejným obdivovatelem z filmového prostředí. Joseph Goebbels stál od roku 1933 v čele říšského ministerstva propagandy a patřil k nejmocnějším mužům nacistického Německa. Pod jeho působnost spadala velká část tisku, rozhlasu, divadla a filmu. Současně předsedal Říšské kulturní komoře, jejíž součástí byla také Říšská filmová komora. Pro herce a další filmaře tak představoval člověka s mimořádným vlivem na jejich profesní život.
Právě tahle okolnost dává vztahu s Baarovou rozměr, který pozdější romantická vyprávění snadno zakryjí. Na jedné straně stála mladá zahraniční herečka, která se v Berlíně dostala na vrchol dosavadní kariéry. Na druhé straně ženatý ministr propagandy, jeden z Hitlerových nejbližších spolupracovníků a muž spoluurčující pravidla německého kulturního života.
Přesný okamžik, kdy jejich vztah překročil hranici běžné známosti, se určuje obtížně. V různých životopisných textech se objevuje už rok 1936. Sama Baarová později kladla začátek milostného poměru do počátku roku 1937. Historikové proto mohou bezpečně říct, že se jejich vztah rozvíjel během druhé poloviny třicátých let a nejpozději v létě 1938 se z něj stal problém zasahující až do nejvyššího vedení nacistického režimu.
O samotném průběhu milostného vztahu vzniklo množství barvitých příběhů. Baarová během života poskytla řadu rozhovorů a ve vzpomínkách popisovala Goebbelsovo dvoření, společná setkání i vlastní okouzlení jeho osobností. Právě tady je potřeba opatrnost. Velká část intimních detailů vychází z jejích výpovědí zaznamenaných o mnoho desetiletí později.
Zvláštní je také samotný Goebbelsův deník. Patří k nejdůležitějším pramenům k jeho životu, vztah s Baarovou v něm však popsal nezvykle zahaleně. Historická analýza deníků upozorňuje, že při společných pobytech zapisoval především narážky a vyhýbal se otevřenému pojmenování milostného poměru. Přesto lze z dalších záznamů a navazujících událostí rekonstruovat okamžik, kdy se soukromá aféra změnila v politickou záležitost.
Rozhodující léto přišlo v roce 1938. Goebbels své manželce Magdě sdělil, že Baarovou miluje. Manželství Goebbelsových přitom nebylo pouze jejich soukromou věcí. Magda s dětmi vystupovala na veřejnosti jako součást režimního obrazu spořádané nacistické rodiny a měla zároveň velmi blízký vztah k Hitlerovi.
Dne 15. srpna 1938 se Magda Goebbelsová obrátila právě na Hitlera. Odborná práce historičky Angely Hermannové založená mimo jiné na Goebbelsových denících uvádí, že Hitler se o situaci dozvěděl a požadoval okamžité ukončení vztahu s Baarovou.
Goebbels se podřídil. Z jeho deníkových zápisů z následujících dní je patrné, že zásah prožíval těžce. Dne 16. srpna si zapisoval o povinnosti, které se musí podřídit i v nejtěžší chvíli, a o dva dny později označil tehdejší období za nejtěžší čas svého života. Jméno Baarové přitom v těchto pasážích přímo neuvedl. Kontext událostí a další prameny umožňují historikům spojit zápisy právě s koncem jejich vztahu.
Hitlerův zásah měl velmi praktický důvod. Skandál kolem jednoho z nejvýše postavených nacistických politiků byl pro režim nežádoucí, zvlášť když šlo o vztah s českou herečkou v době prudce se zhoršujících vztahů mezi Německem a Československem. V srpnu 1938 už zároveň vrcholila sudetoněmecká krize a Hitler připravoval stále tvrdší postup proti Československu.
Pro Baarovou znamenal konec aféry také prudký zlom v kariéře. V létě a na začátku podzimu 1938 ještě pracovala na historickém filmu Preußische Liebesgeschichte, kde hrála po boku Willyho Fritsche. Natáčení probíhalo od července do září. Hotový film německá cenzura v prosinci 1938 zakázala a do kin se dostal až v roce 1950 pod názvem Liebeslegende. Německý Filmportal spojuje jeho tehdejší neuvedení přímo s ukončením Baarové vztahu s Goebbelsem z důvodů státního zájmu.
V roce 1938 se Baarová vrátila do Prahy. Německé období, které začalo jako mimořádný kariérní úspěch mladé české herečky, tím prakticky skončilo. Ještě několik měsíců předtím patřila k tvářím velké evropské kinematografie. Teď s sebou nesla pověst ženy spojené s jedním z nejznámějších představitelů nacistického režimu.
Právě kolem této chvíle vznikla později řada legend. Vyprávělo se o žárlivých scénách, fyzických střetech Gustava Fröhlicha s Goebbelsem, Hitlerově osobním zájmu o Baarovou i dramatických výhrůžkách sebevraždou. Některé podobné epizody se objevují ve vzpomínkách a populárních biografiích, jejich spolehlivé doložení je podstatně slabší.
Aféra se tím uzavřela pouze v jejím osobním životě. Její následky si Baarová nesla dál. Když o sedm let později skončila válka a lidé spojení s nacistickou mocí začali skládat účty, vztah s Goebbelsem se stal jednou z prvních věcí, které jí československé úřady připomněly.
Vězení a stín minulosti
Po návratu z Německa v roce 1938 pokračovala Lída Baarová v českém filmu. V následujících letech hrála například v Dívce v modrém, Ohnivém létě, Maskované milence nebo Turbíně. Její poslední české filmové role pocházejí z počátku čtyřicátých let. Později našla další práci v Itálii, kde během války natočila několik snímků. Konec konfliktu už ji zastihl v úplně jiné situaci než období berlínské slávy.
Ještě před osvobozením odešla z Prahy do Německa. V září 1945 ji americké úřady předaly Československu a po příjezdu skončila ve vazbě. Čekalo ji vyšetřování kvůli podezření, že podporovala nacistický režim a dopustila se udavačství. Její několik let starý vztah s Goebbelsem se v poválečné atmosféře stal jednou z nejvýraznějších okolností celého případu.
Popis zadržené Lídy Baarové z roku 1945
Ve vazbě strávila téměř šestnáct měsíců. Šlo o velmi vážné řízení podle takzvaného velkého retribučního dekretu, který sloužil k potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů. Před mimořádným lidovým soudem se řešilo především podezření na podporu nacismu a údajné udávání lidí německým bezpečnostním orgánům.
Výsledek pro Baarovou dopadl výrazně lépe, než mohla během vyšetřování očekávat. V prosinci 1946 soud konstatoval, že se nepodařilo prokázat její udavačství ani podporu nacismu prostřednictvím spolupráce s gestapem nebo Sicherheitsdienstem. Soud zároveň dospěl k závěru, že její styky s Goebbelsem a Hitlerem nespadaly do období, které tehdejší předpisy označovaly jako dobu zvýšeného ohrožení republiky. Právě časové vymezení hrálo v případu zásadní úlohu.
Tady často životopis Baarové končí větou, že byla očištěna. Skutečnost byla složitější. Případ převzala Trestní vyhledávací komise při Ústředním národním výboru hlavního města Prahy a posuzovala její chování podle takzvaného malého retribučního dekretu o proviněních proti národní cti.
V lednu 1948 přišlo další rozhodnutí. Baarová byla uznána vinnou z provinění proti národní cti a dostala trest šesti měsíců odnětí svobody a peněžitou pokutu 750 000 korun. Komise jí kladla za vinu, že se ucházela o výhody u německých představitelů a svým jednáním vyvolávala veřejné pohoršení. Mezi posuzované skutečnosti patřil také její milostný vztah s Goebbelsem. V té době už měla za sebou téměř šestnáct měsíců poválečné vazby.
Právněhistorická studie zároveň upozorňuje na podstatnou okolnost. Baarové německá filmová kariéra začala ještě před vztahem s Goebbelsem. Badatelky také nenašly doklady, že by svůj poměr využívala k pronásledování jiných lidí, spojovala se s rasovou či náboženskou perzekucí nebo veřejně vystupovala po Goebbelsově boku jako součást nacistického režimu. Její odpovědnost proto nelze jednoduše zaměnit za odpovědnost samotných nacistických funkcionářů.
Poválečné období zasáhlo tvrdě také její rodinu. Baarové matka zemřela po jednom z výslechů na infarkt. Její mladší sestra, herečka Zorka Janů, zemřela 24. března 1946 ve věku pouhých 24 let po sebevraždě. Helena Třeštíková při práci na dokumentu Zkáza krásou připomínala, že Zorka přišla o angažmá ve Vinohradském divadle kvůli tomu, že byla sestrou Lídy Baarové.
Trestní nález v případu Lídy Baarové
Baarová se po propuštění pokusila začít znovu. V červenci 1947 se provdala za Jana Kopeckého a po komunistickém převratu v roce 1948 společně odešli z Československa. Její další cesta vedla přes Rakousko znovu k filmu. V padesátých letech hrála v Itálii a ve Španělsku a objevila se také ve Felliniho filmu Darebáčci (I vitelloni). Později působila především v rakouském a západoněmeckém divadle.
Do Československa se po emigraci vrátila až po pádu komunistického režimu. Poslední část života strávila především v Salcburku, kde 27. října 2000 zemřela ve věku 86 let. V devadesátých letech tam s ní Helena Třeštíková natočila rozsáhlý rozhovor, který se později stal základem dokumentu Zkáza krásou. Baarová v něm i ve svých pamětech vykreslovala samu sebe jako mladou, slávou oslněnou ženu, která se pošetile zapletla s člověkem, jehož postavení a význam plně nedocenila.
Takové vysvětlení ovšem pochází od samotné Baarové. Historická fakta dávají střízlivější obraz. Její kariéru v Německu nezařídil Goebbels a poválečné vyšetřování jí neprokázalo spolupráci s gestapem, SD ani udavačství. Současně několik let dobrovolně působila v nacistickém Německu a navázala intimní vztah s jedním z nejmocnějších představitelů režimu. Poválečná justice ji za těžké zločiny neodsoudila, za provinění proti národní cti však ano. Právě tahle směs doložených skutečností vysvětluje, proč se jméno Lídy Baarové dodnes odděluje od její herecké kariéry jen velmi těžko.
P. S. Příběh Lídy Baarové dodnes vyvolává silné reakce. Pokud vás podobné osudy českých osobností a méně známé kapitoly historie baví, budu rád za podporu článku, komentář nebo sdílení. Díky, že čtete.
Zdroje: Lída Baarová – Filmový přehled
