Článek
Musím přehodnotit svůj článek, který jsem nedávno napsala. Žila jsem v mylné představě. Lidé se cítí ohroženi chudobou, a to ve velkém měřítku. Ze statistiky vyplývá, že finanční chudobou trpí asi milion lidí. Podle dalších zdrojů, jsou ovšem další dva miliony lidí těsně nad touto hranicí. Ve skutečnosti se podle dotazníkového šetření, které právě probíhá, chudobou cítí ohroženo 58 % lidí. Ve své naivitě jsem si představovala, že chudobu představuje život, kdy je člověk rád, že má nějaké zázemí, většinou byt, kde je teplo, že je rád, když se může každý den najíst dosyta, netrpí hlady. Musí se uskromnit při nákupu oblečení pro sebe i své děti, nemá třeba automobil a dětem musí také něco odepřít, protože na všechno finance prostě nestačí. A ačkoliv profesor Badelt se vyjádřil podobně jako nyní já a nechal se slyšet, že: „Tradičně se přece za chudé považují lidé, kteří nemají dost peněz na jídlo nebo topení.“ Jenže já se musela mýlit spolu s panem profesorem. Jak jinak by se zde mohlo cítit ohroženo chudobou více než polovina občanů?
Je to tak a je mi jich na jednu stranu velmi líto. Jsou to lidé nešťastní, kteří si nastavili příčku kamsi vysoko (pochopitelně z mého pohledu) a trápí se. Chtěli by víc a ono se jim nedostává. Nejsou spokojeni, ohrožuje je chudoba. A jaká jsou jejich kritéria? Nemohou jet v létě k moři a v zimě do Alp? Nemohou si pořídit byt, kde bude mít každé dítě svůj dětský pokoj? Nemohou chodit ke kadeřnici každých 14 dní? Nebo snad mají problémy se značkovým oblečením pro děti, které jim nemohou dopřávat v požadované míře? Tak nevím. Asi jsem spadla z višně. Pro lepší pochopení vysvětluji, že opravdu nezávidím. Jen jsem žila asi v jiných sférách. Ve sférách, kde pro mne chudoba znamenala něco jiného než pro většinu dnešních obyvatel této země. A v tom případě jsem i já chudá jako myš, a přesto jsem nikdy chudobou netrpěla.
Nicméně za alarmující považuji údaje, které tvrdí, že ztrátou bydlení je ohroženo 1,27 milionu lidí, v exekuci žije 660 tisíc lidí a exekučních řízení probíhají nyní 4 miliony. Navíc se podle analytika pro sociální záležitosti Charity ČR Jiřího Vraspíra chudoba dědí mezigeneračně. Nechci tedy vidět, jaká chudoba teprve dorazí za nějakých dvacet let.
Zdroj:
https://www.denik.cz/ekonomika/pocet-cechu-na-hranici-chudoby.html
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/cesko-chudoba-prijmy-vydaje-bydleni.A240301_085127_domaci_bors
