Článek
Zdeněk Lev z Rožmitálu přišel na svět patrně krátce před rokem 1470. Narodil se do rodu, který už několik generací patřil mezi výrazné hráče české politiky. Jeho otcem byl Lev z Rožmitálu, v literatuře často uváděný jako Jaroslav Lev. Proslul vedením poselstva Jiřího z Poděbrad po evropských panovnických dvorech a po návratu zastával úřad nejvyššího hofmistra. Zdeňkova teta Johana z Rožmitálu byla manželkou Jiřího z Poděbrad a českou královnou.
Po otcově smrti roku 1485 se Zdeňkovým poručníkem stal Jan Zajíc z Házmburka. Mladý dědic převzal Blatnou, Rožmitál a další rodové državy. Zároveň získal politické kontakty, ze kterých mohl později čerpat. Významnou roli sehrál jeho sňatek s Kateřinou Švihovskou z Rýzmberka. Její otec Půta Švihovský patřil k předním mužům království a zastával úřad nejvyššího zemského sudího. Zdeněk Lev se díky tomuto spojení dostal do okruhu mocných katolických pánů.
První velký úřad získal roku 1498, kdy se stal jedním ze dvou karlštejnských purkrabích. Karlštejn sloužil jako místo pro uchovávání korunovačních klenotů a zemských písemností, takže tato funkce přinášela prestiž i přístup k důležitým jednáním. Zdeněk Lev tehdy patřil mezi mladší členy panské obce. Během několika let se však posunul do samotného čela zemské správy.
Novodobé grafické zpracování rodového erbu pánů z Rožmitálu.
Roku 1504 převzal úřad nejvyššího zemského sudího, který před ním držel jeho tchán Půta Švihovský. O tři roky později zemřel nejvyšší purkrabí Jindřich IV. z Hradce a uvolněné místo připadlo Zdeňkovi Lvovi. V pramenech se jeho nástup objevuje na přelomu let 1507 a 1508. V každém případě šlo o rozhodující okamžik celé jeho kariéry. Nejvyšší purkrabí představoval prvního zemského úředníka a po králi nejvýše postaveného muže Českého království. Předsedal zemskému sněmu a soudu, zároveň stál v čele zemské hotovosti.
Zdeněk Lev získal tento post v době, která silnému šlechtici přála. Král Vladislav II. Jagellonský pobýval převážně v uherském Budíně a správu českých zemí přenechával nejvyšším úředníkům. Pražský svatojakubský sněm roku 1508 ustavil skupinu královských zástupců, mezi nimiž měl Zdeněk Lev vedoucí postavení. Kolem něj se vytvořil okruh spřízněných pánů, úředníků a věřitelů. Jejich vliv zasahoval do zemských úřadů, správy královského majetku i sporů mezi šlechtickými skupinami.
Rožmitál současně vystupoval jako hlava katolického tábora. Prosazoval nadřazené postavení panského stavu a tvrdě hájil jeho výsady vůči královským městům. Politické soupeře vytlačoval pomocí dohod, rodinných vazeb a účelových spojenectví. Nejvýraznější protiváhu představoval mocný rod Pernštejnů. Střet těchto skupin postupně ovládl českou politiku závěru jagellonské éry.
Další posílení přišlo po smrti Vladislava II. v roce 1516. Mladý Ludvík Jagellonský pobýval v Uhrách a správu českých zemí převzali tři poručníci. Klíčové postavení mezi nimi držel právě Zdeněk Lev. Jeho slovo rozhodovalo při svolávání sněmů, obsazování úřadů a správě královských příjmů. Z dědice významného rodu se během dvou desetiletí stal muž, který dokázal řídit České království z Pražského hradu, zatímco panovník sídlil stovky kilometrů daleko.
Velmožský život
Moc v jagellonských Čechách měla svou cenu. Přední šlechtic potřeboval udržovat početný dvůr a hostit spojence. Zdeněk Lev z Rožmitálu k tomu financoval vlastní politické aktivity a rozsáhlou stavební činnost. Jeho vystupování odpovídalo muži, který řídil království během dlouhých pobytů panovníka v Budíně. Blatná se pod jeho správou proměnila v reprezentativní sídlo jednoho z nejmocnějších českých velmožů.
Na hradě vznikal nový palác, jehož autorství bývá spojováno se stavitelem Benediktem Riedem. Ten pracoval také na Pražském hradě a vytvořil Vladislavský sál. Blatenský palác dostal dvě obytná patra, rozměrné místnosti a výrazné arkýře. Stavba svou velikostí zastínila starší části hradu. Dochovaný dopis z března 1530 dokládá, že Zdeněk Lev chtěl Benedikta vyslat do Blatné kvůli dalším stavebním potřebám. Významný zemský úředník si tak pro rodové sídlo zajišťoval služby architekta spojeného s královským dvorem.
Stavební práce probíhaly také v Rožmitále pod Třemšínem. Zdeněk Lev roku 1526 žádal tamního purkrabího, aby se stavba dokončila před zimou. S jeho působením bývá spojována mohutná vstupní věž a část zámeckého paláce. Na rodových državách současně vznikala umělecká díla určená pro kostely a kaple. Objednávky tak posilovaly obraz zbožného katolického pána i sebevědomého člena nejvyšší aristokracie.
Výraznou stopu zanechal také v blatenském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Jeho dostavba skončila za vlády Zdeňka Lva a 8. září 1515 byl kostel vysvěcen spolu s nedalekou hřbitovní kaplí svatého Michala. Následující rok vzniklo nadání pro kaplana u oltáře svaté Anny. Zdeněk Lev později objednával další výtvarná díla s touto světicí. V korespondenci z roku 1523 řešil práci na obrazu a jednání s řezbářem, patrně působícím v Pasově.
Okázalá reprezentace měla v tehdejší společnosti praktický význam. Výzdoba sídel ukazovala původ majitele, jeho příbuzenské vazby a postavení mezi ostatními rody. Erby na Blatné připomínaly spojení Rožmitálů s nejvýznamnějšími šlechtickými rodinami. Náboženské motivy zdůrazňovaly katolickou víru majitele panství. Rytířské obrazy zase představovaly hodnoty, které chtěl velmož spojovat se svým jménem. Luxus zde sloužil jako veřejná řeč moci.
Zdeněk Lev zároveň rozšiřoval své državy. Od Švihovských získal Velhartice, později k jeho majetku přibyly Drahonice a Lysá nad Labem. Na sklonku života koupil Klenovou. Na Velharticku podporoval těžbu a pro Hory Matky Boží získal roku 1511 horní privilegia. Jednotlivá panství ležela v různých částech země a jejich správa vyžadovala další úředníky i peníze.
Hlavní zdroj Rožmitálovy síly představovaly půjčky králům. Vladislav II. a Ludvík Jagellonský potřebovali značné částky na chod dvora a státní výdaje. Zdeněk Lev jim peníze poskytoval, případně za jejich závazky ručil. Panovníci mu za to svěřovali statky do zástavy a potvrzovali nároky na budoucí splátky. Po smrti Vladislava II. patřil Zdeněk Lev k největším věřitelům královské pokladny. Jeho politický vliv a finanční podnikání se postupně propojily.
Tento systém fungoval, dokud si Zdeněk Lev udržoval blízkost ke králi. Zástavní majetek přinášel příjmy a vysoký úřad mu dával váhu při jednání s dalšími šlechtici. Současně rostly jeho vlastní závazky. Peníze vložené do panovnických půjček chyběly v rodové pokladně a jejich splácení se protahovalo. Část Rožmitálova bohatství tak existovala hlavně na papíře v podobě královských dlužních úpisů.
První tvrdý zásah přišel roku 1523. Ludvík Jagellonský navštívil Čechy se svou manželkou Marií a provedl rozsáhlou výměnu zemských úředníků. Zdeněk Lev přišel o post nejvyššího purkrabího a zastupováním krále byl pověřen Karel z Münsterberka. Dlouhé soustředění moci v rukou rožmitálského pána vyvolávalo odpor také u dvora v Budíně. Ztráta funkce okamžitě oslabila jeho politické postavení a zasáhla také hospodaření rodu.
Po dvou letech se Zdeněk Lev do čela zemské správy vrátil. Jagellonská vláda však brzy skončila smrtí Ludvíka v bitvě u Moháče. Rožmitál podpořil kandidaturu Ferdinanda Habsburského a při jeho korunovaci v roce 1527 se podílel na nesení svatováclavské koruny. Nový král prosazoval pevnější panovnickou vládu a chtěl omezit samostatnost zemských předáků. Zdeněk Lev naopak hájil moc panského stavu, na které vybudoval celou svou kariéru. Jejich představy o řízení země se postupně rozcházely.
Ferdinand navíc zdědil staré jagellonské dluhy. Rožmitálova pohledávka po Ludvíkovi dosahovala desítek tisíc zlatých a část byla zajištěna výnosy z jáchymovského dolování. Král závazky uznával, splátky však přicházely pomalu. Zdeněk Lev mezitím čelil vlastním věřitelům a žádal o prodlužování lhůt. Jeho prestiž stále držela finanční konstrukci pohromadě, její základy už povolovaly.
Roku 1530 nabídl rezignaci na úřad nejvyššího purkrabího a Ferdinand ji přijal. Odchod neprovázela veřejná aféra, takže si Zdeněk Lev uchoval společenskou pověst. Současně přišel o nejúčinnější ochranu před věřiteli. Paláce, umělecké zakázky a královské dlužní úpisy dál dokazovaly rozsah jeho někdejší moci. Rodová pokladna už směřovala k pádu, který plně dopadl na jeho dědice.
Drahý pád
Po odchodu z nejvyššího purkrabství v roce 1530 si Zdeněk Lev z Rožmitálu zachoval vysoké společenské postavení. Hospodářská situace jeho rodu však už stála na vratkých základech. Část majetku zatěžovaly zástavy a věřitelé žádali splátky. V rožmitálské pokladně přitom chyběly peníze, které velmož během předchozích let půjčil českým králům.
Jeho bohatství proto vypadalo lépe v účetních záznamech než ve skutečnosti. Po Ludvíku Jagellonském držel dlužní úpis potvrzený na 50 000 rýnských zlatých. Další pohledávky pocházely ještě z doby Vladislava Jagellonského. Ferdinand I. závazky svých předchůdců prověřoval a některé uznal. Splácení se však táhlo dlouhé roky. Zdeněk Lev vlastnil královské sliby na obrovské částky, zatímco jeho vlastní věřitelé požadovali skutečné peníze.
Významnou část jeho nároků představoval zápis na výnosech z jáchymovských dolů ve výši 40 000 rýnských zlatých. Ferdinand polovinu částky zajistil zástavou Zelené Hory a městečka Nepomuk. Zbývající část měla přicházet v pravidelných splátkách po tisíci zlatých. Tento plán vypadal na listině přehledně. Královská pokladna však zápasila s vlastními výdaji a dohodnuté peníze přicházely pomalu.
Zdeněk Lev mezitím začal pod tlakem věřitelů zastavovat nemovitý majetek. Přišel také o Zelenou Horu, kterou získal krátce předtím. Ferdinand využil pohledávky staroměstských měšťanů a převedl jejich právo na sebe. Touto operací dostal zámek zpět pod královskou kontrolu a současně snížil vlastní dluh vůči Rožmitálovi. Velmož tak přišel o část zajištění, na které spoléhal při jednání se svými věřiteli.
Jeho finanční tíseň zachycuje také dochovaná korespondence. Zdeněk Lev žádal o prodlužování splatnosti a upozorňoval na nedostatek hotových peněz. V jedné chvíli požadoval od krále alespoň 1 500 kop českých grošů, aby mohl uspokojit nejdůraznější věřitele. Král mu částku slíbil a znovu ji zajistil majetkem. K úplnému vyrovnání závazků během Rožmitálova života však nedošlo.
Jeho situace ukazuje zvláštní podobu šlechtického bohatství na počátku 16. století. Zdeněk Lev vlastnil rozsáhlá panství a současně držel pohledávky vůči panovníkovi. Peníze však obíhaly hlavně prostřednictvím dlužních úpisů a zástav. Jakmile ztratil vysoký úřad, oslabila také jeho schopnost získávat nové půjčky a odkládat splatnost starých závazků. Politický ústup tak přímo zasáhl rodové hospodaření.
Před okamžitým bankrotem jej chránilo jméno a vazba na královský dvůr. Ferdinand I. měl vlastní zájem na tom, aby se jeden z nejvýznamnějších královských věřitelů veřejně nezhroutil. Rožmitálův klidný odchod z úřadu bez velké aféry pomohl zachovat jeho pověst. Skutečný účet za předchozí desetiletí proto dopadl hlavně na rodinu.
Zdeněk Lev z Rožmitálu zemřel 14. července 1535. Poslední odpočinek našel v katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Jeho náhrobek připomínal muže, který sloužil jako nejvyšší purkrabí za Vladislava Jagellonského, Ludvíka Jagellonského a Ferdinanda Habsburského. Červená mramorová deska zachovala jeho úřad i rodový znak. Dluhy, které po sobě zanechal, se do slavnostního nápisu pochopitelně nevešly.
Hlavní tíhu dědictví převzal syn Adam Lev z Rožmitálu. Ještě roku 1540 používal otcův dlužní úpis při jednání s Ferdinandem I. a získal do užívání královský statek Poděbrady. Výnosy z něj měly postupně umořovat starou pohledávku. Tento krok rodině poskytl čas, zároveň nepřinesl dost prostředků k zachování všech rodových držav.
Rožmitálské panství zůstalo zatížené nároky mnoha věřitelů. Roku 1550 jejich práva skoupil Florián Gryspek z Gryspachu, zkušený úředník působící v královských finančních institucích. Tím získal kontrolu nad Rožmitálem a stal se jeho novým pánem. Rod, který dal Českému království královnu Johanu a dva mimořádně vlivné politiky, přišel o sídlo nesoucí jeho jméno.
Zdeňkovi synové se následně přesunuli na Moravu. Adam Lev vstoupil do služeb olomouckého biskupa Jana Dubravia a získal lenní statek Blansko. Lvové z Rožmitálu pokračovali jako šlechtický rod, jejich někdejší vliv však patřil minulosti. Z politické špičky Českého království se během jedné generace propadli mezi méně významnou šlechtu.
Rožmitálův pád bývá snadno vysvětlován okázalým životem a nákladným dvorem. Velkou část problému však vytvořilo také úvěrování panovníků. Zdeněk Lev dlouho měnil peníze v politický vliv. Po nástupu Ferdinanda I. se pravidla změnila a král převzal správu financí pevněji do vlastních rukou. Velmož pak zůstal mezi svými věřiteli a královskou pokladnou, která mu dlužila obrovské částky. Muž, jenž kdysi spravoval celé České království, nakonec nedokázal zachránit vlastní rodový majetek.
P.S. Zdeněk Lev utratil celé jmění za moc a okázalý dvůr. Jestli chcete podpořit další historické příběhy malým příspěvkem, rád ho proměním v další článek o lidech, kteří věřili, že účet přijde až po nich. Díky, že čtete.
Zdroje: Sborník A 1-2_2007.indd
