Článek
Myšlenkově s tím začal Petr Chelčický, který odpálil bombu, ale u jejího výbuchu tehdy nestál. Hlavní činitelé Jednoty bratrské už žili jinde a ovlivnili svět jinak než on. I zde platí, co Čech, to názor. Podívejme se, jaký náboženský zmatek to způsobilo v českých církvích. S nadsázkou se dá říci, že co Čech, to církev.
I sama církví našich společnost stále trvá bez roztrhání a vyvrácení, ješto bez lidského téměř ramene, samým tím řádem a v ujímání se o sebe vespolek jednomyslnosti. Nebo ač mnoho a často všelijaká nepřátel usilování na vyvrácení Jednoty šla, na darmo však, proto že Bůh, jemuž se líbí, když Bratří v jednomyslnosti přebývají.
Alfabetní pořádek v bratrských církví
K Jednotě bratrské se dnes hlásí kdekdo. Na české náboženské scéně je hlavně velký zmatek. Zkusme si to nejdříve na začátku uspořádat.
Existuje Bratrská jednota baptistů, dříve Chelčického. Je to evangelická církev založená až v roce 1919. V 60. letech nahradila v názvu Chelčického slovem baptistů. Vlastně touto církví je dobré začít, protože byl to právě Petr Chelčický, který inspiroval založení původní Jednoty bratrské, sám žádné společenství nezaložil, jen velmi rád do všeho mluvil.
Situace se ale komplikuje, myslete na to, že původní Jednota bratrská už neexistuje.
Jedeme dále: Církev bratrská vznikla v 19. století na dvou místech. Náchodsku a ve východočeské Bystré. V Praze později vzniklo druhé centrum jako Svobodná církev reformovaná. Církev bratrská je fundamentalistická církev, která vede jen aktivní členy, kteří se pokřtí a účastní se aktivně bohoslužebného života.
Nejpočetnější evangelická církev v ČR, má asi 115 000 členů, je Českobratrská církev evangelická. Vznikla na Generálním sněmu evangelíků českých v roce 1918 sloučením českých sborů tehdejší reformované církve helvétského vyznání s církví augsburského vyznání. Tedy jinými slovy jednalo se o sňatek Jana Kalvína s Martinem Lutherem. S původní Jednotou bratrskou tato církev nemá nic společného kromě některých věroučných záležitostí.
Symbol Moravských bratří v USA
Pak tu máme Obnovenou Jednotu bratrskou = Unitas Fratrum, která začíná působit v českých zemích po Protestantském patentu v 60. letech 19. století. Tehdy se formují skupinky, které mají zájem o to, se oficiálně zaregistrovat. Do druhé světové války patřila tato církev německy i česky mluvícím věřícím. Dnes působí v Ochranově (Herrnhut, Sasko), což není v Česku, ale v Německu. Na konci 20. století se však ocitá ve věroučné krizi. Už i tak malá církev se rozděluje na dvě části. V ČR to je: Jednota bratrská v ČR a Ochranovský seniorát v rámci Českobratrské církvi evangelické.
Tak pokud ještě nejste zmatení, došli jsme k termínu Unitas fratrum. Což je latinský název české reformační církve, který v 18. století převzala a dodnes používá Obnovená Jednota bratrská. Její členskou základnu tvořili moravští evangeličtí exulanti. Jak to v Česku bývá, v pravidelných obdobích se odtud ti nejlepší stěhovali pryč, a ne naopak. Místo pro své uctívání našli v Sasku na panství hraběte N. L. Zinzendorfa, ke kterému se ještě vrátíme v příběhu původní Jednoty bratrské.
Jednalo se o izolované skupinky věřících, které se nakonec propojily a shodly se na společném vyznání Jednoty bratrské a její vlastní formu ordinace biskupů. Nicméně lišila se od ostatních církví hlavně svým misijním nadšením. Moravané tvořili hlavní část misie církve, a proto se jí také říkalo Moravští bratři. Došli až do západního Tibetu, na Karibské ostrovy, do Surinamu, Jižní Afriky, Grónska i na Labrador. Do Střední Ameriky, Austrálie, Konga, Zairu, Malawi. Všude, kam přišli, nechali jakousi stopu, v Grónsku a Austrálii předali misii ostatním protestantům. Jinde nakonec její otisk vybledl. Z centra v Ochranově se vytvořilo na 20 provincií se zhruba milionem členů na čtyřech kontinentech. Najdete je od Alajšky až po Indii.
Hlásí se k reformačnímu vyznání a jejich charakter je hodně dán místem, kde působí. Někde více luterský, jinde nevyhraněný. Většinou jsou to kostely prosté, uvnitř nich modlitebna v bílé barvě a duchovní v bílých talárech.
Původní Jednota bratrská
Po zpětném pátrání se dostáváme k původu Jednoty bratrské. Ono je to to vlastně absurdní název, alespoň pro dnešek, protože Češi nikdy jednotní nebyli a nebudou. Ostatně ani takto nebyla Jednota bratrská myšlena. Jednalo se o jednotu ve smyslu jednotky. Členové tohoto společenství svou aktivitu původně mínili jen jako počtem omezenou jednotku křesťanů, kteří se rozhodli radikálně změnit život. Odstěhovat se z měst jako je Praha na venkov jako jsou východní Čechy, kde Jednota na panství Jiříka z Poděbrad působila ve smyslu, řekněme dnes, komunitního bio společenství či farmy.
Starší sestry jsou matrony počestné, rozumné, vážné, z celého shromáždění k tomu vybrané, aby dávaly pozor na obcování žen a děveček, zprávcům ku pomoci byly, slovem i příkladem, poučováním i potrestáváním i radou i potěšováním, dle potřeby.
Původní jádro Jednoty se formovalo díky myšlenkám Petra Chelčického, ale jak jsem již poznamenal, ten o aktivní skupinový život nejevil zájem. Impuls dostali novopečení členové od Jana Rokycany, pražského arcibiskupa utrakvistů, o kterých jsem pojednal zde:
Zároveň se cítili motivováni na základě výzev bratra Řehoře, hospodáře husitského kláštera ve slovanských Emauzích. Právě Řehořův okruh zahájil exodus z Prahy. Usadil se v Kunvaldě na litickém panství Jiříka z Poděbrad, který to jen přivítal, protože podmínky jeho statků byly zdecimovány křižáky. Zde žili svůj aktivní život křesťanů v ústraní od velké společnosti.
V roce 1467 následují příklad radikálních táborských kněží a volí si své vlastní kněze. To nemohlo zůstat bez reakce církve a samotný Jiřík z Poděbrad obrátil spolu s arcibiskupem Rokycanem. Nahánění bratrů skončilo v roce 1471, kdy zemřeli oba její protivníci, původně podporovatelé. Jak to v Čechách bývá, lidé se tu řídí nejvíc pocity z ničeho nic a ty se mění asi jako korouhvička podle větru. Ironie osudu Jednoty bratrské bylo, že jednotná nebyla vůbec a její původní inspirátoři se obrátili proti ní.
Postupný rozpad Jednoty bratrské
Zachování. Dvě se ukazují k tomu cesty; jmenovitě: a neb skrze sjednocení se s jinými jednotami (zvláště v čistotě víry již jednomyslnými) a v řád s nimi jeden vjití. A neb skrze statečné obnovení obzvláštnosti své a v ní se, jak sluší, ohražení a utvrzení. Čehož obojího přičiny i způsob rozvážíc, k čemu by raději směřovati, ukáže se.
Když zemřel Jiří z Poděbrad, Vladislav II. Jagellonský udělil vězňům korunovační amnestii a řada bratrů vyšla z věznic. Bratři si začali získávat příznivce z řad univerzit. Jenomže došlo k dalšímu dělení „jednotky“ na Velkou stránku a Malou stránku. Malá stránka se nechtěla zapojit do veřejného života a chtěla dále žít v ústraní komunitním způsobem života. Brzy však úplně zanikla.
Pozor dávati, aby mládež zdárná k školám obracína a k budoucí potřebě církve pilně cvičena byla.
Zvítězily totiž hlasy, které volaly po aktivním působení Jednoty bratrské ve městech. Centrem Jednoty se stala Litomyšl. Členové Jednoty dále soupeřili s utrakvity ve městech. Ti zařídili, aby bylo její působení omezeno. Její vedení se ukrylo na neznámém místě a někteří přišli o život (rok 1508). Znovu se vrátili ke své činnosti v roce 1530, kdy na její vyznání víry přistoupili někteří šlechtici. Někteří z důvodu vyjádření odporu, asi jako lidé za totality, kteří vstupovali do církví a podzemní činnosti takzvaně na just proti komoušům, a pak po listopadu vystoupili. Habsburkové však nad českými stavy v roce 1547 zvítězili a část Jednoty opustila zemi a usadila se v Polsku.
Jan Blahoslav
Z důležitých představitelů jednoty lze jmenovat Jana Blahoslava, který vedl bratrskou tiskárnu v Ivančicích a později v Kralicích a stojí za monumentálním dílem Bible kralické.
Německé pohraniční oblasti země však ovlivňovalo spíše luterství a jižní Moravu zase kolonizovali německy mluvící novokřtenci. To vše působilo na Jednotu a její vyznání se rozpadalo pod tíhou různých názorů a protestantských výkladů. Paradoxně průhlednou a jasnou věrouku měli už jen pouze katolíci s centry v Praze a Olomouci. Jednota přicházela o své členy díky své nečitelnosti. Někteří její někdejší členové se vrátili do lůna římskokatolické církve.
Na Moravě bratry chránil rod Žerotínů, později v jižních Čechách krátkodobě z vypočítavých důvodů i Petr Vok z Rožmberka. Bylo jen otázkou času, kdy Jednota splyne s utrakvisty, kteří v té době nabírali spíše směr k luteránství. Díky Rudolfově majestátu se někteří členové Jednoty dostali do Prahy a začali tam budovat sbory, třeba jeden přímo u Anežského kláštera.
Po porážce českých stavů v první fázi třicetileté války došlo k ukončení činnosti Jednoty Bratrské na českém území. Většina bratrů našla azyl na území dnešního Slovenska. Jiní se obrátili do Polska, kde již byla Jednota ustanovená dříve. Mezi ně patřil i Jan Ámos Komenský, který se přesunul do Lešna. S ním i příběh Jednoty končí. Byl posledním bratrským biskupem, který umírá v roce 1670 a jehož tělo je uloženo v Naardenu. V 18. století se pokouší nám již známý hrabě Ludwig von Zinzendorf Jednotu ve své osobě obnovit. Přijímá svěcení od Komenského vnuka za biskupa své církve, Obnovené Jednoty bratrské či Moravských bratří, jejichž příběh jsme si už pověděli.
Komenský ještě před smrtí stačí vydat v roce 1662 v Amsterdamu české vydání Bratrské konfese, která patří ke čtyřem základním textům Českobratrské církve evangelické a kruh je uzavřen.
I když měli Češi zprvu vlastní jiskru inspirace, nakonec se české evangelictví stejně řídilo vlivy ze zahraničí. Vítr foukal od Kalvína a Luthera. Původní osobnosti a představitelé vlastních svébytných hnutí ustoupili do pozadí a jak je v Česku obvyklé, zcela vyklidili jeviště. Hlavní dynamika českého evangelictví koneckonců skončila ve světě, v Grónsku a Austrálii, kde byla samotným Čechům platná jako mrtvému zimník.
Zdroj:
Rudolf Říčan. Dějiny jednoty bratrské. Kalich. 1957.
Jiří Otter. První sjednocená církev v srdci Evropy: Českobratrská církev evangelická. Kalich. 1992.
Rudolf Vonka. Tiskařské dílo Jednoty bratrské. 1936. Praha.
