Článek
Johanka, jinde také Jana z Arku byla negramotná dívka pocházející z rolnické rodiny. Od svých 13 let poslouchala hlasy tří svatých, svatého Michaela, svaté Kateřiny Alexandrijské a svaté Markéty Antiochijské, ve svých slyšeních také vnímala intenzivní světlo. Hlasy byly silnější při zvonění zvonů. Poslechla hlasy, které ji vyzývaly k záchraně Francie ve stoleté válce, převlékla se do mužského oděvu a vstoupila ozbrojena do boje se svojí družinou. Věřila, že byla vyvolena Bohem, aby podpořila francouzského korunního prince Karla z Valois proti Angličanům. Mladá dívka bez vojenských zkušeností bojovala odvážně a v bitvách byla úspěšná. V roce 1430 byla ovšem zajata a posléze prodána Angličanům. Johanka se několikrát pokusila ze zajetí prchnout, dokonce skočila z 21 metrů vysoké věže a skončila v bezvědomí. Útěk se jí nezdařil a musela čelit stovkám výslechů. Bylo proti ní vyneseno 70 obvinění, k nejzávažnějším patřilo čarodějnictví a kacířství. Anglo-Burgundové cítili veliké ponížení díky skutečnosti, že je porazila dospívající dívka se svojí armádou. Mimo jiné byla také obviněna z převlékání se do mužského oblečení, kterého by si dnes nikdo ani nepovšiml. Ovšem v 15. století bylo na tento fakt nahlíženo zcela odlišně a uvádělo se, že tato žena, porušila meze skromnosti a zapomněla na veškerou ženskou slušnost a potupně oblékla oděv mužského pohlaví, což je zarážející a odporná zrůdnost. Johanka se nakonec zhroutila a podepsala přiznání. Byla odsouzena k doživotí. Ovšem snad už za dva dny byla Johanka nalezena ve své cele opět v mužském oděvu a doznala se, že opět slyšela hlasy svatých, viděla vize a do mužského oděvu se převlékla, aby se uchránila od obtěžování muži a před jejich znásilněním. Mávnutím kouzelného proutku se její stanovený trest doživotního žaláře proměnil v trest smrti upálením. Takového trestu se v té době dostávalo právě ženám obžalovaným z čarodějnictví.
Na Johanku v květnu 1431 čekala speciální hranice. Byla vyvýšená a nebyla tentokrát obestavena dřevem až po krk odsouzené. Dřevo bylo navršeno pouze k úrovni jejích nohou, aby odsouzenou bylo možno pozorovat zezdola. Odsouzená byla panna a bylo to potvrzeno i čtyřmi matronami, které její panenství prozkoumaly a potvrdily. Panna s ďáblem obcovat nemohla, ale právě proto chtěli chlípní Angličané spatřit v plamenech hořící klín. Bylo rozhodnuto, že hranice bude tak vysoká, aby nejprve odhořel šat a posléze hořelo i pohlaví Johanky, jako potvrzení toho, že skutečně obcovala s ďáblem.
„Chtěl,“ píše Měšťan, „aby po spálení šatů odsouzenkyně zůstala nahá a pochyby lidu se rozptýlily. A protože kat oheň na chvíli odhrábl, přišli všichni, aby viděli ji i vše, co na ženě zůstává obvykle skryto. A po tomto nestydatém divadle přihrábl kat opět oheň a nešťastná nebožka zmizela za vysokými plameny.“
Její tělo bylo dokonce spáleno třikrát. Po prvním pálení, bylo přihrábnuto popela, aby došlo k dalšímu hoření a aby se oheň dostal i k vnitřním orgánům, které jsou většinou silně prokrvené, a tudíž vodnaté a špatně hořlavé, muselo se prostě pálit natřikrát. Až po třetím spálení byl lid uspokojen a popel byl vhozen do řeky Seiny.
Johanku z Arku upálili v jejích 19 letech. Zřejmě se jednalo o nemocnou ženu, slyšící hlasy. Byla ovšem hrdinkou bojující za svoji zemi. Po nedlouhé době byla Karlem VII. rehabilitována a po dlouhých letech napřed roku 1909 blahoslavena a posléze v roce 1920 prohlášena za svatou. Dívce plné kuráže, která zemřela neskutečně krutou smrtí, se tak dostalo po 400 letech jejího uznání.
Zdroj:
https://janazarku.cz/2017/04/30/jak-byla-upalena-johanka-z-arku/
