Článek
Chorvatsko je milovanou dovolenkovou destinací Čechů. Jezdí sem léta letoucí a jsou spokojeni. Často jezdí na jedno místo, které jim učarovalo a netouží poznat nic jiného. Proč ne. Je to jejich volba, Chorvatska jsem se napomlouvala už dost, ačkoliv jsem tam celá léta také jezdila, až jsem ho začala brát jako svůj druhý domov, po letech jsem se odtrhla. Bylo to jako nějaká droga. Jako setrvávat ve svazku manželském jen ze setrvačnosti a foukat si pod nos myšlenku, že je to fajn, ačkoliv vlastně není.
V posledních letech jsme si kromě levnější varianty u Jadranu dopřávali i dovolenou v Řecku. Protože milujeme romantiku skal, členitého pobřeží a zeleně, vyhledávali jsme lokality, které by nám vyhovovaly. Epirus s kouzelnou Pargou, Zakyntos, Korfu a Lefkáda, na kterou se vracíme rok co rok. Je milé se procházet podél taveren, kdy na vás mávají číšníci a zvou vás ke stolu, snaží se navázat hovor a pokud zjistí, že jste z Čech, tak se jim obličej rozzáří a vytasí i nějaké to české slovíčko. Jako Češi jste zde přitom jen obyčejnou kapkou v moři turistů. Není to jako v Chorvatsku, kde tvoříme velikou část letních hostí a přesto na vás číšník kouká jako bubák a jste rádi, že vás vůbec obslouží a neokrade, natož aby si chtěl vybavit nějaké české slůvko. V řecké taverně vám přinesou aperitiv, předkrm, potom vaše jídlo, které si objednáte, na závěr ještě malý dezert nebo dětem zmrzku s prskavkou. Je to tak běžné. Není to ani o velikosti dýška, které jim dáte. Máte prostě pocit, že jste tam milými a vítanými hosty. Žádný rozdíl od všech těch Angličanů nebo Holanďanů a dalších turistů prostě nepocítíte. Skvělý je také precizní úklid pokoje nebo apartmánu. Pokud si půjčíte auto, můžete objíždět ty nejkrásnější pláže, prostě pohodová dovolená, kde pocítíte opravdu radost místních, že jste je navštívili. Ať už v ubytovacím zařízení, taverně, půjčovně aut nebo člunů. Jste zde váženými hosty.
A Turecko. Turecko jsem vyhledala poprvé vloni. Po nechutném zážitku s mnohahodinovým proudem odpadků v Jadranu jsem si řekla, že tam už ne. Čtenáři mi ani v mých minulých článcích tento zážitek nevěřili, ale bohužel byl pravdivý a udělal pomyslnou tečku za návštěvami této lokality. Kromě každoroční dovolené na Jadranu, jsem řeckou dovolenou doplnila ještě tureckou. Jak jinak, než něco krásně romantického, hezky zeleného a na členitém a hornatém pobřeží. Dlouhé písčité pláže nemáme rádi. Manžel byl napřed rozladěný, nemá rád muslimy, ale jak jsme přijeli na místo, tak roztál. Nádherný resort, spousta prostoru, absolutně čisté moře, kde jste při šnorchlování viděli neskutečně barevná hejna ryb, jak okolo nás tančí, všude kvetoucí rostliny a keře, krásná tlumená hudba a my si přišli jako v ráji. Luxusní pokoj, číšníci, kteří se na vás usmívali a stejně jako v Řecku zkoušeli svá česká slůvka. A to jsme byli v celém velikém hotelu v době naší dovolené pouze dva české pokoje. Žádná přeplněná pláž, ale pohodlí v soukromých kójích na polohovacích a polstrovaných lehátkách pod slunečníky. Pochopitelně v ceně jak na pláži, tak u bazénu. Jídlo all-inclusive ani nebudu zmiňovat, opravdu jsme se najedli a dopřáli si i kafíčko nebo pivečko, ale není to zase naše prvotní lákadlo. Co nám přišlo opravdu milé, byl opět přístup všech zaměstnanců, kteří nám dávali pocit opravdu chtěných a vážených hostů. A nejen zaměstnanců. Dokonce si k nám přisedl na oběd i sám majitel a povídal si s námi. Setkali jsme se s ním ještě několikrát během našeho pobytu, a ačkoliv měl jeho hotel hodně přes sto pokojů, bylo od něj opravdu milé, že si udělal čas na kus řeči se svými hosty a živě se o nás zajímal.
Dovolenkových lokalit je pochopitelně mnohem více, ale o těch se zmiňovat nemohu. Ty jsem v posledních letech nenavštívila a přenášet cizí zkušenosti z dovolené třeba v Itálii, Španělsku nebo Bulharsku nechci.
