Vladimír Putin trpí šprtismem

Narozdíl od Volodymyra Zelenského, který si musel svou kariéru vysloužit jako „Sluha národa*“, měl jeho současný sok Vladimír Putin naprosto hladkou a přímou kariéru. Jednoho dne zaklepal na centrálu KGB a přihlásil se jim sám. Až začal studovat práva, jen si jej přišli agenti vyzvednout. A zajistil si, aby přidělení nedostal někam, kde by mu něco hrozilo. Celé sovětské období strávil v poklidu ve východním Německu.

Putin se totiž projevuje určitým osobnostním deficitem. Odborně ho nazývám šprtismus a je pouze jedním z projevů narcistické choroby.

Slovo šprt či šprtat pochází z němčiny a znamená něco jako šoupat či škrabat. Tedy nic lichotivého. Šprt je člověk, který chce být nejlepší, ale prostě mu není shůry dáno. A tak šoupe nohama ve školních lavicích, memoruje dlouhé texty a škrábe ta správná záda, především svých mentorů. Zpravidla se také projevuje donášením na druhé. A to je přesně Putinův případ. Jako šprt se rád učil nové věci, chtěl v nich vyniknout nad všechny ostatní a neustále řešil, jak se zbavit nechtěné konkurence, a že jí bylo dost, neustálým donášením jako neslavný pionýr Pavlík Morozov.

Bohužel takto postižení jsou i jiní politici. A proto žijeme v systému, kde se může prosadit někdo tak uchýlený jako Vladimír Putin. Vyhroceným narcismem trpí třeba americký Donald Trump a  jeho „milovaný“ severokorejský Kim Čong-un. Dobrá zpráva je, že šprti si na sebe vždy vezmou více zodpovědnosti, než mohou unést. A časem se tudíž nevyhnutelně zhroutí. Taková jsou nepřekročitelná pravidla duchovní gravitace.

Jak se vlastně Putinův chorobný šprtismus projevuje a jak jej dostal na ruské politické výsluní? A čím se mu stane osudným?

Putin jde vždy jen do něčeho, co mu připadá být jisté. Proto vstoupil na Ukrajinu, myslel si totiž, že ji má vzhledem k předchozí anexi Krymu v kapse. Putin měl vždy vynikající studijní a politické výsledky, protože to ani nijak jinak nešlo. Ne, opravdu Putin není pouhý psychopat či sadista, jak se jej snaží podle výsledků války hodnotit lidé příliš zaujatí emocemi. Je třeba si na rovinu přiznat tu otřesnou pravdu: Putin je šprt. A to může být někdy mnohem horší.

Pamatujte si jednu věc, pokud nějaký fenomén nepojmenujete správným jménem, nemůžete ho nikdy vyřešit. A celosvětová kampaň proti Putinovi založená na předpokladu, že je bezohledný a surový člověk, nevedla k jeho pádu, naopak mu posílila jeho image coby krutého a nepředvídatelného ruského cara.

A to Putin jako šedá myš, která by sama o sobě nikdy takového vnímání u světové veřejnosti nedosáhla, vítá všemi deseti.

Putin dobře ví, že jedničkářům zpravidla vládnou trojkaři. A to jako proč? Protože ve škole tolik netlačí na pilu, nebaví je neustálé nudné memorování, ale šprti nemají jinou možnost než si vše našprtat. Četli jste někdy Putinovy projevy? A viděli jste někdy jeho setkání? Ani stopy po skutečném smyslu pro humor, maximálně kyselé trhání koutků, imitující snahu o vtip či o zasmání.

Putin se usmívá, ale že by se smál na plné kolo, to nikdy, mohlo by to narušit jeho image stoprocentního šprta. Ostatně jako svůj vzor politického panovníka si zvolil Petra Velikého, a to byl megašprt. A jak se to projevovalo? Petr Veliký si myslel, že rozumí všemu. Při jeho pobytu v Anglii si dokonce troufl hrát na doktora, a tak operoval, až nakonec pitval, a stal se patologem. Nechtěným, samozřejmě. Rusové pak museli zaplatit veškeré možné škody způsobené jejich úspěchuchtivým panovníkem. Putin se taky rád pitvá ve věcech, od kterých by měl raději dát ruce pryč. Nicméně jako u všech ostatních šprtů, jeho kariéra má povážlivé trhliny.

Šprt má jen dvě možné cesty, jak uspět. Ta první je: okopírovat ty úspěšné kolem něj. Když nemáte žádné charisma, snažíte se alespoň naprosto dokonale napodobit ty, kteří ho mají. A to Putin udělal. A proto mluvíme o takzvaném putinismu, který je pouze chabou kopií předchozího stalinismu.

Ale ještě předtím, než si mohl Putin hrát na geroje (rusky hrdina), což mu opravdu nejde, musel být opravdu hodně u zdi. V době, kdy se nechtěně kvůli pádu režimu přestěhoval z Berlína nejprve do Petrohradu a pak do Moskvy, přemýšlel, jak by se zviditelnil i se svými chabými schopnostmi předvídavosti. A tak jen začal kopírovat ducha tehdejší doby. Stal se velkým Evropanem, který chtěl náhle přiblížit Rusko Evropě. Ale kvůli svým osobnostním limitům se mu to nemohlo nikdy podařit. Spokojil se alespoň s tím, že si zatančil na svatbě rakouské ministryně zahraničí a položil květiny k nohám Brigitte Macronové. Dál se nedostal.

V době, kdy byl ještě neznámým agentem, se vlichotil (druhá cesta šprta) tehdejšímu prezidentovi Jelcinovi do přízně, a už to šlo jako po másle. Tady mu jeho šprtí zaměření hodně pomohlo. A čím? Díky tomu nepil, bál se totiž, že by nad sebou okamžitě ztratil kontrolu a utekl by mu tak nějaký ten úspěšík. Jelcin byl na druhé straně chronický alkoholik. A tak Putinovi jednoho dne po velké pitce, než se vzpamatoval z alkoholového opojení, předal moc.

Zbývalo se ještě opravdu zviditelnit. Protože být prezidentem, kterého nikdo nezná, opravdu není dobrý nápad. A tak Putin poněkud neohrabaně zaútočil na Čečnu, přesně podle agentského manuálu, který četl tisíckrát. Zinscenoval teroristický útok v Moskvě a na základě něj pronesl tehdy neznámý novopečený prezident na veřejnosti slavnou větu, budeme je pronásledovat a zabijeme je i na záchodě. Znovu replika, tentokrát z amerických dršnáckých filmů.

Fikce? Nikoliv, fakta o předání politického vesla, které si můžete přečíst v mnoha dokumentech tehdejší doby.

Putin netěží z faktu, že by působil jako car Ivan Hrozný, ale z vrozené pasivity ruského národa. Ten, když mu připadá, že nemusí, ani nepohne prstem. Ostatně, co byste taky dělali v mínus čtyřiceti, že. Takové přírodní podmínky vás naučí pěkně zpomalit. A Rusové zpomalený film připomínají. Ostatně veškeré války, kterých se účastnili v poslední době, prohráli na plné čáře. V Afghánistánu za Brežněva a Gorbačova, za Putina v Sýrii a nyní se rovněž rýsuje jejich ostudná porážka. Jen se ze zodpovědnosti za to, co si nadrobili, snaží vymotat tím, že si Putin zvolil druhého šprta, se kterým se spojil: amerického prezidenta Trumpa. Ten má přímo ve jméně vetknutou snahu všechny druhé trumfnout.

Jak dopadne Rusko pod vedením Putina? Jednoduše nijak. Neslaně nemastně. Jednoho dne si Rusové ani neuvědomí, že už tam Putin prostě není. Takový je hořkosladký osud šprtů. Když zmizí ze světa, nikdo si toho ani nevšimne.

*Zelenský před svou kariérou politika hrál v úspěšném ukrajinském seriálu pod tímto jménem.

Zdroje:

Philip Short. Putin. Život a doba. 2024. Jota.

Rob Sears. Vladimir Putin: Life Coach. 2018. Canongate Books.