Článek
Vlastislav Chalupa se narodil 4. listopadu 1919 v Opavě, v rodině soudce. Vystudoval práva na Masarykově univerzitě a titul doktora práv získal v roce 1946. Jeho cesta k politice však začala už před koncem války: působil v národněsocialistické straně a za okupace byl zatčen gestapem. Osm měsíců strávil v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po propuštění pracoval jako velitel civilní protiletecké ochrany v brněnské Bance českých spořitelen.
Po osvobození se Chalupa zapojil do poválečné činnosti Československé strany národně socialistické. V únoru 1948 vedl její oddělení pro vědeckou politiku v ústředním sekretariátu. Strana patřila k hlavním nekomunistickým politickým silám a Chalupa se v ní dostal na vlivné místo. Historik Jiří Málek uvádí, že mu předseda strany Petr Zenkl nabídl, aby se po plánovaných volbách stal jejím generálním tajemníkem. Volby se však po komunistickém převratu už nekonaly.
Zlom přišel v únoru 1948. Komunisté převzali moc a národněsocialistická strana se ocitla pod tlakem. Její část se začala pokoušet o ilegální činnost. Chalupa se rychle objevil mezi jejími předními organizátory. Zpráva Státní bezpečnosti z 3. března 1948 ho označila za jednoho z vedoucích představitelů vznikající ilegality a současně za jednoho z nejschopnějších pracovníků stranického sekretariátu. Právě tehdy se začala rozbíhat událost, která jeho poválečný život zásadně změnila.
Ilegalita pod kontrolou
V březnu 1948 už StB věděla, že Chalupa patří k lidem, kteří se snaží organizovat odpor proti novému režimu. Současně se pokoušel dostat do zahraničí a navázal kontakt s pracovníkem nizozemského velvyslanectví. StB o tom získala zprávu od svých lidí uvnitř národněsocialistické strany. Chalupovy kontakty tak pro ni představovaly příležitost proniknout k dalším odpůrcům komunistické vlády.
Na jaře 1948 ho StB v Brně tajně zadržela. Nešlo o běžné zatčení s předáním do vyšetřovací vazby. Podle historika Jiřího Málka ho příslušníci StB odvezli do konspiračního objektu v Malé Úpě, kde ho drželi v izolaci. Za jakých okolností přistoupil na spolupráci, prameny spolehlivě neobjasňují. O jeho případu věděl jen úzký okruh příslušníků StB.
Poté začal Chalupa pod krycím jménem major Král budovat síť, kterou navenek představoval jako ilegální protikomunistické hnutí. Její součástí byla takzvaná Československá strana práce. Vycházel také časopis Plamen a tiskovina Hlas svobodné republiky. Archivní studie uvádí, že StB dodávala prostředky k jejich tisku a jejich obsah pomáhala řídit. Členové skutečných odbojových skupin mohli materiály považovat za zprávy od lidí, kteří bojují proti režimu.
StB přes tuto síť získávala informace o lidech a jejich kontaktech. Josef Damián, příslušník StB působící mezi národními socialisty, pomáhal oslovovat další členy a spojovat je s „majorem Králem“. Některé skupiny byly skutečnými odbojovými organizacemi už před zásahem StB, jiné vznikaly či se rozvíjely pod jejím vlivem. Proto nelze celou ilegální činnost té doby popsat jako jednu falešnou síť ani její rozsah přesně vyčíslit.
V září 1949 StB Chalupovi zorganizovala odjezd do Francie na falešný pas. Doma po něm zůstala síť, jejíž skutečný účel znala jen StB a několik lidí kolem ní. V Paříži měl Chalupa pokračovat v práci mezi československými emigranty.
Exil a odhalení
Po příjezdu do Paříže měl Chalupa navázat na svou domácí činnost. V čele Československého zahraničního ústavu budoval organizaci, která se prezentovala jako nadstranická platforma exilu. Vycházel její časopis Tribuna a podle interní zprávy StB z roku 1950 měl ústav síť v řadě evropských zemí, v USA, Kanadě i Austrálii. Zpráva popisovala také jeho zpravodajský význam: ústředí získávalo informace o emigrantech a jejich činnosti.
Jenže ani zprávy tajné policie nevykreslovaly jeho práci jako bezchybnou. StB si stěžovala, že Chalupa vynechává schůzky a dodává málo konkrétních informací. Ústav tedy mohl působit rozsáhle a zároveň nenaplňovat očekávání, která do něj StB vkládala. Část emigrantů mu důvěřovala, jiní vůči němu měli výhrady.
Po desetiletí však Chalupa vystupoval jako výrazný představitel protikomunistického exilu. Jeho dvojí role se začala veřejně rozkrývat až na počátku devadesátých let. V roce 1991 vyšel dokument z roku 1969, který popisoval jeho spolupráci s StB. Další informace zveřejňoval historik Josef Kalvoda a v roce 1994 představil případ exilovým historikům Jiří Málek. Pro lidi, kteří Chalupu znali jako spolupracovníka a důvěryhodného odpůrce režimu, to znamenalo bolestný zlom.
Krátce před zveřejněním těchto zjištění se Chalupa vrátil do českého veřejného života. Podílel se na založení Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity a 2. května 1991 získal čestný doktorát. Když ho Málek veřejně označil za agenta StB, Chalupa se bránil tvrzením, že se pokoušel využít některé příslušníky StB pro skutečný odboj. Podal žalobu na ochranu osobnosti. Soud ji zamítl a Vrchní soud rozsudek v roce 1999 potvrdil.
Chalupa zemřel v srpnu 2002 ve Spojených státech. Jeho příběh zanechal po sobě otázky o tom, jak StB pronikala do exilu a jak dlouho dokázal člověk skrývat svou skutečnou roli před lidmi, kteří mu věřili.
P. S. Pokud vás Chalupův příběh zaujal, pošlete článek dál nebo napište do diskuze, co vás na něm překvapilo. Tvorbu dalších textů můžete podpořit i drobným příspěvkem. Díky, že čtete.
MÁLEK, Jiří. JUDr. Vlastislav Chalupa, agent StB. In: Securitas Imperii 2. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 1995.
