Článek
Už v úvodu na mne kouká, že jako babičky a dědové ztrácíme přehled, ale rodiče předškolních dětí se o fungování škol zajímají. Proslovy o zkostnatělém školství, afektovaných učitelích, neřešených šikan a kamarádství plné zrad.
Takže pokud je školství zkostnatělé, je tudíž stejné jako dříve. Dříve dětem vyhovovalo, tak jako přiznává i tato pisatelka, ale jejím dětem ne. Což asi svědčí o tom, že problém je spíše v jejích dětech, které jsou vychovávané jinak. Normálně řečeno, je její dítě prostě rozmazlené a ona potřebuje vše, včetně školství, uzpůsobit svému rozmazlenci.
Proč se dcera nesvěřila s negativním zážitkem z plavání? Je to divné, nemyslíte? Kluci do ní strčí a ona se málem utopí. K této hysterické mamince se událost dostala oklikou. Bere ji jako jednu ze zásadních zkušeností své dcery s nepříznivým světem okolo. Ale proč holčička mamince tu událost vůbec nevylíčila? Buď pro ni nebyla tak zásadní, aby považovala za nutné, aby ji mámě svěřila a ta příběh pitvala do nejmenšího detailu, nebo vlastně o nic nešlo a vše nafoukla až maminka při převyprávění příběhu od nějaké „dobré duše“, nebo dcera vůbec nestojí o přemrštěný zájem mámy. Prostě nemusí být až tak introvertní, ale prostě chce být samostatná a nechce, aby se někdo staral o každý její mini problém.
A pak nastoupí vzorná matka a vše nafoukne do obřích rozměrů. Navíc s tvrzením, že dítě má mít možnost, rozhodnout se, jak dlouho zůstane v bezpečí. Ne jako chodit se školkou na plavání, ale prostě se držet máminy sukně a nechodit ani do školy. Děti jsou talentované a konkrétně dceruška této boží paní neví, kdy si bude hrát a tvořit.
A může být vymalováno. V budoucnu plno povalečů ve věku 18-40 let, kteří se stále budou rozhodovat, jestli už nastal věk pustit se máminy zástěry. Žádné vzdělání, nic, ale rozvinutý talent. Hlavní je nenutit těm božím dětem žádné povinnosti. Je důležité nechat je rozhodnout o tom, co samy chtějí. Jen hlupák, který ze základní školy bral jako jediné pozitivum přestávky, může takto mluvit.
Je mi dost zle, když si představím, kam náš národ, kdysi tak dobře vzdělaný, spěje.
