Článek
Roman, 15letý žák deváté třídy na slovenské základní škole v Parchovanech byl dlouhodobě šikanován spolužáky, přesněji řečeno spolužačkami, až se situace vyhrotila tak, že během výuky vylezl na střechu školní budovy a povzbuzován skandováním svých spolužáků ukončil svůj život skokem. Naprosto nehorázné, že nikdo z vyučujících nedokázal šikaně zabránit a v kritickém okamžiku nebyli žáci přítomni na výuce. Navíc fakt, že žák se může volně dostat na střechu během přestávky je alarmující.
Romanova matka se v minulosti už synovo postavení ve škole snažila řešit jak s ředitelem školy, tak s třídní učitelkou. Třídní se matce vysmála a ředitel ji ponížil. Údajně na tuto školu chodí samé slušné pobožné děti, které čtou Písmo svaté.
A Romanův otec má ostrý jazyk, údajně kazí dobrou pověst školy, což se nelíbí vedení školy, především jeho řediteli Ivanu Račkovskému, který sám čelí negativní medializaci. Zařídil se údajně podle doporučení orgánů činných v trestním řízení a po soudu chce, aby byla udělána přítrž medializaci ze strany otce a dostal zákaz vyjadřovat se k uvedené škole. Račkovský zmiňuje i spolužáky Romana, kteří jsou touto medializací údajně poškozováni. Jenže co to je za spolužáky, kteří dohnali chlapce k sebevraždě? Proč nad nimi držet ochrannou ruku? Ta měla chránit naopak šikanovaného chlapce. Spolužáci jsou údajně zasaženi ztrátou Romana. Jak je tedy možné, že ho celou dobu šikanovali, nerozmluvili mu jeho zoufalý čin, naopak ho povzbuzovali v sebevražedném chování pokřikem „Skoč!“ a točili si jeho sebevraždu na mobilní telefony? Je to nehorázné a bezcitné opovrhování životem vrstevníka.
Pochybení školy dokonce prokázal i Úřad dětského komisaře, který situaci ve škole prověřoval pouhé čtyři dny po tragické události. Škola navíc nestrpí ani projevy piety na místě Romanova skonu. Odstraňuje pokládané svíce. Velmi smutné.
Dětská duše je křehká, psychických problémů přibývá. Nebuďme lhostejní k okolí a nepodceňujme varovné signály. Nikdo z nás nechce přežít vlastní dítě. A dospívající prosím, ať jsou k sobě vstřícnější, ať nemusí žít život s pocitem, že možná i díky jejich necitlivému chování vyhasl jeden mladý život.
