Článek
Vzpomněla jsem si na článek, který jsem četla zrovna nedávno o jisté Američance, která se hrabe v popelnicích už 20 let a podle jejích slov našla věci zhruba za 45 milionů korun. Ne vše si nechává, hodně věcí rozdá. Začala prohledávat kontejnery na vysoké škole na podnět vyučujícího, který studenty pobídl, aby zde hledali materiály vhodné do výuky. Později se jí hrabání v popelnicích stalo koníčkem a stihla si tak zvaně nahrabat solidní vybavení domácnosti. Nyní už loví tak jen jednou týdně v kontejnerech u obchodních center. Nejedná se o žádnou socku, ale majitelku marketingové agentury.
Takže zpět ke mně u kontejneru se starodávným servisem. Šlo o nový kontejner, zabudovaný do země se širokým víkem a obrovskou hromadou lahví, sklenic a nahoře, téměř na dosah ruky ležel ten servis. Ani nebyl potlučený, stačilo ho tam jen vložit, nešlo o žádné vhození z výšky. Maličko se nahnu a beru do ruky jeden kousek. Jenže je světlo a zřejmě na mě zírají nejen kolemjdoucí, ale také sousedé z oken. Pro další kusy bych se musela už naklonit více, pro některé mít nějakou pomůcku na vytažení. Zamáčknu slzu lítosti nad neblahým osudem toho skvostu, vhodím zavařovačky a odcházím.
Na lovení v popelnicích v našem městě a k tomu za bílého dne nemám kuráž. Jsou tu jiní lovci, a ti se rekrutují z řad bezdomovců. Ještě jsem svého času potkávala brzo ráno chlapíka, který klasický bezdomovec nebyl. Ten byl vždycky vybaven velkým dvojkolákem a před sedmou hodinou ho měl už skoro plný rozmanitých věcí. Jednou vezl tak krásnou lampičku, až jsem se zastavila a bojovala s pokušením, o lampičku ho požádat za nějakou tu kačku. Tvářil se ovšem dost zachmuřeně a nepřístupně, takže jsem to vzdala.
Recyklace věcí je přece in a proč si nevzít to, co už jeden nechce. Lidi nadšeně přehrabují v zatuchlých sekáčích a kupují přes aplikaci Nesnězeno i oschlé zbytky z prodejen a restaurací, tak nevím, proč bych si nemohla odnést něco, co se mi hodí od popelnice. Od popelnice mám třeba fungl nový papiňák. Je to takový ten typ, na který potřebujete trochu zručnosti, abyste otevřeli víko. Nějaké hospodyni se to zřejmě nepodařilo hned při prvním vaření a papiňák odložila. Byla v něm ještě voňavá polévka. Tu jsem pochopitelně vylila a papiňák mi na chatě dobře slouží už několik let. Od popelnice mám také funkční vysavač. Na chatu taktéž bohatě stačí. Někdo si asi pořídil nový. Sušák na prádlo a plastovou téměř novou sprchovou vaničku. Asi probíhala rekonstrukce koupelny. S tou jsem tedy měla trochu problém. Byl den a dva metry od kontejneru venčil pán pejska a na někoho čekal. Já čekala, až zmizí, ale po dvaceti minutách mě došla trpělivost, vaničku jsem prostě vzala a odnesla. Pán ani nemrkl okem. Bylo mu to šumák. Také syn běl brusle od popelnice. Na tu jednu bruslařskou sezonu bohatě posloužily a opět skončily na původním místě pro dalšího zájemce. U popelnice jsem také provedla obdarování. Třídila jsem hračky po dětech a nesla náruč her. A sešla jsem se s mladou paní z vedlejšího domu. „To chcete vyhodit?“ Já že to chci dát vedle popelnice, ale hry už nejsou kompletní, chybí figurky, žetony a další doplňky. Paní se rozzářily oči, že si to prý hned vezme, přece jen trochu poprchává a navlhlo by to. „Tak počkejte. Mám tam bednu ještě dalších různých hraček po dětech, něco už funkční nebude, ale jestli chcete, tak si to přeberete a protřídíte.“ Paní počkala a všechno si to odnesla. Měla jsem radost. Ani to nestihlo navlhnout.
Největší poklad našel ale můj syn. Byl venku s kamarádem a já zrovna nebyla doma. Že prý u popelnice stojí dvě bedny s nějakými skleničkami a vázami, podobnými těm, co máme doma vystavené v komodě. Jestli to má vzít. Tak každý z kluků vzal jednu bednu a mě po příchodu domů srdce zaplesalo. Vypadalo to, jako když se stěhujete a pečlivě zabalíte každý kousek z vitríny zvlášť do novinového papíru, aby se během přepravy nepoškodil. Proč to nakonec skončilo u popelnice, je záhada. Možná původní majitelé po přestěhování už nevybalili, třeba odešli do domova seniorů, nebo co a nový obyvatel bytu bedničky odnesl k popelnici. A já měla druhé Vánoce. Z novin jsem vybalovala broušené mísy, vázy, sklenice, popelníky… Je pravda, že tam bylo i nějaké to dílo jako soška jelenů v říji nebo štamprlata s mysliveckou tematikou. Ty jsme si nenechali, vrátili jsme je na místo nálezu.
Od popelnic mám také několik samozavlažovacích truhlíků, květináče, fungl nové vánoční osvětlení na balkon a další. Po Vánocích jsem měla nutkání obejít popelnice a zalovit v jejich nitru, myslím, že by člověk našel spoustu zajímavostí, které se netrefily do vkusu obdarovaných, ale přeci jen stud mi nedovolil. Snad, že bych šla v nějakém převleku.
