Článek
Kdybyste se v čase vzniku křesťanského hnutí prošli po římském bulváru, viděli byste tam věci, že byste možná valili bulvy.
Pestrá směsice římských a jiných bohů, která skončila na smetišti dějin nebo kde jinde než ve vatikánském šuplíku
Římský génius svobody ve francouzském ztvárnění
Římané a Řekové věřili v to, že každá duchovní síla může být prospěšná. Slovo démon - daimon - δαίμων znamená doslova:„distributor, rozdělovatel“ a pochází z řečtiny. Je chápáno jako ochranný a inspirativní duch. Doslova génius.
S myšlenkovou dichotomií, která rozlišovala mezi zlými a dobrými duchy, přišli až křesťané. A tak se všichni duchové, až jednoho, toho Svatého, stali démony a démoni byli náhle zlými a nikoliv podnětnými. Už tímto přišel svět o část své inspirace.
Křesťané byli takovými suchary prvního století. Nikde v evangeliích není zaznamenáno, že by se Ježíš byť jen usmál či se veřejně někde zasmál. První křesťanská komunita na Ježíše myslela pouze jako na školometa. A ti další po nich toto pojetí jen převzali. Proč myslíte, že křesťanská inkvizice honila každého, kdo měl jen rozcuchaný účes, a mohli jste být perzekuovaní pouze za „divné řeči“, rozuměj pojmy, kterým křesťané nerozuměli?
O to první, o co svět díky křesťanství přišel, byl: humor. Římští bohové byli vtipní a vyváděli různá alotria, zatímco Bůh křesťanů byl přísný a strohý. Neustále kontroloval své přívržence, jestli plní, co jim uložil. Křesťanství znamenalo konec veškeré legrace. Kdo se stal křesťanem, rázem se symbolicky i někdy doslovně propadl rovnou do římských katakomb.
Když přišli křesťané, byli Římany považováni za ateisty. Neboť popírali přítomnost jiných božstev v duchovním prostoru. Označovali je za démony či za výtvory samotného Satana a rezervovali si prostor jen pro jediného pravého Boha, který byl ten jejich.
V jejich duchovnosti se náhle objevilo prázdno, které zelo asi jako vyčištěný chirurgický sál. Vše bylo tak nějak vydezinfikované, ale co naplat, prázdný prostor, který nedává smysl bez pacienta. Jak říkal sám Ježíš, čekal na naplnění, a to právě těmi démony, které křesťané tak honili všude po celém Římě. Ale o tom později.
S rezervovaným a upjatým pojetím duchovna, které nabízeli křesťané, by rodilý Říman či athénský Řek nesouhlasili. Věřili totiž v pluralitní společnost. Ironií toho všeho je, že dnešní evropská společnost se hlásí ke křesťanským základům, a přitom se dál považuje za pluralitní. Není tomu tak docela. Sice můžete vyznávat i špagetovou příšeru, ale zkuste to vysvětlit třeba někde ve vzdálené protestantské vesnici. Stále budete považováni za blázny či rovnou za démony.
Výhoda římské společnosti spočívala v tom, že oceňovala pestrost. Ostatně proto pohltila všemožné kultury a dala vznik mnoha současným rysům evropské společnosti.
Svět bez křesťanství by rozhodně byl košatější, asi tak, jako ten v prvním století našeho letopočtu v antickém Římě.
Germánští bohové stále žijí: uvidíte je i v Bílém domě
Loki - ten druhý, asi má zase něco za lubem
Křesťanství však nijak nezatočilo s Odinem, Lokim nebo Freyou. Ti jen převlékli kabát a schovali se do kulturního hávu jednotlivých národů jako jsou Germáni ve Švédsku, Finsku, Norsku, Dánsku a Německu a částečně i v USA.
Po tisíciletí byly kulturní vzory germánských kmenů, které posléze vytvořily jmenované státy, ovlivňovány právě germánskými mýty. A neustále přítomným Damoklovým mečem - Ragnarökem - což je pomyslný konec světa. Zhroucení řádu a vznik nového.
Kulturní hvězdopravec a spisovatel Neil Gaiman měl pravdu, když ve své knize Američtí Bohové identifikoval právě germánská božstva jako americký substrát, který místy i překrývá křesťanský protestantský nátěr. Rozhodnutími jako vystřiženými z Ragnaröku ostatně oplývá současný americký prezident Donald Trump, který má rovněž germánské kořeny. Chová se doslova jako severský bůh zmaru a hloupých vtipů - Loki.
Dá se říci, že pohanští bohové, i když to slovo pohanský je pouze relativní pojem a záleží na úhlu pohledu, ovládají dál mysl svých současných, dnes již křesťanských ctitelů.
Křesťanství pohanské praktiky jen schovalo do sakristie a zakrylo ornátem
Ornáty, to jsou oděvy made by Pagans (vyrobeno pohany)
Je obtížně brát křesťanství jako nějakou novou ideu, která vznikla ex nihilo. To prvotní hnutí, jehož praktiky se dochovaly jen částečně, nejspíš ano. Divotvůrce Ježíš Kristus byl opravdu novum made by Christians. A také část Bible původně patřila Židům.
Nicméně, jak se křesťané rozrůstali po světě, bylo nutné oslovit širší vrstvy obyvatelstva, které pocházely z různých koutů římských provincií. Nemohli si vystačit pouze se židovským základem, který fungoval jen v Palestině, v místě s převážně židovským obyvatelstvem.
A tak postupně, jak křesťané šli světem, nabírali jednu pohanskou praktiku za druhou. Slavení Vánoc - římských Saturnálií. Pak tu máme posvěcenou vodu. Známou praktiku mezi okultními přírodními náboženstvími. Uctívání soch a svaté Trojice pocházející z egyptských mystérií. V takovém katolictví najdete více pohanství než křesťanství. Katolictví, toť přímo živý pohanský sarkofág, který zachoval egyptské mumie čerstvé jako mražená kuřata z Vodňan.
Nedá se tedy říct, že se ve světě nějak výrazně změnila váha náboženských hnutí ve prospěch křesťanství. Připomíná to panenku matrjošku. Zdá se, že v ní nic není, ale zkuste s ní zachrastit a otevřít ji. Vypadne vám několik dalších panenek. Dnešní podoba křesťanství je pouze obalem schovávajícím plno pohanského materiálu a idejí.
Současné křesťanství tedy v sobě schovává leccos. Včetně římsko-řeckých idejí. Samotní církevní Otcové používali řeckou logiku k tomu, aby dokázali prospěšnost křesťanství.
Možná jedna věc není fér, že se křesťanství přisuzuje kouzelná moc, která byla spíše vlastní pohanským mystériím. Jedná se také o křesťanská poutní místa, která byla původně pohanská. A tak, když budete příště vidět kněze žehnat nějaké budově, představte si za ním třeba keltského druida. Nebudete daleko od pravdy.
Věci prostě nejsou, jak se často jeví. A kdyby nebylo křesťanství, asi by se ve světě toho moc nezměnilo. Nebylo by méně či více válek, nebylo by méně či více světců, nebylo by více či méně nedorozumění.
Svět by se totiž celkem snadno bez křesťanství obešel. Asi jako bez vanilkové zmrzliny.
I když…
Zdroje:
Bernhard Maier. Die Religion der Germanen. Götter, Mythen, Weltbild. 2003. Beck.
Martin Dougherty. Římské mýty: Bohové, hrdinové, zloduši a legendy starověkého Říma. 2023. Universum.
Jonathan Hill. The History of Christianity. 2007. SPCK Publishing.
